The last dance (Snamione - CZ)

Epilog

Po několika měsících

Hermionin deník - Neděle, 17:30

Dnes je to přesně 7 měsíců od doby, kdy mi madam Pomfeyová sdělila, že jsem těhotná. Všichni na mě zírají. Připadám si ztracená. Aspoň, že mám Harryho, Ginny a Draca. Nikdo jiný se mnou skoro nepromluví, ani se na mně nepodívají. Někteří profesoři mě zavrhli. A to ani nevědí, s kým to malé čekám! Nevím, co mám dělat!

Hermiona odložila deník a povzdechla si. Když svým přátelům řekla, že čeká Severusovo dítě, dostalo se jí tolik odlišných reakcí. Ginny byla nadšená, ve všem Hermionu podporovala. Harry byl zaskočený, ale také při ní stál, stejně tak Draco. Ale Ron? Když se to dozvěděl, křičel po Hermioně, že je to nestydatá malá běhna, proklínal Snapea a zapřísahal se, že už se na ni nikdy nepodívá. Za co byla Hermiona ráda? Jen za to, že Ron po dlouhém rozhovoru s Harrym slíbil, že nikomu neřekne, že dítě je profesora.

Škola sice skončila před dvěma týdny, Hermiona však zůstala přes prázdniny v Bradavicích, aby byla pod dohledem Poppy. Ošetřovatelka si to u ředitele sama vyžádala, což všechny překvapilo, včetně samotné Hermiony. Za necelé dva měsíce začne nový školní rok a Hermiona během září porodí, ovšem nikoliv v Bradavicích, ale u svatého Munga. 

Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Dále," řekla Hermiona.

Do místnosti vstoupil Severu Snape a s tichým 'Ahoj.' se posadil vedle ní.

"Měli bychom si konečně promluvit."

Hermiona se mu zadívala do očí a zamračila se. "Myslíš? Celou tu dobu, od chvíle, kdy jsem ti řekla, že čekám tvé dítě, si se mnou nepromluvil, a teď přijdeš a chceš mluvit? To pro tebe mám překvapení - JÁ mluvit nechci!"

"Vyslechni mě to prosím." řekl Snape. "Udělal jsem obrovskou chybu, Hermiono. Musím s tebou mluvit."

Dívka si povzdechla. "Víš, že tě miluju, ale to neznamená, že jsi mi neublížil!"

Snape si povzdechl. "Vím to. A chci se to omluvit. Neměl jsem tě ignorovat, měl jsem se k tomu postavit čelem hned. Vyslechni mě, prosím."

"Dobrá, mluv." řekla Hermiona. "Ale ať je to rychlé."

"Bude, slibuji. Ale nejprve -" Snape vstal a natáhl k ní ruku. "Smím prosit?"

Hermiona pozdvihla obočí. "Myslíš, že je vhodné v téhle situaci tančit? Vždyť ani nehraje hudba."

Snape vytáhl hůlku a mávl s ní. "Lepší?" zeptal se, když se místnosti rozezněly tóny jejich oblíbené písně.

Hermiona se nebránila úsměvu. "Dobrá, ale jen krátce." Vzala ho za ruku, vstala a omotala mi ruce kolem krku, stejně jako před Vánoci na plese.

Snape se jí podíval do očí, usmál se, ale nic neříkal. Tančili asi deset minut, dokud Hermiona nenaznačila, že si musí sednout. Její bříško bylo dost velké a taky těžké.

Snape mávl hůlkou a hudba přestala hrát. Oba dva se posadili na Hermioninu postel a dívali se před sebe.

"Víš," promluvil po chvíli Snape. "Pořád jsem o tom přemýšlel. O tobě, o dítěti, o nás. Ale nic jsem nevymyslel. Abys mi rozuměla, miluju tě, ale tohle nejde. Nemůžeme spolu mít dítě. Vím, že je pozdě, že se brzy narodí, ale nemůžeme ho spolu vychovávat. Nikdo neví, že je moje, a tak to musí zůstat. Zničilo by to nejen tvou pověst, ale i mou. Přišel bych o práci."

Hermiona stiskla polštář." Myslíš jen na sebe, Severusi. Já o svou pověst přišla už dávno. Přišla jsem o jednoho z nejlepších přátel a o spoustu dalších. Kvůli tobě. A ty mi teď říkáš, že dítě nemůžeme mít? Myslela jsem, že se k tomu postavíš jako dospělý muž, že se o mně postaráš. Asi jsem se spletla. Prosím," ukázala na dveře." Odejdi. Chci být sama."

Severus věděl, že tím jejich rozhovor skončil. Tiše se zvedl a odešel z místnosti pryč.

