New Life [CZ]

Chapter 4

Thomas seděl a o několik okamžiků byl příliš zahlcen se pohybovat. Nakonec se přinutil, aby se podíval na přešlou budovu. Skupina chlapců byla frézovaná kolem venku. Thomas se úzkostlivě podíval do horních oken, jako by očekával odporné zvíře, které vyskočí a sklo a dřevo budou v explozi.

Najednou uslyšel cvaknutí větve nad nim a on hned chytil jeji pozornost. Najednou vzhlédl záblesk stříbrného červeného světla hned před tím, než zmizel kolem kmene na druhou stranu. Vyškrábal se na nohy a šel kolem stromu, natahoval krk na znamení toho, co slyšel, ale viděl jen holé, šedé větve. "To byl jeden z nich nožů," někdo řekl a Thomas se otočil ke svému právu a uviděl dítě opodál, které bylo zavalité a , které se dívalo přimo na Thomase. Ten chlapec byl hodně mladý, pravděpodobně tu byl nejmladší.

Jakýkoliv chlapec ho viděl viděl tak možná na dvanáct možná třináct let. Měl kudrnaté hnědé vlasy, které mu visely přes uši a krk. Modré oči mu zářily přes zubožený obličej a to díky tomu, jak byl ochablý a ztracený. Thomas na něj jenom kývl. "Nůž, co?" " čepel nože" řekl chlapec a ukázal na vrchol stromu. "Nebude to bolet ty hlupáku, dotknout se ho jeden z nich." Odmlčel, neznělo to pohodlně. Řekl poslední slovo, jako by nebyl zcela nepochopil, že je na mýtině.

Pak byl slyšet další výkřik a Thomasovi nervy se vzbrousily. Thomas se trochu zakymácel. Thomasův strach byl jako ledová rosa na jeho kůži. "Co se to tam děje?" zeptal se a ukázal na budovu. "Nevím" odpověděl mu ten mladý chlapec. Jeho hlas stále nesl vysokou výšku dětství. Ben tam stále je! Dostali ho. Oni? Thomasovi se tento způsob nelíbil a pak nějakým způsobem se zeptal... "Kdo to je?" Doufej, že to nikdy nezjistíš"odpověděl kluk.

Hledal příliš pohodlné odpovědi pro situaci. Chlapec natáhl ruku. "Jmenuji se Chuck, byl jsem Zelenáč, dokud si se se neukázal." A co je hlavní, že jsem tvůj průvodce na noc. Thomas si pomyslel, ale nemohl se zbavit svého extrémního nepohodlí. Nic tady nedávalo smysl. Jeho hlava strašně bolela. "Proč mě tady všichni nazývají Zelenáč?" zeptal se. S Chuckovou rukou třásl rychle a pak ho konečně nechal. Říkají ti tak, protože jsi nováček. Chuck ukázal na Thomase a zasmál se.

Další výkřik přišel z jedné z budov.. znít to jako hladovějící zvíře, které někdo mučí. "Jak se můžeš smát?" Zeptal se Thomas, který byl zděšen tím hlukem. "Zní to, jako by tam někdo umíral."Bude to v pořádku. Nikdo nezemřeS tohle je to všechno, nebo nic.Živý nebo mrtvý.. Jen to hodně bolí." Toto dalo Thomasovi pauzu. "Je tady něco,co bolí hodně?" Chuckovi oči putovaly jako by si nebyl jistý, co na to má říct "Hm," Thomas byl jen stále více a více zmatený.

Ta slova měla těžkou váhu hrůzy na něj a náhle nebyl tak jistý, že chce vědět o čem Chuck mluví. Chuck pokrčil rameny, pak odvrátil oči na Thomase. Thomas si povzdechl. Flustrovaně se opřel o strom. "Vypadá to, že sotva víte něco víc než já" řekl, ale věděl, že to není pravda. Jeho ztráta paměti byla divná, ale na většinu si vzpomněl, jak funguje svět, tváře nebo i jména. Bylo zo jakov knize zcela neporušený, ale každému z nás něco chybí.

A to je pro každého z nich což mizerný a matoucí. On ani neví, kolik je Thomasovi let. "Chucku, kolik si myslíš, že mi je let?" Chuck si ho prohlédlo od shora dolů. "Řekl bych, že je ti tak šestnáct. "Jo a jsi ošklivý jako smažené játra." odfrkl se smíchem. Thomas byl tak ohromen, že sotva zaslechl tu poslední část. Šestnáct? Mě nemůže být šestnáct. Cítil se mnohem starší. "Myslíš to vážně?" Odmlčel se a hledal slova. Už ani neví na co se ho má zeptat.

