4.

76 6 0
                                    

Pohled Emily

  Dočetla jsem si poslední větu a v pokoji se objevila matka a můj bratr Nikolas. ,, Ahoj broučku, '' pozdravila mě matka. Bratr na pozdrav řekl jen: ,, Nazdar. '' Matka mi podala cestovku kterou držela v ruce. Vyndala jsem si nějaký věci. Pak jsem se zeptala : ,,Mami můžu chodit ven s pokoje a z nemocnice? '' 


 ,, Musím se zeptat doktorů ale podle mě můžeš. '' Matka si sedla na takovou stoličku co byla vedle postele a Nikolas na vedlejší postel. Vzala jsem si ze stolku mobil. Koukla jsem se na displej a ukazoval že je už 16:58 za dvě minuty končí návštěvní hodiny. Smutně jsem se koukla. Za chvíli přišla sestřička a řekla, ,, Už budete muset jít. '' Matka kývla a ještě mi zamávala a já jí taky. Rychle jsem se zeptala sestřičky: ,, Mohla bych chodit na chodbu nebo před nemocnici? '' ,,Ano můžeš ale musíš chodit opatrně. '' Kývla jsem a ona odešla. Měla jsem strašný hlad až za hodinu večeře. Achjo... pomyslela jsem si v duchu. Podívala jsem se do cestovky kterou mi matka nechala v pokoji. Ooo mamka myslí na všechno pomyslela jsem si když jsem vytáhla sušenky Bebe. Rozbalila jsem Bebe a jednu vytáhla a kousla si. Mňam... Snědla jsem tři sušenky a zbytek jsem si nechala na příště. Vzala jsem si sluchátka a mobil. Strčila jsem sluchátka do mobilu zadala gesto a pustila si písničku od Sebastiana Záchranný bod. Pobrukovala jsem si melodii písničky. Poslouchala jsem ještě písničky od Bena Cristoava, od Atmo music,Enimema. Pomalu jsem usínala až jsem usnula. Probudila mě sestřička že tu mám večeři abych to neměla studený. Sedla jsem si a opřela se o polštář. Dala jsem si na nohy tác s jídlem a začala jíst. K večeři byli zapečený brambory. Mňamka. Už jen pár dní a budu konečně doma a jíst dobré jídlo. Neříkám že v nemocni je špatné jídlo ale od maminky je to lepší. Zapnula jsem si písničky z mobilu do sluchátek a začala poslouchat. A u toho usínat.

Ráno

Snídani jsem nedostala asi proto že jsem spala do deseti hodin. Pomalu jsem si sedla. Vstala jsem a udělala dva nejisté kroky. Šla jsem malými krůčky ke dveřím a otevřela je. Podívala sem se po chodbě. A šla jsem na záchod. Měla jsem strašnou chuť na bagetu. Z pokoje jsem viděla malý krámek u nemocnice s potravinami. Šla jsem do pokoje pro peníze co jsem měla v tašce. Šla jsem k výtahu a jela do přízemí. Šla jsem do krámku a koukala co tam mají. Měla jsem štěstí v lednici byla poslední bageta. Vzala jsem si jí do ruky a zaplatila. Šla jsem zpátky do pokoje. Odpoledne mi zavolala Julie. Povídali jsme si a pak jsme se dohodli že by mohla příd.


Promiňte za krátkou část..


Já a vlkodlak? POZASTAVENOKde žijí příběhy. Začni objevovat