Vzdálená láska - L.S. (CZ) ✓

Prolog

„Budeš mi chybět, Harry," zašeptal zničeně drobný brunet a snažil se zadržovat slzy, avšak moc dobře věděl, že svůj boj stejně prohraje a dříve nebo později se slané kapičky rozutíkají po jeho obličeji. Vždycky nesnášel loučení. Byla tak smutná, že u nich brečel skoro pokaždé. Nehledě na to, s kým a proč se nyní loučil.

„Ty mně taky, Lou," povzdychl si vysoký kudrnatý mladík a pevněji k sobě přitiskl drobné tělíčko, které patřilo jeho nejlepšímu kamarádovi. Svoji bradu položil do jeho kaštanových vlasů a vychutnával si jejich poslední společné objetí před tím, než nasedne na letadlo, které mělo za několik minut odlétat do Spojených států a odvézt ho za novým vysokoškolským životem. Jejich přátelství bylo neobyčejné, a tak ani pro něj loučení s brunetem nepředstavovalo zrovna příjemnou a veselou záležitost.

„Budeme si volat a psát, že ano?" zamumlal druhý z mladíků do Harryho mikiny a první slza mu sjela dolů po tváři. Tak moc si přál, aby je od sebe za několik hodin nedělila celá půlka zeměkoule.

„Samozřejmě, že ano. A kdykoliv přiletím zpět do Británie, přijedu tě navštívit," přislíbil kudrnatý a po tváři se mu rozlil upřímný úsměv, načež mírně se odtáhl z objetí. Palcem setřel brunetovu slzu z tváře. Nerad jej viděl uplakaného, zvlášť když Louis ronil slzy kvůli němu. Bolelo to.

„Je mi líto, že musím odjet zrovna teď, Lou," lehce se zamračil a vážně se zadíval do modrých studánek svého kamaráda. Nechtěl ho opustit zrovna teď, když věděl, že ho bude potřebovat. Nechtěl, ale příjezd na novou školu odkládal tak dlouho, že nyní už to nešlo. Měl poslední možnost odletět. 

„Já vím, Harry. Já vím." Louis zabloudil očima k podlaze a opřel si hlavu o hruď druhého mladíka. Nemohl si pomoct, ale vždy považoval jeho náruč za uklidňující - vlastně jakýkoliv kontakt s ním.

„Lou," oslovil ho měkce kudrnatý a ukazovákem si nasměroval brunetovu tvář tak, aby se mu mohl dívat přímo do očí. „Víš, že kdyby se cokoliv dělo, můžeš se na mě obrátit, že jo? Nějak to zařídím a přijedu. Vždycky, když mě budeš potřebovat, tak tu pro tebe budu, ano?" snažil se, aby si jeho slova vryl menší mladík do paměti.

Ten jemně pokýval hlavou. „Děkuju, Harry," pokusil se svého kamaráda obdarovat drobným a slabým úsměvem. 

„To je samozřejmost, Boo," lehce se kudrnatý usmál, avšak pak zase zvážněl. „Už sis rozmyslel to bydlení?" zajímal se o jednu z věcí, která mu v posledních dnech ležela v hlavě a nyní měl poslední možnost na přímo zjistit, jak se situace na brunetově straně vyvinula.

„Jo, já... Zeptal jsem se Stana a jemu to nevadilo, takže se během příštího týdne stěhuju k němu," skousl si Louis spodní ret a váhavě se zadíval do Harryho zelených očí, které nyní čišely neskrývaným zaražením a nemilým překvapením. Tohle kudrnatý mladík slyšet nechtěl.

„A seš jistý, že chceš bydlet zrovna s ním? Vždyť se znáte... Jak dlouho vlastně? Týden?" pronesl Harry nelibým tónem a obličej měl stáhnutý v zamračení, jak se mu Louisova odpověď nelíbila.

Ten si povzdechl. „Já vím, Harry. Je to unáhlené, ale já už doma prostě zůstávat nechci. Všichni tam na mě koukají jako na něco nepatřičného. Možná, že mě tehdy naši nevyhodili, ale přece jenom se něco mezi námi změnilo. Všem se nám uleví, když odejdu. Cítím to." Smutně si povzdychl, avšak pak se mu koutky úst nadzvedly v malém úsměvu. „Mimochodem, je to devět dní. Ne týden." Stín zamilovanosti proletěl jeho tváří.

„No dobře, ale i tak mi to přijde brzo. Neznáš ho, v podstatě ještě nevíš, co je zač a-" nedořekl druhý z mladíků. Byl totiž přerušen brunetovým hlasem: „Možná, že ne, ale mám pocit, jako bych ho znal už roky, Harry. Přej mi to. Jsem zamilovaný." Pokrčil rameny.

„Já ti to přeju, Lou, ale to neznamená, že o tebe nemůžu mít strach. Vždyť jsi ještě žádný vztah neměl, pokud tedy za vztah nepočítáš to, že ses vykousl s pár kluky, ale nikdy z toho nic nebylo." Na Harryho čele se utvořila menší vráska. Ať si říkal, kdo chtěl, co chtěl, na menším brunetovi mu nesmírně záleželo a nechtěl, aby se mu něco stalo, jen protože se do tak nové věci, jakou pro něj vztah se Stanem byl, vrhne hned po hlavě.

„Já vím, Harry. Uvědomuji si to, ale já... nevidím jinou možnost a tohle mi přijde jako nejlepší řešení, chápeš?" pokusil se Louis ze svého společníka vydolovat nějaké pochopení. Sám cítil, že je takové řešení v jeho situaci tím nejlepší. Rodiče se na něj od jeho coming outu dívali skrze prsty a Stan... sice se znali jen velmi krátkou dobu, ale svou náklonnost mu vyjadřoval dosti jasně. A byl tak milý... 

Harryho zelené oči chvíli váhavě studovaly brunetovu tvář, nakonec však mladík lehce svěsil ramena a poraženecky se usmál, dívaje se svému nejlepšímu příteli přímo do modrých studánek, jež překypovaly láskou k pro něj neznámému mladíkovi. „Je to tvoje volba, Boo."

Ehm, ahojte? Vítám vám u své první Larryovky. Abych se přiznala, mám z toho nesmírně moc smíšené pocity. Nevím, co si mám o výsledku myslet, nevím, co si vůbec myslet o zvoleném tématu. Je to ve mě všechno tak složité a komplikované, vzhledem k tomu, že jsem se pustila do neznámých a nových vod. Larryho možná čtu, ale sakra... tohle je má první kapitola z první kapitolové povídky na jiný slash pár, než je Drarry! Ani nevíte, jak moc nervózní teď jsem. :D Budu ráda za veškeré názory. Má vůbec cenu pokračovat? (:

Makkakonka