Upírka Rose

Mám nebo nemám?

Vážně nevím co mám dělat. Co když králové našeho světa uvidí mé rozhodnutí a půjdou po mě s umyslem mě získat do své gardy? A co když pak půjdou po mé upíří rodině? A co Lenna a její rodina? Nechají je všechny na pokoji?...

Přišla jsem domů a snažila se dělat jakoby nic. Myslím že bych to zatím neměla nikomu říkat. Nechci aby králové po někom z ostatních šli dřív, než půjdou po mě. Ale co jsem to slyšela ve Stenových myšlenkách? Že na nás chce poslat krále? Ne, To nemůže! Moje rodina! Lenna!...

"Rose, jdeme lovit. Jdeš s námi? Možná by si měla, zítra taky musíš do školy. Zítra je středa!"
Promluvila na mě Susan a tak zastavila mé hnusné myšlenky, za což jsem ji byla strašně vděčná.
"No..." možná bych měla jít, přijdu alespoň na jiné myšlenky.
"...tak jo" řekla jsem a Mark se pousmál.
"Tak pojď ty blesku!" prohlásil, ale to už měl zářivý úsměv od ucha k uchu. Blesku mi říká když jdeme lovit, protože jsem o hodně rychlejší než ostatní...

Z pohledu Lenny:

Už všichni odcházeli, jen Rose tam pořád stála. Co jí je? Má kamennou tvář z které nejde vyčíst ani jedna malilinkatá emoce. Prostě nic. Možná bych ji měla nechat tady přemýšlet. Zítra se jí zeptám.

Přišla jsem domů a ani nepozdravila, prostě jsem hned běžela do svého pokoje. Rodiče by se to neměli dozvědět, na to je znám až moc dobře.

Lehla jsem si na postel a civěla na můj strop. Já vím, na co postel, když nemusíte spát? To je prostě zvyk ještě když jsem rostla...mohla jsem spát. Přijít, svalit se na postel a přemýšlet, nebo se vyplakat. Ano, když jsem fakt na dně tak se zachumlám pod peřinu a pláču.
A nejsem na to velká, ne!

Když jsem tam jen tak ležela a civěla do stropu, připadalo mi, že čas vůbec neutíká. Kolik tak asi je? 15:43 hm... Když jsem odcházela od Saillenových, bylo
15:39. To moc času neuteklo.
"Achjo..." šeptla jsem s povzdechem.

Najednou se mi před očima odehrála scénka, jak jdou králové po nás. Po nás! Po mě, Saillenových a mých rodičích, proč? To byl sen? To přece nemůže být sen, vždyť nespím! Co to bylo? Budoucnost?!

Zase se mi odehrála scénka, ale teď s Rose. Že ve škole je pořád s kamennou tváří. Něco jí asi trápí. Hm...

No nic, to byli asi halucinace...

Středa ráno:

Z pohledu Rosalie:

Myslím že je dobře ,že jsem šla včera lovit. Cítím se jako nabitá novou energií. Jenže když jsem si vzpomněla na to, co mě včera tížilo. Všechna energie mě zase rychle opustila.

Došla jsem k mé prosklené zdi a sedla si k ní. Dívala jsem se do lesa a snažila jsem se zapomenout na všechny nepříjemnosti. Stromy se ve vánku lechce ohýbaly a zvířátka pobýhala po lese a sháněla potravu na zimu.

Už jsem nevěděla co má dělat a tak jsem šla hrát na klavír. Hrála jsem Susaninu oblíbenou skladbu. Když jsem začala hrát Susan hned přišla ke klavíru a sedla si vedle mě. Hrály jsme spolu a tak jsem na vše hezky zapomněla, zatím...

Tak tady máme další kapitolku :DDD

Prosím, napište mi do komentářů jestli mám psát takhle i z pohledu Lenny. Děkuji moc.

vaše
WAMPI