Magie? ANO!

Kapitola 33 - Půjdeme?

Zklidnit se nebylo tak těžké, jak jsem předpokládala, stačilo se pouze soustředit na dech. Náhle, jako by se zeď v mém mozku rozplynula a já už mohla myslet jasně. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla, jak všichni vstávají ze země. Potřebovala jsem vědět, co se stalo.
"Já.., já, omlouvám se. Co se stalo??"

"Lepší otázka by byla Elis, co se stalo tobě?!?" křikla po mně Adel a přitom si čistila špinavá kolena od prachu.

"Upřímně?? Nemám nejmenší tušení, ucítila jsem tlak a už to jelo... Prosím, řekněte mi, co se stalo. Co jsem udělala?!?!?" Začala jsem zvyšovat hlas.

"Hele, uklidni se Elis, nechceme abys zase vybuchla!"Houknul na mě Mike.

Dělá si ze mě srandu??? On mě snad chce ještě víc naštvat!!

Všimla jsem si, jak do něj Ann nenápadně strčila, podíval se na ní pohledem 'jako co je?', hmm, chovali se opravdu jako sourozenci -chvílema- nenapadlo by mě, že je to v tomhle světě vůbec možný...

"Miku nech toho!" Zastal se mě Dany.

"No jasně, já jsem ten špatnej co?? Ale to, že nás tvoje holka málem zabila, to je v pohodě?!"
"Miku, to stačí!!!" Vložila se do toho ještě Ann.

"A-Ale, vždyť..."
"A dost Miku!!! Pojď hned za mnou!" řekla nakonec Ann, ukončila tím jejich konverzaci a odešla s Mikem kousek od nás.

"Dobře, takže můžete mi prosím říct, co jsem provedla?"
"No nejdříve si se zahleděla, velmi hluboce zahleděla, do tý jeskyně," začal mi vyprávět Dany "potom si začala s někým mluvit, Adel a Tomi se pokoušeli tě nějak probrat, ale ty si nereagovala na žádné podněty... My jsme totiž nic neslyšely, jenom to, jak voláš do prázdna! Najednou ti pak zfialověly oči, ale ne na dlouho, začaly se totiž postupně barvit do černa, to bylo těsně předtím, než jsi vybuchla a to skoro doslova! Začaly ti hořet ruce a prudce se zvedl vítr... Potom si začala křičet. Plameny se vrhly do země a větrem si vytvořila nějakou rázovou vlnu, která nás všechny odmrštila!! Shodou okolností nás to však zachránilo před těma plamenama, takže..."

Nezmohla jsem se slova, jen jsem tam tak stála a čuměla - jinak to říct prostě nešlo... Do této chvíle jsem si neuvědomila, jak moc nebezpečná pro ně jsem!
"A vy mi to nevyčítáte??" bála jsem se, že mě teď pošlou do háje a nechaj mě tady samotnou, no ale nebylo by se čemu divit.

"A co prosím tě Elis, vždyť si za to nemohla. Jsme tvoji nejlepší přátelé! Vážně si myslíš, že se nás zbavíš tak lehce??" řekl Tomi a daroval mi povzbuzující úsměv. To jsem opravdu potřebovala!

Pak ještě strčil do Adel a Danyho a všichni mě společně objali.
"Jsem tak šťastná, že vás mám!! Mám vás moc ráda!!" zašeptala jsem v našem skupinovém objetí. Pustili jsme se a oni jednohlasně řekli "My tebe taky" a usmáli se. Já jsem se začala smát taky protože byli úplně boží!!

Všimla jsem si, jak se vrací Ann a Mike, vypadali, jako-by se pohádali... Vím, je to moje vina, ale nevím, co bych jim měla říct!

"Ann, Miku, nechci aby jste se kvůli mně hádali... Omlouvám se."
"Elis, ty za to nemůžeš, to jenom tady pánovi trochu přeskočilo!" poslední slova Ann pěkně zdůraznila. Mike jen protočil očima a poodstoupil si od ní.

"Tak co, půjdeme do tý jeskyně a vezmeme si pohár??" řekla jsem.

Ostatní se na mě nevěřícně koukali pěknou dobu a vypadali dost zaraženě. Už jsem to dýl nevydržela.
"Co je???" zeptala jsem se.

"Jsi si jistá? Víš, nechtěli by jsme se zase válet po zemi. Co ti ten hlas říkal???" zeptal se mě Dany.
"Fajn, říkala že bych tam neměla chodit, že bych se měla vrátit do bezpečí. A taky chtěla říct něco o Vereně, ale to jste mě vyrušili, takže nevím co." vychrlila jsem to ze sebe neuvěřitelnou rychlostí a celkem se mi ulevilo. "Ale nešli jsme přece až jsem jenom proto aby jsme to jen tak vzali, jde se pro pohár a basta!"

