Moony

,,Remusi,"

Od ukončení starého roku uběhlo několik dní. Všichni, tedy krom tří studentů, se nemohli dočkat dne, kdy budou muset šampióni tří různých kouzelnických škol zdolat svůj druhý o něco náročnější úkol.

Jen co první parsky pronikly do hradu, vzbudilo to v něm život. Netrvalo dlouho a dlouhými chodbami a skrz mohutné zdi se linulo hlasité burácení a skandování jednotlivých jmén favoritů turnaje.

V dívčím pokoji to nebylo výjimkou. Černovlasá dívka vyřvávala jméno svého lapač srdce. Poskakovala po posteli až bezvládně žuchla své tělo na madraci. Nezůstala dlouho v klidu a začala kopat, jančit a povzbuzovat.

,,Víš o tom, že tu ten tvůj orangutan není?" otázala se Zoe pobaveně s nádechem pichlavosti. Černovláska ji pouze probodla výhrůžným pohledem na zlomek sekundy a následně vběhla do koupelny s hlasitým prozpěvováním chlapcova jména. Hnědooká dívka nad tím protočila očima. Podařil se ji vykouzlit na tvářích okouzlující a pobavený úsměv, který ji nezůstal.

,,Kde jsi večer o Silvestru zmizela?" optala se rudovláska.

,,Vždyť jsem ti to už říkala milionkrát," Zoe si těžce a znechuceně odfrkla.

,,Em- ne? Pokaždé ses odpovědi vyhýbala," prohodila trochu podrážděně Lily. Hnědovláska chtěla zaprotestovat, ale její kamarádka byla rychlejší a vycítila možnost si vítězně rýpnout.

,,Prvně ses vymluvila na to, že ti byla velká zima. Poté jsi ode mě rychle utekla. Pak sis vymyslela příběh o tom jak tě pronásledoval jednorožec jménem Gustav a pak-"

,,To ses tolikrát ptala?" otázala se hnědovláska poněkud udiveně. Lily ji pohledem vyzvala, aby konečně vyklopila onu informaci, kterou před ní skrývala.

,,No," hnědooká protáhlá samohlásku pro začátek konverzace, jenž se chtěla vyhnout. Evansová jemně sklopila hlavu a napjatě vyčkávala co z drobotiny vypadne. ,,Byla jsem s Remusem v astronomické věži."

,,A to je všechno?" vyhrkla rudovláska s jasným žárem vzteku ve svých smaragdových očí. Zoe se zatvářila vyplašeně, ale pobaveně zároveň.

,,Tohle je jako výslech, či co?" pokusila se zaškrtit smích, který ji šimral v hrdle. Ale k dalším výchovným otázkám se už rudovláska nedostala. Zoe vyběhla z pokoje jako rozdováděný čertík z krabičky. Vesele sebíhala schody. Sem tam udělala nějakou tu piruetku. Lily, která za ní klopítala, nad tím jen vrtěla hlavou a chychotala se.

U posledního schůdku se Zoe zarazila a nadšeně ho seskočila. Ve společence se to plnilo studenty, kteří nedočkavě vyčkávali na započetí turnaje. Spousta jich mělo pobarvený obličej kolejními barvami. V odrazu světla se zlatá třpytila jako čerstvě vyleštěný křišťál. Hluk ani rámus v místnosti a určitě všude jinde nechyběl.

Když Zoe zvědavě procházela společenkou místností, ve snaze nenápadně najít hnědovlasého chlapce, s kterým momentálně trávila skoro všechen svůj čas, zjevil se před její jemně světlou tváří nějaký student, nejspíš z pátého ročníku, a vyřvával na celé kolo.

,,Nebelvír! Chantelle! Výhra!" Jeho smyslně nesmyslné skandování dívku překvapeně vyděsilo. Řvoun se pak na dívku zašklebil, což při jeho pomalované tváři vypadalo vtipně. Něco ze sebe ještě vykoktal a nebelvírskou šálou šrámnul po dívčiném líčku. Poté popošel dál se svým inteligentním generátorem skandovacích slov.

,,Paní. To máme na škole tolik exotů?" udivila se Zoe a otočila se směrem, kde se měla nacházet její smaragdooká kamarádka. Jenže ta už obletovalo kolem brýlatého chlapce. Hnědovláska si odfrkla a nafoukla tváře.