Upírka Rose

To není snad není možný...

Ale to, co jsme spatřily nám vyrazilo dech...

"Co to..." vydechla jsem když jsem to spatřila.

#Rosallie:
Šla jsem k té spoušti. Na zemi byly všude střepy a krev.

Lenna pořád stála jako přimražená. Ani se jí nedivím, ona se už narodila jako upír, já byla změněna. Abych to uvedla na správnou míru. Ti, kteří se jako upír narodili, mají dar. Můžou si vybrat, kolik jim navždy bude. Do té doby, stárnou jako normální smrtelníci. A proto tam stála, takhle to vypadalo po mém změnění, to ale znamená jediné...někdo změnil studenta téhle školy.

Za chvíli přiběhla snad celá škola.
Dokonce i pan ředitel Grammer se dostavil.
"Všichni běžte domů...dnes se učit nebude." řekl s posledními slovy tak tiše že mu skoro nebylo rozumět. Všichni se začali šourat ke skříňkám a potom domů.
Šla jsem tedy taky ale když jsme s Lennou šly kolem ředitele, zadržel nás.
"Vy slečno Saillenová a vy slečno
Korlleyová,... Pojďte prosím za mnou." S Lennou jsme si jen vyměnily nechápavé obličeje a následovaly ředitele do jeho pracovny.

"Tak,... Co se tam stalo?" zeptal se. To ne! On si myslí, že jsme to udělaly my!
"Já nevím, proč se nás na to ptáte?" zeptala jsem se a doufala že mi odpoví.
"No...víte...ono se to nestalo poprvé slečno, proto se ptám kdybyste to viděla, mohla byste nám říct co se vlastně stalo."
Řekl nám a prohlížel si nás od hlavy k patě. Skusím zapnout tam tu věc, třeba to bude fungovat i na něho...

Achjo, asi budu muset zavřít školu. Jen mi vrtá hlavou, co tam slečna Saillenová a Korlleyová dělaly. No nic asi je propustím...

Ne dál to slyšet nemůžu! To snad není možné, chce zavřít školu kvůli tomuhle? A ještě nás obviňuje....
"Tak běžte..."prohodí po chvíli ředitel a my opouštíme budovu.

Možná to přeci jen řeknu Lenně to s těmi myšlenkami.
Šli jsme k autům.
" ehm... Len?"
"No?" zastavila se Lena ve své chůzi a podívala se na mě.
" Nechceš jet se mnou?... Potřebuji ti něco říct" řekla jsem nejistě.

No asi bych s ní měla jet, přeci jen... Jsme nej kamarádky.

No páni... Právě jsem Lenně přečetla myšlenky...

"Tak jo" řekla Lenna a už si to rázovala k mému autu.
Odemkla jsem dveře od mího auta a nasedla na místo řidiče vlevo.

"Tak, vyklop to!" Lenna,celá nedočkavka (co?! :D)
"No... Tak... Já... No...e.,, Než se vymáčknu tak bude asi čekat hoooodně dlooouho...

Já se omlouvám že to tak dlooouho nevyšlo ,ale já neměla čas . Budu se snazit na další kapitolu, ale když nemáte chuť tak to prostě nejde. Omlouvam se ale... :-/   Tak příště  čau :-)