Vzdálená láska - L.S. (CZ) ✓

4. kapitola

„Harry?! Jsi tu?" rozrazil dveře od pokoje Zayn.

„Jo," zamumlal kudrnatý ze svojí postele, kde ležel zahrabaný mezi různými učebnicemi a sešity.

„Nech toho a pojď se s námi bavit! Je pátek a my s klukama jdeme na jednu párty. Pořádá ji Stephan, takovej ten s těma dredama. Něco na sebe hoď a pojď taky! Můžeme s sebou přivést tolik lidí, kolik jen chceme," zasmál se černovlasý.

„Zayne..." povzdechl si Harry. „Musím to dopsat, jinak to do termínu odevzdání nestihnu," zaúpěl.

„Jeden večer tě snad nezabije, ne?" ušklíbl se Zayn.

„Jeden večer?" opáčil ironicky Harry. „A co zítřek? První půlku dne prospím a druhou se budu zbavovat kocoviny. Děkuji pěkně, ale ne."

„Harry..." vydechl Zayn. „Nebuď bábovka. Bude to sranda a odpočineš si ode všech těch studijních sraček. Pojď, užijeme si to," lákal jej.

„A Niall se Liamem tam budou taky?" zeptal se kudrnatý.

„Jop," přikývl Zayn. „Potkal jsem je na obědě. Už jsme domluvený. Teď někam šli spolu, ale kolem osmé dorazej k domu a počkaj na nás venku."

Harry si rukou prohrábl vlasy. „Tak fajn. Když na to kývl i Liam," rozhodl se nakonec a zaklapl propisku, která následně letěla někam na druhou stranu postele.

***

Právě když Harry tancoval s nějakou blondýnkou, kterou si matně pamatoval ze svých přednášek, ale doposud neznal její jméno, někdo vypnul hlasitou hudbu a domem se přestaly linout zběsilé tóny. Avšak hudba byla na chvíli nahrazena zklamaným mručením a dokonce několika naštvanými nadávkami.

„Jdeme hrát flašku!" vykřikl někdo. „Zájemci za mnou!" Pak hudba zase začala hrát.

Blondýnka se na Harryho široce usmála. „Pojď, půjdeme. Bývá to prdel," zaječela mu přes hudbu do obličeje. Nečekala ani na odpověď a už jej za ruku táhla někam pryč.

„A jaká flaška že se to hraje?" zeptal se jí trochu přiopile kudrnáč.

„Tady? Tady jedině líbací. Buď pořádnej polibek, nebo fant," zakřičela mu dívka do ucha a následně se zahihňala.

***

Harry chytil menší záchvat smíchu, když se koukal na jistou dívku, která si právě s nevolí sundávala tílko a zůstala tak jen ve spodním prádle. Jako první ze všech. Přijmula tuto možnost, jen aby se nemusela líbat s chlapcem, kterého z celého srdce nesnášela.

Za jiných okolností by se jí kudrnatý nejspíš nesmál, ale nyní mu přišlo směšné vše okolo. Od tohoto paradoxu, který se mu odehrával přímo před očima, přes vzpomínku na dvě líbající se dívky, které si normálně byly na škole konkurencí, až po páry, které se neobtěžovaly jít si někam do domu hledat volný pokoj, a tak si to rozdávaly před všemi ostatními v obýváku na zemi či na kuchyňské lince ve vedlejší místnosti.

Ani nepostřehl, jak se to stalo, ale flaška se nyní zastavila na něm. Zamrkal očima a se smíchem očekával, na koho ukáže hrdlo flašky po druhé. Když se lahev dotočila, ukázala na nějakého – pro Harryho neznámého – černovlasého chlapce. Ten odhalil své bílé zuby v širokém úsměvu a vyzývavě se na kudrnáče zadíval.

„Takže Harry a Brian!" zakřičela dívka, která točila.

„Tak do toho!" zakřičel někdo, když se Harry zatím k ničemu neměl a jen si pohledem přeměřoval pohledného chlapce. Po výzvě vstal a přešel k němu. Klekl si před něj a za bradu si jej přitáhl do pořádného polibku, který byl v této hře podmínkou. Nemohl se ubránit slabé myšlence na Louise, avšak byla to jen hra. Tak proč se nebavit?

