Já jsem Emily je mi 16 let.
Mojí oba rodiče a můj starší bratr přede mnou něco tají...
Pořád nemůžu přít ale co....
Poslední dobou se cítím divně mam víc energie a jsem nejrychlejší ze třídy teď vidím líp než kdy jindy...
Zvláštní....
S Filipem jsme se dost sblížili. Jsme teď nejlepší přátelé. Zjistila jsem že bydlí kousek ode mě. Za co jsem velmi ráda. Už zítra domů. Konečně pomyslela jsem si. Dneska propouštějí Filipa. Už musím na snídani nechce se mi z teplé postýlky, ale musím. Konečně jsem se rozhodla vstát. Šla jsem do koupelny v mém pokoji.Osprchovala jsem se a vyčistila jsem si zuby. Ještě jsem šla do pokoje pro malou taštičku s líčidly. Nejdříve jsem si rozčesala vlasy a dala je do přísného drdolu. Nerada se moc maluju tak jsem si vzala jen Make-up, řasenku a lesk na rty. Jahodový mňam. (poz. autorky skoro vždy když mam lesk na puse tak ho lížu kdo to dělá taky? :D ) Oblékla jsem si čistě bílé triko a černé kalhoty a k tomu zelenočernou kostičkovanou košili. Vyšla jsem z koupelny a na mé posteli seděl Filip. Lekla jsem se nečekala jsem že tam bude. ,, Ahoj.., '' začal mluvit. ,, Ahoj, '' řekla jsem a usmála se a šla ho obejmout. Asi dvě nebo tři minuty jsme se jen obímali. Nakonec Filip prolomil ticho co mezi námi panovalo. ,,Jak jsem ti říkal tak mě dnes propouštějí a už teď....'' řekl. Já jsem se koukla do jeho krásných modrých očích. Měla jsem knedlík v krku nezmohla jsem se na nic jen kývnout. Chtělo se mi brečet. Skoro celou dobu co tu jsem tak tu byl se mnou....cely dny. Objala jsem ho co nejpevněji a on mě. Snad po pěti minutách jsme se odtrhli. Rozloučili se a pak šel ke dveřím a řekl: ,, Neboj nevidíme se na posledy. '' Povzbudivě se na mě usmál a já mu úsměv obětovala. Potom odešel. Hodně pomalým krokem jsem šla do jídelny na snídani. K snídani byli vafle s jahodami a šlehačkou. Mňam. Nasnídala jsem se. Napadlo mě jestli by nechtěla přijít Julie. Zavolala jsem jí. Domluvily jsme se že přijede v půl druhé. Ale co budu dělat? Podívala jsem se do tašky s věci. Myslím že jsem tam zahlídla ještě nějakou knížku. Aleluja. Našla jsem tam Lovec duchů Světlo které zabíjí. Hned mě zaujala. Byla to dost tlustá knížka podívala jsem se kolik to má stránek. Mělo to 330 stránek to nemůžu snad nikdy přečíst !! Zjistila jsem že už žádná knížka tam není. Tak jsem začala číst. Byli tak i celkem cizá slova. Byla jsem teprve ani ne ve čvrtce a bylo už jedenáct. Za hodinu a něco oběd.
Tohle je Filip.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
