New Life [CZ]

Chapter 2

Pomocí rukou se postavil na nohy. Na sobě měl košily a kalhoty. Stále byl oslněný jasným světlem a proto se trochu potácel. On byl hodně zvědavý, ale pořád cítil, že je něco jiné a proto se pořád díval na to místo, ve kterém je uvězněn. Jeho noví společníci nic neřikali.

Thomas otočil hlavu kolem kolem sebe, a pak mu došlo, že je to jenom jedna velka betonová krabice. Ostatní děti se na něho jen dívali a smáli se mu. Někteří natáhli ruku a dloubali do něho prstem. Tam jich muselo být nejméně padesát ..

jejich oblečení je špinavé, rozmazané a zpocené, jako kdyby tvrdě pracovali, vlasz měli různé délky, v podstatě každý byl úplně jiný.

Thomas najednou ucítil, že se mu dělají závratě, jeho oči blikání mezi chlapci kvůli tomu, v jakém byl prostředí.. bylo to prostředí o velikosti fotbalového hřište možná i větší..

Byly to jen obrovsné betonové stěny, na kterých se vztahuje velká hustota břečťanu. Stěny musely být stovky stop vysoké a tvořily dokonalý čtverec . Každá strana v sobě měla otvor, který byl stejně vysoký jako sama stěna. Thomas si pomyslel, že to vůbec nikam nevede..

''Zelenáči'' Někdo to na Thomase zavolal...

Několik chlapců se zasmálo...

"Drž hubu, Gally," řekl hlubší hlas.

Thomas se zaměřil na desítky chlapců kolem něj. Věděl, že musí vypadatnormálně, aby to nevypadalo, že je na drogách. Vysoký kluk s blond vlasy a hranatými čelistmi k němu přičichl. Malý, zavalitý chlapec se díval thomasovi na nohy s vykulenýma očima. Svalnatý Asian si založil si ruce, když sledoval Thomase. černošský Chlapec se na homase zamračil, ale pak Thomase přivítal. "Kde to jsem?" Zeptal se Thomas.

Černoch mu odpověděl a Thomasovi přišlo, že jeho hlas už někdy slyšel, ale nevěděl kdy a kde.

Podle Thomase to nebylo asi moc v pořádku.. "Jsi docela klidný"

''Dostali jsme běžce.'' Vykřikl někdo zezadu. Říkal jsem vám, že bude dobrý''

řekl někdo další..

Thomasovi se opět v hlavě lisoval zmatek a bolest, když slyšel tolik slov a frází, které mu nedávaly žádný smysl.

Bylo to, jako by jeho ztráta paměti ukradla kus jeho rodného jazyka.. a to bylo pro thomase matoucí. jeho různé emoce bojovali o jehi nadvládu a jeho srdce. Byl zvědavý, zmatený, chytla ho panika a strach a v tu chvíli se citil, že je bez naděje.

Bylo to jako kdyby jeho starý život někdo vymazal a začal nový v téhle betonové krabici.. (taky to tak bylo). Je to tu hrozné, chtěl utéct a schovat se před těmito lidmi.

''toto jsem chtěl taky udělat, vsadil jsem na to svoje játra'' řekl chlapec co stál za Thomasem.

Thomas, ale neviděl toho chlapce obličej, protože než se thomas otočil, chlapec zmizel..Thomas je teď náš vůdce..

Nenáviděl, jak a něho vsichni civěli, proto se soustředil na místo, ve kterém právě žije. Pak si thmas všiml na jedné ze stěn, že to vypadá, ako by tam byly díty, od chlapců, že se snad chtělí dostat ven, nebo buď hledají potravu, ale na to Thomas nepřišl a pak ho to nějak ani nezajímalo..

Podivná, chátrající dřevěná budova poblíž jednoho z rohů čtverce značně kontrastovalo s betonovou stěnou. Několik stromů uprostřed té krabice byly pokroucené a vypaaly jako nějaké sochy, které již dávno zemřely.

Další roh místnosti držel zahrady, z místa, kde stál Thomas byly např. kukuřice, rajče, rostliny, nebo ovocné stromy..

Před nádvořím stála dřevěná ohrada, ve které byly ovce, prasata a krávy.

Poslední roh naplnil velký háj stromů, ze kterého chlapci získávali dřevo.

Nebe bylo bez mráčku a bylo krásně modré, ale Thomas nevidět žádné známky Slunce navzdory toho, ajké tam bylo jasné světlo. Plíživé stíny zdi neodhalily čas nebo směr nebo jestli je brzy ráno nebo pozdě večer. Thomas zhluboka vydech a snažil se vyrovnat svůj stres a svoje nervy. když se pootočil ucítil něco jako zvěřinu.. pak podle čichu poznal, že se jedná o farmu.

Ahoj, tady je další kapitola...
Už jsem ji psala po druhé, protože mi to poprvý nešlo zveřejnit a pak se mi to vymazalo.. ale to je asi jedno :D
Tak můžete dát votes & comm.
~Simm :3