***

„Víš, Loui, o-občas... se cho-ováš jak-ko bl-bl-blbeček, sakra," zasmál se Stan na svou mizernou výslovností způsobenou opilostí, „ale v p-post-teli... seš... seš su-uper! Má-áš doko-nal-lou... co doko-na... nalou... naprosto... naprosto šu... šukézní prdel," hlasitě hulákal, když jej Louis táhl do schodů k jejich bytu.

Brunet na to nic neříkal. Bylo by to jen zbytečné plýtvání slovy a dopadlo by to stejně jako venku na ulici. Tam se totiž Stan zastavil uprostřed silnice a řval snad na celé město něco o tom, že je mu u prdele, co si o něm lidé myslí, ale že naprosto zbožňuje klučičí zadky. Když se jej Loui snažil odklidit a umlčet, začal jej osahávat a málem jej přetáhl přímo na silnici.

Louis konečně stanul i se svým závažím v podobě Stana před vchodovými dveřmi do bytu. Z kapsy nějak vylovil klíče a snažil se zasunout klíč do dveří. Avšak s opilým Stanem kolem ramen to příliš nešlo. Tak jej jednoduše opřel o stěnu vedle futer a konečně odemkl. Stan hned na to vpadl do bytu a málem spadl o neuklizený pár svých bot.

„Kurva," zaklel. „Proč jsi je neu-uklidil?" obořil se na Louise vcházejícího za ním. „Ty ch-ceš, abych si, kurva, naryl hubu, nebo co?" rozkřikl se.

Louis nad ním jen protočil oči a bez jediného slova za sebou zevnitř zamkl dveře od bytu a sám si sundal své boty a bundu. „Vyzuješ se sám, nebo potřebuješ pomoct?" prohodil směrem ke Stanovi.

„Jistě, že nepotřebuji pomoct, ty kriple!" řval Stan a s jeho naštvaností ubývalo jeho zakoktání. „Ještě se snad o sebe zvládnu postarat s-sám!" škytl a dlaní se zapřel o stěnu.

„Fajn," zamumlal Louis a rozešel se do ložnice.

„Kam jdeš?!" zařval za ním Stan.

„Rozestlat!" odpověděl mu Louis a opět protočil oči.

Muž v předsíni jen něco nesrozumitelného zaklel, skopl si boty a vrávoravě se rozešel za brunetem. Po cestě se neustále přidržoval stěn a nábytku, aby neztratil rovnováhu a nespadl. Když konečně došel do ložnice, našel Louise, jak na čtyřech klečí na posteli a upravuje polštáře. Sám pro sebe se ušklíbl a ramenem se zapřel o futra dveří. Louis jeho příchodu nevěnoval žádnou pozornost.

„Víš, že t-takhle ti to sluší, princezno? J-jen to obl-lečení by chtělo dolů." Lehce se sám pro sebe zasmál a trošku s obtížemi došel k posteli. Posadil se na svou půlku a zvrhlým pohledem sjel Louisovu postavu.

Brunet po něm vrhl pohoršený pohled. „Jsi nalitej jako hovado," konstatoval a dosedl na paty, aby se mohl lépe dívat do přítelovy tváře.

„A taky nadr-drženej, Loui," zamumlal rádoby svůdně Stan a prudkým pohybem si za předloktí stáhl Louise blíže k sobě. Chytl jej za ruku a přiložil si ji na svůj polovzrušený rozkrok.

„Nebudu s tebou spát, když jsi ožralej," zavrčel brunet a vytrhl se mu.

„S-sakra proč, Louisi? Vždyť jsem tvůj přítel!"

„Protože ses celej večer choval jako dement a teď jsi ještě navíc zlitej jako prase, takže, pokud dovolíš, já se půjdu umejt a pak půjdu spát. A ještě si rozmyslím, jestli budu spát tady s tebou nebo na gauči v obýváku," řekl naštvaně Louis a chystal se slézt z postele a odejít z místnosti.

„No tak brzdi, chlapečku, takhle se mnou mluvit nebudeš," hrubě chmátl po Louisově ruce Stan.

„A ty mi jako nadávat můžeš? A mít blbý kecy? Nebo už si nevzpomínáš na to, jak se ke mně choval, než jsme šli do toho klubu? A to vůbec nemluvím o tom, jak se chováš teď!" zaječel na něj brunet. „Koukej mě pustit!" neúspěšně škubl rukou, která však nadále zůstávala ve Stanově pevném sevření. Louis by se klidně vsadil, že tam zítra bude mít modřiny.

Stan se zle zasmál. „Tak na to zapomeň."