Moony

Pomalu se to blíží ke konci. (1.část)

Sluneční paprsky obohatily Pobertův pokoj svou září natolik, že odhalil i ty nejchutnější kouty. Pozvolným tempem se zlatavá zář drala až k chlapcově postely. Jejich následnou zastávkou byly jeho oči. Jen co se na ně usadily, probraly jej k životu. Hnědé duhovky doplněné kapičkami černých skvrnek se rozhlížely po pokoji. Jednotlivě si prohlédl každého svého spolubydlícího. Vypadaly, že většina spokojeně spí.

Hnědovlasý chlapec se pomalu vyšvihl do sedu. Nohy překřížil tak, aby utvořily turecký sed. Založil si pravou ruku za krk až k lopatkám a levou si ji přitlačoval o něco níž jako formou protažení. Z hluboka se nadechl a následně dlouze vydechl. Mezitím na římse jeho postele s nebesy postávala krásná sova Pálená. Přebírala a čistila si peří. Hnědovlasý chlapec zmateně ptáka pozoroval. Netušil jak se do místnosti dostal.

Zvíře si chlapce prohlíželo a kroutilo u toho hlavu snad do všech úhlů. Otřepalo se, což jeho sladce karamelové zbarvení nadýchálo jako peřinku. Zobák měl černý na uhel s trochou šedivých peříček na jeho konci. Svíral malou kávově hnědou obálku zatavenou voskem s vydrážkovaným rysem. Remus se natáhl pro dopis. Sova něco přes plný zobák zavřeštěla, ale obálku poklidně pustila. Když jej chlapec pevně svíral v prstech, opeřenec roztáhl křídla, zahoukal se slabým praskavým zvukem na závěr a odletěl z pokoje.

Remus obálku zkoumal ze všech stran. Nikde nebylo napsáno, kdo ji odeslal, tudíž to nebral za důležité a odložil kus seskládaného papíru skrývající nějaké psaní na noční stolek, jenž oplýval spoustou knih.

Zbýval ještě nějaký čas než se celý pokoj probudí k životu a začne se upravovat více či méně do společnosti. Remus užitečnou mezeru v čase využil k rychlé a horké koupeli. Hnědé vlasy měl rozčepířené a zacuchané tak pořádně, že jediné možné východisko byla sprcha. Sám se cítil jako přežvýkaný a dost sešlý. Plahočivým krokem se došmátral do koupelny, kde ze sebe shodil všechno oblečení, které ho zahalovalo. Příjemné teplo se promísilo s postupně nastupujícím chladem. Hnědooký chlapec neváhal ani o minutu déle a skočil do sprchy. Vroucí voda dopadající na jeho světle opalenou kůži, přesněji na jeho mírně vypracovaný hrudník, byla perfektním uklidňovadlem. Přivřel na chvíli víčka k sobě a vychutnával si ten blažený pocit. Nechal ze sebe smýt všechen ten poslední smrad, jenž se na něm držel zuby nehty, z chlapeckých záchodků v druhém patře. Bohužel celý den nemohl strávit v koupelně pod padající horkou vodou.

Vypnul příděl vody a natáhl se pro měkkou osušku, kterou si takticky připravil k umyvadlu předtím, než vlezl pod vroucí bezbarvou kapalinu. Na dotek příjemnou látku si obmotal kolem pasu. Nesčetný počet malých kapiček mu stékalo po hrudníku a statných paží. Odhodlal se opustit zamlženou, ale přesto teplou místnost. Jakmile otevřel dveře, ovanula ho nehorázná vlna mrazu. Chlapec se otřepal při změně teploty.

Opatrně našlapoval po studené podlaze, která byla plná poházených ponožek, trik nebo jiných věcí. Přistoupil k velké tmavé almaře. Otevřel její dvířka a vkoukl do jejího nitra. Po minutce z ní vykoukl spolu se svou školní uniformou. Zpátky se vrátil do místnosti, kterou před chvíli opustil. Osušku odložil na umyvadlo a začal se oblékat do čistého spodního prádla a černých kalhot. Opět se natáhl pro vodu sající látku a začal si v ní sušit vlasy. S ručníkem na hlavě a oběma rukama mnoucí jej o vlasy vyšel z koupelny.

V pokoji vypukl divoký život. Černovlasý chlapec nevrle přecházel z místa na místo. Vztekal se a máchal u toho zběsile pažemi. Něco zlostně zahuhlal a se silným prasknutím dveří zmizel z pokoje. Hnědovlasý chlapec zůstal pohledem stát směrem k východu. Rychle zamrkal a dál si třel látku o hlavu. Mezitím brýlatý chlapec poskakoval okolo a něco pobaveně dokola žvatlal. Když se kolem něj přeřítil, povšiml si, že chytač drzí v prstech obálku s dopisem.