Hermiona celé prázdniny strávila v slzách ve své posteli, trápila se nad myšlenkou, že bude své dítě vychovávat sama. Jelikož její rodiče nemohli zůstat v Bradavicich s ní, aby se o dítě starali, když bude na vyučování, musela Hermiona s koncem prázdnin školu opustit a studium odložit na později.

Poslední den srpna ležela Hermiona ve své posteli a přemýšlela, jestli vůbec zvládne starat se o své dítě. Věděla, že jí rodiče pomohou, ale pohybovala, že mu bude dobrou matkou.

Na okno zaklepala zobakem sova a tím Hermionu vyrušila z přemýšlení. Pomalu vstala, otevřela okno a vzala si dopis.

Hermiono,

vím, že se mnou nechceš mluvit, ale já tě žádám, abys mě vyslechla. Vím, že prázdniny pro tebe byly těžké. Poslal jsem ti spoustu dárků, abys věděla, že mi na tobě záleží. Musím s tebou mluvit, než odjedeš. Prosím, dovol mi to.

S pozdravem, Severus

Hermiona se zamračila. Měl tolik dnů na to, aby ji navštívil, i když s ním nechtěla mluvit, ale on to neudělal. Ano, měla všechny jeho dárky, ale nikdy je nerozbalila.

Vzala do ruky kus pergamenu a napsala odpověď.

Severusi,

přijď za mnou po obědě. Ve dvě hodiny odjíždím, do té doby tu budu čekat.

Hermiona

Dopis uvázala na nožku sovičce a poslala ji za Snapem.

Veci měla už dávno sbalené, jen čekala, až bude čas jet domů.

Jeji rodiče věděli, že si přeje, aby porodila u Svatého Munga, a její přání akceptovali. Když jim tenkrát sdělila, že čeká dítě, překvapilo ji, že to vzali úplně s klidem. Vlastně byli dokonce šťastní. A ona potom taky.

O půl jedné odpoledne, kdy Hermiona dojídala svůj oběd, se ozvalo zaklepání na dveře. Nemusela ani odpovídat, protože vzápětí se dveře otevřely a dovnitř vešel Snape.

"Ahoj, Hermiono." pozdravil ji. Hermiona mu pozdrav oplatila a zaměřila na něj svůj pohled.

"Nevím, jak to říct, takže to prostě udělám. Musíš vědět, že tě miluju. Vždycky budu. Jsi pro mě opravdovou láskou mého života. Jsem neskonale šťastný, že jsem s tebou mohl být, ale teď bude všechno jinak. Náš vztah nemůže pokračovat. Musí skončit, a to hned. Abys mi rozuměla, dělám to jen pro tvé dobro. Musíš na mě zapomenout, musíš si pro své dítě najít vhodnějšího otce. Nikdy bychom nebyli volní, kdybychom spolu zůstali. A já se nemůžu přihlásit jako otec, to prostě nejde. Miluji tě, ale tohle je úplný konec. Mrzí mě to, Mio. Vždycky mě to bude mrzet." Podíval se na ni, usmál se, naposledy ji chytl za ruku a přitáhl ji k sobě." Zatanči si se mnou, naposledy." řekl.

Hermikna jako v tranzu vstala a objala ho kolem pasu. Začala hrát hudba a oba začali tančit. Bylo to stejné jako před pár týdny.

"Dnes jsem tu naposledy i já." prořízl ticho Snapeův hlas. "Jako profesor jsem skončil, budu teď pracovat na Ministerstvu. Chci, abys byla šťastná." Pohlédl jí do očí a naposledy ji políbil. "Sbohem, Mio."

Hermiona zavřela oči, jen na vteřinu, a když je otevřela, stála uprostřed tiché místnosti sama, se slzami v očích, bolestí v srdci a s nevyřčenou odpovědí. Ani ji nenechal promluvit. Stejně by to ale nedokázala. Možná to tak bylo lepší.

17. září, u Svatého Munga

Hermiona byla ten den ráno přijata ke Svatému Mungovi. Od předchozího večera měla velké bolesti a už dobře věděla, že se blíží porod.

Celé zbylé týdny přemýšlela nad tím, co Severus řekl. Bolelo ji každé jeho slovo, ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc jí docházelo, že má pravdu.

Smířila se s tím, že školu hned tak nedokončí, ale byla šťastná, že bude mít své dítě.

Ten den trpěla nejvíc za celý život, ale věděla, že to je z obrovské lásky. Nejen k jejímu dítěti, ale i k jeho otci. Ostatně, má spoustu času na to, aby ho přesvědčila, že jednou budou šťastná rodina. Jednou.

Porodní asistentka se s úsměvem podívala na Hermionu a ukázala jí jejího novorozeného syna. "Jak ho pojmenujete?" zeptala se.

Hermiona se na okamžik zadívala do uhlově černých očí svého dítěte a usmála se. "Bude se jmenovat Severus."