Moony

,,Omlouvám se. Odpusť."

*Blížila se malými krůčky k něčemu co v jejím srdci leželo už od jejích utlých let. Umělo ji to dost potrápit a děsit v těch nejčernějších snech. Od příchodu její propustky v podobě dopisu z Bradavic na to ani jednou nepomyslela a zazdila to hluboko uvnitř své mysli.
Začalo pršet a drobná hnědovláska stála před jednou ze svých nejhorších nočních můr. Ostrov zvaný Azkaban. Splihlé vlasy se ji lepily na tvář a před dívkou stála osoba. Osoba, kterou z celého srdce nenáviděla.

,,Rád tě opět vidím dcerko," prohodil pro začátek.

Muž měl tmavě hnědé, slabě kudrnaté, po ramena dlouhé vlasy. Po stranách tváře mu rašinilo strniště a pod nosem se rýsoval hustý knír protáhlý do písmene U až k bradě. Oči měl zahalené do zelenomodrého oblaku, který jasně vyzařovala smrt a chlad. Na sobě měl komplet černý out-fit. Triko, kožené kalhoty i boty a dokonce i plášť. Na krku se mu houpalo několik stříbrných řetízků s přívěsky. Všechny měly spojitost se smrtí. Když se muž zazubil, jeho zuby byly u kořínků už skoro černé a zbytek zašedlý. Celkově muž nebyl nijak zvlášť vysoký ani široký. Představená osoba se dala do pohybu a razila si to k Zoe, která couvala s každým jeho přibývajícím krokem.

,,Jak ses dostal ven?" optala se dívka, když už neměla kam couvnout. Muž i přes dotaz pokračoval dál.

Hnědovlasé stvoření se zaostřilo na jeho typ chůze. Byla to smíšenina ladné chůze s neohrabaným a agresivním krokem. Dívka si vzpomněla, jak takhle muž odcházel často z domu. Za zábavou u jiných žen, které mu zbaštily každé slovo co o sobě prozradil. Převážně to byla lež či přetvářka.