The last dance (Snamione - CZ)

Part II.

Snape vstal opravdu brzy. V noci měl zvláštní sen a teď na něj potřeboval - pro dobro všech - zapomenout! Oblékl se do svého jemného županu, nohy strčil do hebkých chlupatých bačkor a vyrazil na procházku po hradu.

Bylo teprve půl šesté a celý hrad byl ještě zahalen do závoje snů a bdění. Profesor prošel první a druhé patro, dokud si neuvědomil, že pořád myslí na svůj sen. Pomalu se otočil, zamířil dolů do svých komnat a snažil se přitom zapomenout na dívku, která se mu tak snadno dokázala dostat pod kůži.

Ve své ložnici se převlékl do svého černého úboru, který nosil každý den, a posadil se v pracovně ke stolu. Namočil brk do inkoustu a začal psát.

Slečno Grangerová,
dostavte se prosím dnes v šest hodin odpoledne do mého kabinetu. Přijďte sama.
Děkuji, Severus Snape

Potom pergamen složil do malého úhledného obdélníku a vyrazil i s ním do sovince. Nikdo ještě nebyl vzhůru a hrad zel prázdnotou. Vypadalo to v něm tak mrtvě, že se Severus začal obávat, že zmizel dokonce i Protiva.

Mezitím, co se Snape vracel do kabinetu, aby si nachystal věci na první hodinu, Hermiona se probudila. Jen co otevřela oči, zalil ji pocit strachu a stesku zároveň. Bála se, co se tenhle den stane, ale zároveň se cítila hůř než den předtím.

Snape ji odmítl, její sebevědomí kleslo téměř na nulu a ještě ke všemu včera zapomněla udělat úkol na přeměňování. Něco se s ní dělo a nebylo to vůbec dobré!

Hermiona potřásla hlavou, aby zaplašila myšlenky, vstala a hned se oblékla. Pokusí se dneska profesorovi vyhnout. A mohlo by s jí to podařit, protože lektvary mají až v pátek. A dneska je středa.

Znovu zaplašila myšlenky na profesora a utáhla si kravatu pevněji, aby jí dobře držela. Možná by si o tom ale měla s někým promluvit. Jenže Harry s Ronem by dělali scény a Ginny tráví čas s Lenkou a Cho. Nevěděla, komu jinému by se mohla svěřit.

Když pohlédla na hodinky, bylo za deset minut sedm. Hermiona sešla po schodech do společenské místnosti, prolezla portrétem a zamířila do Velké síně na snídani. Neměla zájem, aby se jí Harry s Ronem vyptávali a nechtěla nikoho potkat, dokud se neovládne.

Ve Velké síni zatím nikdo nebyl. Dokonce ani Snape, který tu vždycky býval jako první. Hermiona se posadila na své místo, nalila si sklenici dýňové šťávy a natáhla se po topince. Neměla chuť něco jíst, ale potřebovala mít sílu.

Když dojídala poslední sousto, vešel do Velké síně Malfoy. Hermiona zvedla hlavu když zaslechla kroky, ale hned zase sklopila zrak do talíře, jakmile zjistila, kdo to je. Dopila svou dýňovou šťávu a zvedla se ze židle. Se skloněnou hlavou zamířila ke dveřím, ale náhle do někoho vrazila.

"Kampak máš namířeno, Grangerová?" rozezněl se prázdnou síní Maloyův hlas.

Hermiona zvedla hlavu a zamračila se. "Uhni, Malfoyi."

"Neodpověděla jsi mi." ušklíbl se Malfoy.

"Nic ti do toho není!" oplatila mu stejným tónem.

Malfoy zvedl ruku a zastrčil Hermioně pramen vlasů za ucho. "Ale zajímá mě to."

Hermiona ho odstrčila a proklouzla kolem něj. Draco ji ale hbitě chytl za paži a přitáhl ji zpátky. "Vidím na tobě, že se něco děje, a to už od včerejška. Zkus teď zapomenout, že je mezi námi nenávist, ano? Vím, že jsem ten poslední, komu by ses svěřila, ale vidím ti na očích, že to potřebuješ. A navíc vím, že kdybys to chtěla říct Potterovi nebo Weasleymu nebo tý jeho sestře, už bys to udělala. Nejsem blbej, Hermiono."