Upírka Rose

Přeměna

,,Tak ahoj!" kývla jsem směrem na Lisu a zamávala.
,,Ahoj Rose! A nezapomeň na ten projekt, máme ho spolu!" Zavolala ještě na mě Lisa do tmy.

Je už tma a opuštěnou ulici osvětlují jen dvě problikávající pouliční lampy. Moc jsem tudy nechodila, ale dnes jsem musela, abych byla dříve doma. Mamka už bude určitě strachy bez sebe. Ze vymýšlení mě vyrušila nějaká rána. Popelnice.najednou se všude ochladilo a já se začala třást. Nevím jestli zimou nebo strachem, ale to v tu chvíli bylo asi jedno.

Mé nohy se daly do pohybu. Běžela jsem uličkou a zásadně se neohlížela. V běhu jsem ještě rozklepanýma rukama vytočila první číslo které jsem uviděla. 

,,Áaaaaaaaaaá!" Letěla jsem a přitom mě někdo držel.
Přistání ale nebylo nejlepší. Ležela jsem uprostřed křižovatky. Asi po třech minutách se dostavila i tupá bolest. Bolelo mě všechno. Uz to snad nemůže být horší. Ale to jsem se mýlila. Zanedlouho totiž onen dotyčný přišel ke mně a zvedl mě do sedu. Nemohla jsem nic dělat, vše jsem měla tak nějak ochablé. Neviděla jsem mu do tváře, měl bundu a kapuci.

Chvíli se na mě jen tak koukal a pak odhalil bílé zářivé zuby. Špičáky měl protáhlé a dlouhé. Vykulila jsem oči. To je upír!

Jednou rukou mě podpíral a druhou položil na šátek . S hlasitým trhnutím mi ho strhnul z krku. A pak už můj krk byl jen vystaven napospas jeho zubům...

Tak máme tu opravenou kapitolu tak snad se líbí