Math [Calum Hood fanfiction cz]

27. Kapitola

Jedu na víkend pryč, ale pokusím se v sobotu alespoň část přidat, dám si to do telefonu a postnu to, díky bohu za data :)
Tahle část je věnovaná nejlepší super ultra Simče, za kterou jsem strašně ráda a kterou mám strašně ráda, užij si jí, ačkoliv je krátká a ne zrovna povedená :):3

Trávili jsme spolu snad každý jeden den, když ne jinde tak ve škole, před vyučováním, po vyučování nebo o víkendu u něj, venku... Byli jsme spolu každou volnou minutu a já věděla, že je to špatně. Panejo, jak já věděla, že to skončí zle, měla jsem jakýsi dar, kdy jsem dokázala věci předvídat. Ale tentokrát jsem tomu nevěnovala nejmenší pozornost, chtěla jsem být tak šťastná, jak jsem byla.

Seděla jsem s Andy v naší oblíbený kavárně, kde jsme spolu už dlouho nebyly, mojí vinou, možná, že jsem jí trochu zanedbávala. Povídali jsme si a smáli se nad hrnkem svého oblíbeného čaje, cítila jsem se volná, tak jako v posledních týdnech pořád.

„Mám super drb," zasmála se. Ona byla jeden z těch lidí, kteří je sbírali, ale dál nešířili. Byla vždy jedna z prvních, kdo věci věděl, ještě předtím, než se dostali do oběhu po celé škole. „A až se tohle dozví zbytek, bude to hit," dodala, aby mě snad nadchla.

„Jen do toho," povzbudila jsem jí mezitím, co jsem si míchala čaj, bylo mi to vlastně nějak jedno, vyslechnu si to, pustím to z hlavy, dostane se to ke mně zase za pár dnů a pak to vyšumí tak, jako všechno.

„Jde o Hooda," řekla na začátek a tím si získala mou pozornost, po které toužila. Viděla, jak mě to zaujalo, ačkoliv nevěděla nic o našem vztahu. „Musím tě upozornit, že na něj asi změníš pohled," zasmála se zatrpkle.

„Vysyp to, konečně máš něco, co zní zajímavě," ještě jednou jsem jí popohnala a ona s protočením očima pokračovala.

„Někdo přišel s tím, a nevím, na kolik procent je to pravda, že je s někým ze studentek," ledabyle pokrčila rameny. „Ale říká se, že to není jen tak, proč by byl s někým mladším, když může mít jakoukoliv, vždyť se na něj podívej," zasmála se. „Je okouzlující pro ženu každého věku, proč by si vybíral někoho tak dole, mimo jeho ligu," to bolelo. „A abych tě nenapínala, protože ve tvé tváři vidím zjevné nadšení," zamíchala se čaj a pozastavila se na pár vteřin, aby to protáhla. A já měla chuť se na ní přes stůl vrhnout a vyhrožovat jí, dokud mi to neřekne. „Říká se, že se vsadil. S nějakým svým kamarádem, že někoho sbalí a do půl roku odkopne," dokončila s úsměvem.

Hrklo to ve mně. Moje srdce vynechalo minimálně jeden úder... Je to jen drb a může být na něm pravdy všechno a zároveň nic, jenže ve mně vždy něco hlodalo. A teď, s těmihle slovy, se to něco, ten drobek ve mně, zvětšil a jako by postupně vystrkoval jistotu a štěstí, který mě do té doby zaplňovalo.

„Lar? Nečekala jsem, že tě to vezme tolik," překvapeně zamrkala.

„Jen mi to k němu nesedí, představovala jsem si, jak se bude cítit ta holka, až to zjistí," usmála jsem se a zamíchala jsem si čaj, ruce se mi možná trochu třásli a já se to snažila zamaskovat.

„Chudák," zkonstatovala Andy a změnila téma.

Bavili jsme se o spoustě věcí, ale já se už nedokázala plně soustředit... Nakonec jsem Calovi napsala, jestli k němu můžu přijít. Po jeho odpovědi, že se těší, jsem se rozloučila s Andy a vyrazila přímo k němu, zjistit pravdu.