Magie? ANO!

Kapitola 26 - Čísla moci

Přišla jsem až do našeho útočiště a ihned uviděla Mika. Vlastně ani nevím, proč ho tak najednou nesnášim, jeto zvláštní, ale prostě mi na něm něco nesedí. Není to ani tak, že bych ho nesnášela, ale mám z něj divný pocit. To teď ale musí stranou, potřebuju si s ním promluvit. Vím, že něco ví. Každej kromě mojí party tady skrývá něco děsivýho o tomhle místě, tím jsem si na 100% jistá. Je to, jako bych se ocitla v nějakym thrilleru, nemám vůbec ponětí, kam tohle všechno vede a co se stane. Proto se jdu vlastně Mika zeptat alespoň na to, co se děje se mnou, doufám, že mi to, co mi řekne, alespoň pomůže.

"Miku?? Prosím tě, můžeme si promluvit??"
"Jo, jistě. A o čem?"
"No... o mně."

"O tobě???"

"Prostě potřebuju zjistit, co se mi to stalo. A vim, že ty to víš."

"Ty víš, že já vim, co?" To jako vážně?
"Nech toho a prostě mi to řekni." Bože to to budu z každýho dostávat, dokud se něco nestane? Ale až se něco stane, bude už pozdě a já budu potřebovat další odpovědi a na tyhle už nezbude čas.
"A-Ale já nemůžu... prostě nemůžu."
"Můžeš... ne to je špatně, musíš mi to říct. Mám na to právo, copak ty by si to o sobě nechtěl vědět??"

"Elis, omlouvám se, ale nejde to."
"Proč?!?"

"A-Annister mi to zakázala..."
"Co že udělala!?! PROČ?!?"

Nemůžu uvěřit, že by mi Ann něco takovýho udělala. Do teď mi přišla bezvadná, co se sakra stalo?!? To ona o mně řekla, že jsem ten, eh, Veneficus, jo... Možná se spletla a teď nechce přiznat svoji chybu - to je blbost, já vim, ale je nějaké lepší vysvětlení?? Třeba je to ve mně, nebo v tomhle světě, nebo v magii, nebo v čemkoli jinym.

"Ann se nedozví, že jsi mi to řekl. Slibuju."
"Elis, nech toho, nemůžu jít proti jejím rozkazům, je to druhá nejmocnější bytost v tomhle světě, hned po Verenice."
"Vážně?!? Tak to jsem nevěděla,.. ale jak vlastně poznáte jak je kdo mocný??"
"Tady u nás je to hned po narození - narodíš se a tví rodiče tě položí do vody ve fontáně u tvojí vesnice, je tam totiž nějaká speciální voda. No a ta fontána potom vytryskne číslo od 1 do 100... možná i do většího čísla to nikdo neví, ale ani stovky tady ještě nikdo nedosáhl, tak proč jít do vyšších čísel ne? Tak a to je celý. Vím, že to může znít hloupě, ale nechtějí se mi tady vysvětlovat podrobnosti, je to složitý i na mě."
"Dobře. A... jaký číslo má Ann??"
"95"
"Páni a kolik má teda Verena?!?"
"No myslím, že 97."
"Tak to jsou na tom hoodně podobně, ne?"
"Ne Elis, to teda nejsou... Stačí se lišit i o jedno číslo a ten, co je nad tebou tě vždy porazí. No, kdyby byly o jedno, možná by to Ann dokázala, ale o dvě nemá šanci."
"Ale jak to?? Vždyť by na tom se schopnostma měly být nastejno..."
"Elis, tady jde o to, co si Verena dokáže stvořit za ochranu, jsou to nestvůry. Ann by proti jejím kouzlům neměla šanci, proto tady taky Verena vládne, nikdo z nás jí nedokáže svrhnout... Ale to nepochopíš, protože si tady nežila, tak to prostě je a nedokážu ti to líp popsat."
"Fajn, děkuju za vysvětlení (asi). Poslední otázka, slibuju. Jaký číslo moci má mít Veneficus?"
"Legenda tvrdí, že 100 - proto si všichni myslí, že sto je maximum."

"Dobře Miku, díky. A omlouvám se..."
"A za co, prosim tě?? Vždyť si mi nic neprovedla."
"No ale nemyslela jsem si o tobě zrovna hezký věci... Ani jsem k tomu neměla důvod, ale prostě si mi nějak neseděl, teď vím že jsem se spletla a mrzí mě to. Nemusela jsem ti to říkat, ale chci být upřímná."

Než mi stačil jakkoli odpovědět nebo zareagovat odběhla jsem za roh, bylo mi prostě trapně, to na něj takhle vypálit, bože co mě to napadlo?!?!

No zpátky už to nevezmu, čas se ovládat nedá - teda podle toho, co jsem četla. Teď mě ale spíš zajímá, co je vlastně Ann zač, když je tak mocná. A taky bych chtěla vědět, jaký číslo mám já. Co když mám vyšší??? No ale co když ne, co když se zjistí že nejsem ten Veneficus, co když nás pak tady nechaj... To je blbost. No ale pro jistotu bych si mohla trochu procvičit čarování. Od toho třesu jsem si vůbec nezakouzlila. Jednoduše mám teď celkem strach, že se to bude opakovat. Opravdu nerada se cítím úplně bezmocná, a věřte mi, že když se třesete a nemůžete s tím nic dělat, nepřipadáte si zrovna dobře.

Ale něco s tim udělat musim... Nemůžu se bát čarovat, je to přece tak skvělý a úžasný, ten pocit když se vám něco podaří je k nezaplacení a vždy když čaruju tak, tak přesně takový pocit mám. Pokud nezkusim to blbý kouzlo s čistou energií měla bych být v pořádku, tak čeho se bát, ne???

Došla jsem k tomu stromu, kde jsem v noci spala (pořád nemůžu pochopit, že jsem pod ním spala sama a dobrovolně).

Začínalo se stmívat a tak mě napadlo úplně suprový kouzlo. Baterka. Vím, že je to trochu ohrané, ale proč si něco nezkusit??

Už jsem se nemohla dočkat, až si znovu zakouzlím a tak jsem se nenamáhala se zavíráním očí a ani s představama o tom, jak by to mělo vypadat. Prostě jsem si přála mít v tomhle tmavém světě aspoň trochu světla. Chtěla jsem jen vidět paprsek slunce.

Netrvalo dlouho a paprsek se opravdu zjevil. Rychle jsem zkontrolovala své ruce - nic se nedělo. Byla jsem šťastná, jako blecha...
Najednou se paprsek začal pohybovat a mě samozřejmě nenapadla lepší věc než ho následovat, dokonce jsem se ani nezajímala o to, proč se pohybuje.

Vypadalo to, že míří k táboru.

Měla jsem pravdu, v táboře se rozplynul. Nějak jsem nechápala důvod, ale bylo mi to vlastně fuk.

Zašla jsem do stanu, kde byli Tomi, Adel a Dany. Sedla jsem si k nim a strašně dlouho jsme si povídali o všemožných kravinách a dokonce i o škole, bylo to jako by jsme byli normální teenageři a bylo to úžasný. Až teď jsem si uvědomila, jak mi tohle vlastně chybí, jsem strašně ráda, že tady jsou se mnou a připomínají mi, že se dokážeme pořád normálně bavit.

Byl to jeden z nejlepších večerů, který jsem kdy zažila. Takže když se to vezme kolem a kolem, dnešek nebyl zase tak špatný.