Magie? ANO!

Kapitola 39 - Čistá Energie

Není jiná možnost, než využít čistou energii. 

Zavřela jsem oči a představila si paprsky světla. Světlo se zvětšovalo a zvětšovalo. Nechala jsem ho proudit celým svým tělem. 

Otevřela jsem oči a v rukách držela svou čistou energii. Věděla jsem, že jí moc dlouho neudržím a tak jsem se snažila to vyřídit co nejrychleji. Měla jsem ale malý problém, neměla jsem nejmenší tušení, jak tu energii poslat proti Vereně.

Ta vypadala velmi překvapeně, když uviděla, co se chystám udělat.

"Počkat, ty, ty jsi Veneficus??" zeptala se překvapeně. Potřebovala jsem trochu času, abych přišla na to, co s tou energií.
"Víš i potom, co se mi to Ann snažila vysvětlit, nemám nejmenší tušení, co to je Veneficus, takže ne, nejsem, jsem Elis. Ale to už přece víš."

Najednou se z koule energie, kterou jsem držela v ruce, vyvalil obrovský paprsek a zasáhl Verenu. 

Cítila jsem, jak se mi začínají třást ruce, ale nemohla jsem to teď vzdát. Snažila jsem se do toho dát co nejvíce své energie, ale vypadalo to, že se z toho Verena za chvíli vzpamatuje. 

Tentokrát se mi podlomily nohy a já málem spadla, ale někdo mě chytil. Byl to Mike. Snažila jsem se udržet tu energii i přesto, že už jsem skoro necítila ruce.
"Asi by se ti hodila pomoc." řekl Mike a s Ann si stoupli vedle mě.

Zavřeli oči a už měli v rukách stejnou záři, jako já. Pokusila jsem se stát na nohou a kupodivu to vyšlo.

 Do Vereny narážely tři paprsky, to nemohla vydržet dlouho. Už jsem necítila ani nohy a znovu jsem spadla. Tentokrát mě chytil Tomi, je od nich hezký, že mě nenechaj spadnout.

"Elis, nechceš toho nechat?? Už se ani neudržíš na nouhou..."

"Tomi, t-teď už to ne-nemůžu vzdát. Jsme tak blízko." 

Dala jsem do kouzla všechnu svou energii a paprsek se skoro zdvojnásobil. Celá jsem se třásla, ale nehodlala jsem to vzdát. Ne teď.

Najednou mi projela štiplavá bolest celou hlavou. Měla jsem pocit, jakoby se mi měla úplně roztříštit, bylo to, jako by mi něco spalovalo mozek. Vykřikla jsem bolestí.

Můj výkřik ale nebyl slyšet, protože mě přeřvala Verena. Schoulila se na zem a prakticky se vypařila... Ovanul nás vítr a zavládlo veliké ticho.

Když jsem přestala držet energii, vrátila se bolest. Necítila jsem už žádnou část mého těla a celá jsem se třásla. 

Všude byla tma, nic jinýho než tma. Nic jsem necítila, nic jsem neviděla a všude bylo ticho.