The last dance (Snamione - CZ)

Part III.

Hermiona seděla ve Velké síni a čekala, až přijde Malfoy. Ještě předchozí den večer mu psala, jak to se Snapem probíhalo a prosila ho, ať za ní přijde ráno do Velké síně ještě před snídaní. Když Draco konečně dorazil, bylo skoro sedm hodin.

"Co se děje?" zeptal se, než stačila Hermiona otevřít pusu, aby mu oznámila, že jde pozdě.

"Jsem z toho všeho zmatená. Jako by mi řekl, že má zájem, ale vlastně nemá. Myslím, že sváděl jakýsi vnitřní boj." odpověděla Hermiona. "Co když by se mnou chtěl být, ale jen se bojí, že by se tím všechno změnilo? Já vím, je mi teprve šestnáct, ale to přece nevadí."

Draco zamyšleně zabručel. "Možná, že Snape prostě jen nevěděl, jestli tě má nebo nemá rád. Den je pro něj očividně málo. Zkus za ním zajít ještě dneska nebo zítra. Třeba změní názor."

"Možná máš pravdu, Draco." odpověděla Hermiona, ale na blonďáka se nepodívala.

Draco chtěl něco říct, ale v tu chvíli do Velké síně vešli nějací prváci, a tak se na Hermionu jen usmál a odešel ke svému stolu.

Hermiona celý den přemýšlela, jestli by měla zajít za profesorem dnes nebo zítra. Nakonec uznala, že by měla počkat, a tak za ním zajde až po zítřejší hodině lektvarů. Beztak je to poslední páteční dvouhodinovka, takže potom bude mít dost času.

"Hermiono?" vyrušil ji Harryho hlas.

Zvedla hlavu a pohlédla přímo do smaragdově zelených očí. "Ano, Harry?"

"Mohla bys mi prosím zkontrolovat tuhle esej, než ji Binnsovi odevzdám?"

"Jasně, dej to sem." Hermiona si přitáhla Harryho pergamen a půjčila si jeho brk. Občas přepsala nějaké slovo, někde něco přeškrtla a někde něco dopsala. Nakonec Harrymu pergamen s úsměvem podala, Harry poděkoval a spolu s Ronem odešli na jasnovidectví. Hermiona měla mít hodinu věštění z čísel, ale na poslední chvíli ji na chodbě zastavila Levandule, že dnešní hodina odpadá, protože profesorka Vectorová onemocněla.

Hermiona se tedy odebrala na Astronomickou věž, kde měla šanci přemýšlet. Snape o ni možná jeví zájem, ale možná taky ne. Co by tedy měla udělat, aby změnil názor?

Hermiona si z brašny vytáhla čistý kus pergamenu a začala psát.

Profesore (nebo spíš Severusi?),

chci se ještě jednou omluvit. V noci jsem hodně přemýšlela nejen o vás, ale i o případném vztahu, který by mezi námi mohl být. Nechci vás do ničeho nutit, to přece víte, ale ráda bych si s vámi ještě jednou promluvila. Doufám, že si uděláte zítra po vyučování alespoň chvíli čas, abych za vámi mohla přijít. Byla bych moc ráda.

Musím se vám k něčemu přiznat. Když jste říkal, že se vám o mně zdálo, chtěla jsem v hloubi duše vědět, co se vám zdálo. Vím, že je to ode mne troufalé, ale řekl byste mi to? Víte, ráda poslouchám, když mi někdo vypráví, ale ještě raději čtu. Možná proto vám taky píšu. Vím, že dnes učíte až odpoledne, a proto jsem se vám rozhodla napsat.

Pokud ovšem nemáte zájem odpovídat mi, omlouvám se, že jsem vás rušila.

S pozdravem, Hermiona Grangerová

Hermiona dopis složila, zvedla se ze země, kam si předtím sedla, a vydala se do sovince, aby mohla Snapeovi dopis poslat. Cestou přemýšlela, jestli jí vůbec odpoví. V sovinci přivázala dopis k nožce jedné malé sovičce, sdělila jí, kam má letět a sledovala, jak malý ptáček mizí za jednou z věží školy.