Dny pomalu ubíhaly a Hermiona zůstávala v ložnici nebo v knihovně, jelikož plesem se končilo vyučování, a tak teď byly prázdniny. Kdykoliv s ní někdo chtěl mluvit, odbyla ho, a tak to všichni postupně vzdali, včetně Harryho a Rona. Nakonec zůstala úplně sama, jen Draco s Ginny za ní občas zašli, aby jí přinesli nějaké jídlo nebo se zeptali, jak na tom je, ale i je Hermiona vždycky nějak odbyla.
Týden po plese se Hermiona konečně rozhodla, že se přestane zavírat v ložnici nebo v knihovně, a konečně vyšla ven z hradu. Venku bylo krásně bílo, všude byl slyšet smích jejích spolužáků a Hermiona sama se musela usmát. Jaká škoda, že nevyšla dřív.
Jak se tak rozhlížela po té bílé kráse, zarazila se. Cestou z Prasinek se vracel ten jediný člověk, kterého nechtěla vidět, a rušil tak tu sněhovou krásu. Severus Snape ve svém černém plášti, černých kožených kalhotách (které mu sama Hermiona pomohla na zimu vybrat v letáku), černých botách a těmi jeho jemnými lesklými (ne mastnými, jak si všichni myslí) vlasy kazil všeobecný dojem z bílé, mrazivě krásné sněhové závěje.
Hermiona zavřela na pár vteřin oči, vdechla do plic ten čerstvý ledový vzduch, který jí celý týden chyběl, a pomalu oči otevřela. Severus se mezitím přiblížil o značný kus cesty, a tak Hermiona rychle vešla zpátky do hradu a schovala se za dveřmi. Jakmile Snape prošel okolo a zamířil dolů do svých komnat, Hermiona vyšla ven.
Ještě několik vteřin se rozhlížela po okolí a užívala si tu krásu, potom ale zahlédla Ginny a ihned se za ní rozeběhla. Rudovláska si Hermiony nevšimla, dokud na ni hnědovláska nepromluvila.
"Ginny, jak se máš?" zeptala se s úsměvem Hermiona.
"Hermiono!" vyjekla Ginny a hned kamarádku objala. "Mám se skvěle. Jak se máš ty? Je ti už líp?"
"Je mi fantasticky, Gin." usmála se na dívku Hermiona. "Právě jsem si uvědomila, že byla hloupost se zavírat uvnitř, když je venku tak krásně. Navíc, zítra jsou Vánoce. Chci tenhle čas strávit s těmi, které mám ráda."
Ginny uznala, že je to skvělé rozhodnutí, a obě společně strávily venku celý den. Postupně se k nim přidali i Draco, Harry a Ron, a Hermiona byla zase šťastná. Ten den si na Snapea už ani nevzpomněla. Byla ráda, že se Draco s Harrym konečně začali bavit, i když Ron k tomu měl pořád výhrady.
Další den ráno, když se probudila, na ni u nohou v posteli čekalo několik zabalených balíčků. Ihned se oblékla, upravila a dala se do rozbalování dárků.
První z nich byl od Harryho - malá knížka s příručními kouzly, které kouzelníci každý den používají. Další byl od Rona - byla to mudlovská kniha, kterou Hermiona tak dlouho chtěla. Nad oběma dárky se pousmála a natáhla se po třetím, který byl od Ginny. Byl to náramek přátelství, který Ginny sama vyrobila. Byl celý červený a žlutým písmem na něm bylo napsáno Hermionino jméno. Od rodičů jí přišel balíček s několika jejími oblíbenými sladkostmi z dětství, které neměla, protože její rodiče byli zubaři. Spolu s nimi od nich dostala i nejnovější parfém, který voněl po jarní louce, květinách a citrusech. Nebyla to velmi výrazná vůně, ale byla velice příjemná, přesně Hermionin styl.
Poslední dárek, který Hermiona dostala, byla dlouhá černá krabička, která byla uvnitř vystlaná tím nejtmavším černým sametem a uprostřed té hebké záplavy se třpytil malý přívěsek jednorožce, celý ze stříbra, zavěšený na zlatém řetízku z jemných kroužků zapletených do sebe, a pod přívěskem byly na samet připevněny náušnice ve tvaru malých srdíček ze stříbra a mezi nimi zlatý prsten s velkým čirým smaragdem. Hermiona ihned poznala, že ten kámen je pravý a že musel stát celé jmění. U balíčku byl přiložený dopis.
