Vzdálená láska - L.S. (CZ) ✓

3. kapitola

„Už zase sedíš na chatu s tím svým kámošem?" zasmál se Harryho hnědovlasý spolubydlící.

„Jo," zaculil se kudrnáč a opět začal zběsile jezdit prsty po klávesnici svého notebooku.

Liam nad tím jen pokroutil hlavou. Rozešel se ke skříni a začal se přehrabovat v jejích útrobách.

„Harry?" oslovil momentálně zaneprázdněného kamaráda. Tón jeho hlasu byl naplněný prosbou. „Harry!" křikl znova, když viděl, že jej kudrnáč naprosto ignoruje a jen se směje na obrazovku počítače.

„Hm?" zamrkal kudrnáč a hodil okem po svém spolubydlícím. Na tváři měl stále usazený široký úsměv.

„Co myslíš?" zeptal se Liam a v rukách držel dvě odlišná trička. „To," nadzvedl první z nich, „nebo to?" zašermoval s tím druhým.

Harry pokrčil rameny. „Není to jedno, vždyť jsou obě dvě téměř identická. Liší se jen nápisem! Niallovi se budeš líbit tak či tak." Pousmál se a přestal Liamovi věnovat svou pozornost.

„Ale tak Harry," zavyl zoufale Liam, „jedno přece musí být lepší!"

Kudrnáč zopakoval předchozí gesto. „Podle mě je to jedno. Zeptej se Zayna." Ani na okamžik neodtrhl zrak od obrazovky.

„A můžeš mi říct jak?" zamračil se Liam.

„Normálně se zeptej a on ..." zarazil se a rozhlédl se kolem sebe. „Kde je?" zeptal se zmateně, když jej nezahlédl.

„Odešel před půl hodinou!" podíval se na něj Liam nevěřícně. „To sis nevšiml? Šel přece zabavit Nialla, abych se mohl nachystat."

Harry zakroutil hlavou ze strany na stranu a přestal jej poslouchat.

„To snad není možný," zamumlal si Liam pro sebe. Pak se zarazil a naštvaně rozkřikl: „Tak sakra Harry, který?" zatřásl v rukách oběma tričky.

***

„Louisi Williame Tomlinsone, jestli okamžitě nehýbneš tou svou prdelí, tak tam jedu bez tebe a tvoje následné kecy o tom, jak jsme spolu za celý týden nestrávili ani jeden večer, mě nebudou zajímat!" zakřičel nerudně Stan přes celý byt. Už po několikáté za tuhle minutu se koukl na hodinky. Naštvaně přešlapoval v předsíni a čekal, až se jeho přítel konečně obleče a oni budou moci vyrazit.

„No jo, sakra! Přestaň na mě řvát! Měl jsi mi to oznámit dřív a ne přijít odněkud a říct, že se mám do půl hodiny nachystat, protože půjdeme do klubu za tvými kamarády! Měl jsem tu rozdělanou práci a tys neříkal, že na dnešek něco plánuješ! Chceš mít navařený, když přijdeš domů, chceš mít uklizený, ale pak prostě přijdeš a narušíš moje plány! Jak mám asi stihnout to dodělat a ještě se umýt a nachystat, co?" zavrčel naštvaně Louis, když doskákal do předsíně a zde si konečně dooblékl kalhoty.

„Já," ukázal Stan prstem na sebe, „tě nikam brát nemusím. Můžu jít totiž sám, víš? To ty vždycky kecáš o tom, jak se spolu téměř nevidíme. Teď máš příležitost se mnou být, ale najednou," pohodil dramaticky rukama, „se to milému panu Tomlinsonovi nehodí, že? Jestli tam jít nechceš, tak si klidně zůstaň sedět doma na prdeli! Čekám pět minut před domem. Jestli nepřijdeš, odcházím bez tebe!" zaječel a nasupeně vyšel ze dveří, se kterými nezapomněl hlasitě třísknout.