"Elis, nevím jestli je to dobrý nápad, př-"
"Já ale vím, že to není dobrý nápad," skočila jsem Ann do řeči "je to příšerný nápad, snad nejhorší co mě kdy napadl, ale taky si uvědomuju, že pohár je to jediné co teď Verena chce a nenechá vás na pokoji, dokud ho nedostane, nebo dokud bude pohár existovat! Mám totiž v plánu ten pohár zničit!!! Něco v hlavě mi říká, že je to ta nejlepší a vlastně jediná cesta, jak se Vereny zbavit!!"

"Odkud víš, že má Verena spojitost s pohárem???" zeptal se mě nepřítomným a zamyšleným hlasem Mike.
"No, vlastně nevím... Je to spíš takové tušení. Počkej, ona teda má spojitost s pohárem??"
"Ano, díky tomu poháru je stále naživu. Víš ona nebyla vždycky zlá, tohle se z ní stalo potom, co zemřela a vrátila se zpět díky poháru... Byla to neuvěřitelná změna, kdysi by se pro každého rozkrájela, chtěla aby si všichni byli rovni, byla hodná, laskavá a vždy byla šťastná... Jednoho dne se zamilovala, no, nebyl to zrovna ten pravý, jestli mi rozumíte, ale láska jí prostě zaslepila.. Já jsem jí ho vymlouvala, ale ona neposlouchala. Dospělo to tak daleko, že si ho chtěla vzít!! Nemohli jsme to s Mikem nechat dojít tak daleko a tak jsme se rozhodli toho parchanta unést. Zvládli jsme ho dostat až za království a tam jsme se s ním chtěli domluvit, že ho vyplatíme, když odejde. Prvních pár minut říkal, že to nejde, že ji strašně miluje a že by ji za nic na světě neopustil. Proto jsem měla sebou Mika, už od dětství má schopnost rozpoznat lež, je to velmi vzácná schopnost a nikdo o ní nevěděl, nechtěli jsme aby někdo věděl co dokáže, ale to sem teď nepatří. Prostě Mike poznal, že lže! Ten parchant poznal, že to víme a tak přestal předstírat, začal nám nadávat a vyhrožovat, zjistili jsme, že chtěl dostat pouze království a všem vládnout! Náhle se dostal z pout a nebezpečně a hrozivě pomalu se k nám přibližoval. Po chvíli se zastavil a v ruce si vytvořil plasmu. Věděla jsem, že nás zabije, neuměla jsem ještě plně ovládat svou moc a Mike byl ještě malý a nedokázal by porazit dospělého. V tu chvíli jsem myslela jen na to, aby se mému bráškovi nic nestalo a tak jsem si stoupla před něj. Viděla jsem jak se ke mně plasma blíží, čekala jsem, že ucítím velkou bolest, ale nic... Otevřela jsem tedy oči a před sebou uviděla Verenu. Nejspíše nás sledovala, zachránila nás! Vytvořila u nás štít, ale nebyla dostatečně rychlá a část plasmy jí zasáhla do srdce... Obětovala se pro nás!!! Okamžitě jsem si k ní sedla, zašeptala mi jen, že nás milovala a že by to udělala znovu, těsně před tím než naposledy vydechla řekla, že se omlouvá!! Ale ona neměla za co!!! Když se ke mně schoulil Mike, moje zlost probudila mojí plnou moc! Nebyla jsem ale ještě plnoletá, takže bych jí teoreticky mít neměla, ale stalo se... Stalo se mi něco podobného, co teď tobě, začala jsem ječet. Vedle nás uhodil blesk a objevil se tam ten pohár, hned jsem věděla, co je to zač a neváhala ho použít, byla jsem nešťastná a naštvaná, vzala jsem pohár a pronesla větu která na něm byla napsaná. Vyměnila jsem Vereny život za život toho bastarda, vrátila se nám, začala zářit a kolem ní se objevovali havrani, byla naživu, ale mělo to takový vedlejší účinek, nevrátila se taková, jaká byla, najednou jí na ničem nezáleželo a byla prostě zlá. Pár týdnů jsem si toho nevšímala a byla prostě šťastná, že ji tady mám a že je naživu, pak ale začala vraždit, vypalovat vesnice a spoustu strašných věcí. Pochopila jsem, že to už není má sestra, poslední kapka bylo to, když ublížila Mikovi, jen proto, že tajně nosil do žalářů jídlo... Chtěla ho tam zavřít taky. Tohle jsem opravdu nemohla dopustit, popadla jsem hůl po mém pradědovi, kterou jsem měla i s její mocí zdědit až jako plnoletá, ale nemohla jsem. Skočila jsem před Mika a teleportovala nás do lesů... zanedlouho se zřídil odpoj proti Vereně, a my se k nim přidali a tři roky s nimi trénovali naše schopnosti. Možná se vám může zdát tři roky jako strašně málo, ale Verena si tady pohrávala s časem, nic není jako dřív..."

Dokončila Ann svůj příběh a rozbrečela se, Mike jí okamžitě objal a něco jí říkal. Ann jen vrtěla hlavou a nezmohla se dalších slov.