Upírka Rose

Nový život

Vešla jsem do toho krásného domu, byl všude tak světlý. "Pojď dál, ukážu ti kde bude tvůj pokoj." Řekla nadšeně. Šli jsme po dřevěných lesklých schodech.
"Tak tady to je" ukázala na světlé dřevěné dveře se dvěmi kovovými proužky.
Otevřela jsem dveře a tam byl veliký pokoj s jednou stěnou prosklenou.
"Bude to tu chtít trochu vybavit. A jak se jmenuješ?" najednou řekla. "Jmenuji se Rosallie, ale říkejte mi prosím Rose. A jak vy?" řekla jsem "Máš moc krásné jméno Rose. Mé jméno je Susan. A...prosím...tykej mi." Má tak krásné jméno.

Šli jsme dolů a zrovna přišel i můj nový táta, hádám. "Ahoj já jsem Mark Saillen."

O 2 roky později:
Ráno jsem se převlékla z večerního oblečení do nového, které jsem mimochodem dostala včera k narozeninám. Já vím, nestárnu, tak proč slavit narozeniny? No... Já vlastně taky nevim, ale prostě to slavíme. Seběhnu dolů po schodech pozdravim mamku a tátu a jdu ke svému Porschi, odemknu ho a sednu si za volant. Rozjedu se směrem ke škole. Chodím tam už 2. rokem v mém upírském životě. Těším se až zase uvidím své lidské kamarády.

Když přijíždím ke škole, už z dálky vidím všechny jak stojí u černé nablýskané Audi . Když vystoupím z auta, všichni se otočí na mě. Lenna mě běží obejmout. Je to moje nejlepší kamarádka , asi taky proto, že je taky upír.

Jdeme spolu na hodinu chemie a ona mi vypráví věci, které se staly během léta. Málem bych zapomněla, tenhle rok mají přijít noví studenti. Lenna říkala že jedna z nich je holka která se jmenuje Lisa. Má přítele který se jmenuje Toby a ještě tu je David.

Když jsme šli na oběd a sedli jsme si ke svému stolu, všichni se dívali na stůl č.5 . Mimochodem my s Lennou máme stůl č.6 . U stolu 5 seděli, Lisa, Toby a ... David? Je docela hezký. Říkám si v duchu.

Konečně skončila škola. Sednu do auta a zapnu si písničky. Když jsem přijela k domu, čekala tam už Lenna. Jdeme spolu lovit. Moc se těším. Dneska mám v plánu lovit hlavně pumy. Ty mám nejraději. Jsou mrštné a docela rychlé. Baví mě je honit, je to legrace :D.

Po lovu jsme se vraceli už domů, když nás něco vyrušilo...

Slyšíš to?" zeptala se mě Lenna.
"Jo"

Pokračování příště...