"Nedělej si starosti. Budeš nervní z tohoto místa, ale pak si na to zvykneš "Mám tady žít, jako tady v tom vězení" Lepší než žít v hromadě bordelu." Chuck se zamyslel nad Thomasovou otázce. "Bordel to je slovo něco jako lejno. Pokaždý tady je zvuk, jako když něco padá, zní to jako, když se rozbíjejí naše květináče, ale květináče to nikdy nejsou. Thomas se podíval na Chucka, který není schopen uvěřit tomuhle rozhovoru. Všechno tady je hezké... Pak se Thomas odhodlal vztát ze země a šel s Chuckem ke staré budově. Vypadalo to, jako, že ta budova je tak tři nebo čtyři patra vysoká.

Každý rok na podzim se každou chvíli se sortimenty břečťanu stoupají pos stěnách výš a výš, ale ještě nikdy za tu bobu co jsme tu nevyrostly až na vrcholek stěny... Jak se pohyboval přes nádvoří zřetelný zápach palivového dříví a nějaký druh masa vaření, tak Thomasův žaludek mu nedělal dobře. Teď dobře věděl, že teď je pravděpodobně nemocný, ale když Thomas dělal všelijaké zvuky, bylo mu lépe. Najednou začal přemýšlet, co to způsobilo. " A jak se jmenuješ ty?" Chuck ho doběhl a zeptal se ho.

"Cože? Moje jméno?" Ty seš ten, který jeho jméno neznám. Thomas si nejdříve nemohl uvědomit co se děje, protože toho bylo na něeho v tu chvíli hodně. "Thomas." Sotva slyšel sám sebe říkat to co jeho myšlenky nevěděli jestli jde správným směrem. Jestli Chuck měl pravdu, byl by právě objevil odkaz na ostatní kluky. A společný vzor jejich paměťové ztráty. Všichni si pamatovalsvoje jméno, ale proč si nepamatovali jména jejich rodičů nebo jejich přátel a jejich příjmení? "Thomasi těší mě" Chuck řekl. "Neboj se, postarám se o tebe. Byl jsem zde celý měsíc, a já vím, že je z tohoto místa cesta ven a my ji najdem. Můžeš se nnnna mě spolehnout. Thomas už téměř dosáhl na přední dveře chatrče a malé skupiny chlapců se začaly shromážďovat tam, kde byl Thomas a Chuck. Když byl zasažen náhlým překvapením návalil se na Thomase vztek. Obrátil se k Chuckovi." Můžeš mi říct cokoliv. Radši bych neříkal, aby jste se o mě starali. Otočil se zpátky ke dveříma byl odhodlaný jít dovnitř, aby si vzal k sobeě neějaké ty odpovědi. Tam, kde tato náhlá odvaha a odhodlání je, neměl ani ponětí. Chuck pokrčil rameny "já nic neříkám... jsem vám k ničemu" řekl. Já jsem v podstatě ještě taky nováček.

Ale můžu být tvůj přítel. "Nepotřebuju přítele" přerušil ho Thomas. Když došel ke dveřím, ošklivé jasné slunce svítilo na vybledlé dřevo. Tváří v tvář chlapce stojící na úpatí křivolakém schodišti bylo zábradlí kroucené a šikmé ve všech směrech. Tmavé tapety pokrývaly stěny a chodby a polovina toho se odlupuje. Jediná výzdoba v dohledu byla zaprášená váza nad stolem a černobílý obraz starověké ženy, která byla oblečená v staromódních bílých šatech.

To Thomasovi připomlo strašidelný dům z filmu, nebo něco, co tu bylo dokonce jenom z prkenné podlahy. Místo páchlo po prachu a plísní a velký kontrast k příjemné vůni venku. Blikající zářivky v budově zářily až ke stropu. Nepomyslel na to, ale ještě se musel divit, kde přišli k elektřině v tomto místě, jako je tohle vězení. Zíral na starou ženu v obraze. Kdyby ona tady kdysi žila a byl by tento obraz obstaráván těmito lidmi. "Hele, to je Zelenáč," řekl jeden ze starších chlapců. Thomas se otočil a uviděl hnědovlasého chlapce.

Který mu dal vzhled k smrti. Vypadal, jako by mu bylo patnáct nebo tak, byl vysoký a hubený. Nos měl velikosti malé pěsti a připomínal Thomasovi deformovannou bramboru. "Toto ho pozastavilo, když slyšel jak někdo křičí jako malé dítě. Někdo, kdo kříčel neboli spíš volal tak to bylo něco jakože: Potřebujete novou plenku. Jmenuji se Thomas, řekl a musel se dostat pryč od toho chlapce. Bez dalšího slova zamířil ke schodům, jen proto, že byli blízko k němu a hlavně neměl tušení co má dělat a o čem má mluvit, ale chlapec si stoupl před něho a držel mu ruku.

Takže ahooooj... :)
tady je další kapitola v tomto roce po trochu delší době, ale snad nevadí a snad se vám bude líbit :)
Děkuji vám za reads :)
A můžete dát opět nějaký votes or comm.. :) :3
A přeji vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2016 ❤ ❤ ❤

~Sim ❤