Brunet si smutně povzdechl a ve svém imaginárním bločku ve své hlavě si nezapomněl udělat další čárku jako další absolvovanou hádku se Stanem. Možná se mu to jen zdálo, ale měl pocit, že od příště nejspíš bude muset zavést novou stránku.

***

„No to je dost," přivítal ho po chvíli Stan naštvaně přešlapující před domem. „Kde tak dlouho vězíš? To už se neumíš ani obout, sakra?"

„Říkal jsi, že tu počkáš pět minut, netrvalo mi to ani tři, Stane!" bránil se Louis a měl co dělat, aby se udržel a nevlepil Stanovi pořádnou facku.

Stan jen zavrčel a bez jediného slova se rozešel po chodníku pryč. Louis chvíli stál před bytovkou jako opařený, pak se však vzpamatoval a rychle svého přítele doběhl.

„To už se mnou teď jako nebudeš ani mluvit?" zeptal se jej po několika minutách tiché chůze bez jediného slovíčka.

„Ne," odsekl mu krátce Stan.

„A proč zase ne? Copak jsem ti něco udělal? V posledních dnech mě vážně sereš, Stane," začal rozhořčeně Loui, ale byl zaražen Stanovým gestem. Ten totiž rychle vymrštil ruku s napřaženým ukazováčkem a prudce jím zašermoval před brunetovým obličejem.

„Dávej si pozor na jazyk, Louisi. A pokud se ti to nelíbí, můžeš se sebrat a jít bydlet někam jinam. Jak jsem ale obeznámen s tvojí situací, rovnalo by se to někam přímo na ulici, že? Takže raději mlč."

„Ale..." začal se nadechovat Louis.

„Tak drž už kurva tu hubu!" zakřičel na něj Stan tak, že to muselo být slyšet i na druhé straně ulice. Pak se prudce otočil a pokračoval ve své chůzi.

„Tak jo..." zamumlal si Louis sám pro sebe a trochu šokovaně zíral na Stanova vzdalující se záda. Následně se však opět rozběhl, aby jej dohnal. Nepotřeboval, aby se na něj Stan obořil ještě s tím, kde se tak dlouho coural.

***

Louis již delší dobu seděl mezi Stanem a Nickem v jednom z klubových boxů po stranách tanečního pódia. Oba dva zmínění do sebe lili jednoho panáka za druhým a společně s ostatními ještě navíc popíjeli ze společné lahve whisky. Brunet za celou dobu neměl víc, než jednu malou skleničku vodky, která tu kolovala před svojí sestrou whisky. Na jednu stranu pít nemohl, protože cítil jistou povinnost odvést později Stana domů, a na druhou stranu ani pít nechtěl. Ne v přítomnosti těch tupců, kteří jej obklopovali a kterým Stan říkal přátelé.

Připadal si zde úplně zbytečně, protože od té doby, co Stan dosedl na pohodlnou sedačku, nezavadil o Louise ani pohledem, natož potom, aby na něj promluvil. Ani nikdo ze Stanových přátel nebral jeho přítomnost na vědomí. Znuděně si na mobilu surfoval po internetu. Tedy jen do té chvíle, než se na klíně Nicka, sedícího hned vedle něj, objevila jedna z obsluhujících servírek. Nick jí zabořil hlavu mezi poprsí zvýrazněné přiléhavým a až příliš vykrojeným tričkem.

Louis znechuceně odvrátil hlavu a zamkl obrazovku na svém mobilu. Pak se natáhl ke Stanovi a upoutal jeho pozornost hrubým zatažením za rameno. „Nechceš už jít domů?" zařval mu přes hlasitou hudbu do ucha.

„Seš blbej, nebo co?" obořil se však Stan. „Vždyť ještě nejsme ani v polovině. A ty sám nikam nepůjdeš! Budu potřebovat pomoct domů," zničehonic se začal hlasitě smát nad představou své cesty domů.