Light at end of tunnel.

5

Venku zase pršelo. Sníh nikde a už za měsíc jsou Vánoce. Je mi to tak nějak jedno. Neprožívám to tak jako dřív, už nejsem ta malá holčička co se těší na dárky. Teď dostanu jen nějaké oblečení a boty. Víc ani nechci. Vlastně bych se obešla bez dárků. Mě stačí být s mamkou a vidět ji šťastnou. Sraz v domu podpory se dneska zrušil, protože Alfred má rýmu a já jsem se celý den viděla v posteli s čajem a knížkou. Mamka musela jet odpoledne pryč, takže jsem byla zase doma sama. Táta se už týden neukázal a mě to tak vyhovovalo. 

Dopoledne jsme s mamkou jako vždy strávili u televize s popcornem. Smáli jsme se a povídali si, lakovali jsme si nehty a udělali si salát. Jen co mamka odešla měla jsem připravený seznam filmů na které se chci podívat. 

Dostala jsem se k prvním dvou filmům. Pak jsem popadla knížku a dala se do čtení. Moje soustředění vyrušila SMS.

Večeře? Dneska? Za 15 minut jsem tam. -R

Jeho styl psaní SMSek mě donutil se usmát. Okamžitě jsem napsala jednoslovnou odpověď.

Dobře. -S

Vůbec jsem nevěděla co si mám vzít na sebe. Nikdy jsem nebyla na večeři. Ani nevím kam jdeme. Hodně dlouho jsem váhala, ale když jsem viděla z okny přicházejícího Robina v obleku rozhodla jsem se pro modré šaty. Nalíčená jsem trošku byla, ale moc jsem to neřešila. Popadla jsem mobil a peněženku a šla jsem otevřít. Musím uznat. Robin byl v obleku k sežrání. Nikdy bych takhle neměla uvažovat, ale bylo to tak. Nemohla jsem si pomoct.

'Ahoj.' usmál se na mě. Byl zase jiný. Zase to byla jeho jiná stránka. Tahle se mi líbila. 

'Ahoj.' usmála jsem se na oplátku. Jeho úsměv ve mě rozpaloval oheň, přímo požár. Byl tak nakažlivý a vždycky, když se smál on smála jsem se i já. Zpoza svých zad vytáhl kytici růží. vytřeštila jsem na něj oči.

'To je pro tebe..' usmál se a sklopil zrak.

'Ale, ....ale. Robine to je nádhera.' úžasem jsem skoro chtěla brečet. Miluju růže. Ještě nikdy jsem kytku nedostala, natož takovou velkou kytici.

'Tak si jí už konečně vezmi.' zasmál se a podal mi kytici. S radostí jsem jí přijmula a zabořila do ní nos, abych cítila tu úžasnou vůni mých oblíbených květin.

'Líbí?' usmál se.

'Hrozně moc. Je úžasná. Mockrát děkuju.' nevěděla jsem co říct. Byla jsem ohromená.

'Tak jdeme?' jeho oči zářily. Ve tmě by je každý viděl. Jejich modrou zář, která mě vždycky oslnila.

'Ano.' nazula jsem si boty a vzala jsem si na sebe kabát. Venku byla opravdu zima. Kytku jsem chtěla nechat doma, ale Robin na mě kývl ať si jí vezmu s sebou. Připadala jsem si teď jinak. Víc dospěle. V autě bylo ticho. Příjemné ticho. Robin i já jsme se ve stejnou chvíli natáhli na zapnutí rádia. Naše ruce se dotkly a mnou projela vlna energie. Oba jsme se usmáli. Písničky hráli přes celé auto v přiměřené hlasitosti. V rádiu začala hrát moje oblíbená písnička Never seen anything 'Quite Like You'  od mé oblíbené skupiny The Script. Já i Robin jsme začali zpívat.

  I think I want you more than want
And no I need you more than need
I want to hold you more than hold
When you stood in front of me
I think you know me more than know
And you see me more than see
I could die now more than die
Every time you look at me

Well I've seen you in jeans with no make-up on
And I've stood there in awe as your date for the prom
I'm blessed as a man to have seen you in white
But I've never seen anything quite like you tonight
No, I've never seen anything quite like you ...