New Life [CZ]

Chapter 8

Ten zvuk, který se ozýval každou noc, bylo to jako,když tam ke stádo mamutů..

Thomas si nejdříve myslel, že si z něho Chuck dělá srandu, ale po první noci se ukázalo, že měl pravdu..

Thomas se díval někam mimo, protože se mu zrovna vyprazdňovala pamět a všechno viděl z první ruky.

"Tohle jsou východní dveře" řekl Chuck. Řekl to takovým tónem jako by mu nevadilo, že jsme tu zavřeni.. přišlo mu to jako umělecké dílo tato stavba..
Thomas byl ovšem šokován, tím co uviděl při prvním pohledu na toto místo, ale ještě víc, když ho viděl zblízka..

Stěny, které lemovaly obrovský otvory byly hladké, až na jeden podivný opakující se vzor na obouch stranách.
Na levé straně východních dveří byly hluboké díry několik palců a táhly se od země úplně na horu k vrcholku stěny, ale nidko nevěděl, jestli to něco znamená...

A na pravé straně stěny bylo to samé, ale netáhlo se do ze zdola nahoru, ale ze strany na stranu.

"Děláš si srandu? Zeptal se Thomas, opět dostal strach z neznámého vzoru.

"Proč bych si dělal srandu?
Opravdu tady nikdo neví co to znamená" řekl Chuck..

Thomas měl těžkou smysl a ohromně ho bolel hlava (měl to vždy, když něco nechápal nebo mu něco vrtalo hlavou.)

"Já vím, ale co když je to něco, co způsobuje to otvírání a zavírání těch dveří." řekl Thomas

"Jak se tyto zdi mohou hýbat? Jsou obrovské a vypadají jako by už tu stály tisíc let a na myšlenky těchto zdí ukazují jak je tato mýtina děsivá.

"Já nevím, ale prostě se pohybují, dělá to otřesný skřípavý zvuk. Stejné věci se dějí i v labyrintu.. i zdi v měm se posouvají" řekl Chuck
Thomas zpozorněl a vrátil se k Chuckovomu slovu...
"Cože? Ty jsi řekl labyrint?"

Chuckovi zrudla tvář a odešel ke stromu, u kterého seděli před tím, než se vydali podívat na otevřenou mýtinu, ale Thomas ho ignoroval.
Thomas měl zájem podívat se blíž..
Chtěl vědět jak to vypadá vevnitř toho labyrintu..
Thomas stál před otevřenou stěnu a jen se díval jak tam jsou pasáže vedoucí vpravo, vlevo nebo rovně.

Stěny chodeb byly podobné těm čtyřem, které obklopovaly mýtinu a i to vevnitř taky bylo obrostlé břečťanem.

V dálce bylo vidět jak jsou uličky dlouhé, takže ten labyrint byl pravděpodobně obrovský.

Ale taky tam byly slepé uličky a to bylo to nejhorší "Vypadá to jako bludiště," pomyslel si Thomas

Bylo to jako by se za toto msto nemohl dostat žadný člověk sem nebo tam.

Thomas jak tam stál, tak všechno si nahrával do paměti. Jeho paměť ho nutila aby vkročil do labyrintu, bylo to všechno takově bláznivé, ale Thomasovi se to zdálo legrační, že je zavřeli do bludiště, ale stále nevěděl proč.

Thomasovo srdce přeskočilo, když se nečekaně objevil ještě blíž skoro kdyby už stál v labyrintu.

Byl celý zpocený, oblečeí se na něho lepilo a Thomas se cítil nesvůj.

Thomas tam jen tak stál a pozoroval ty.vysoké stěny, když v tom najednou kolem něho prošel chlapec a pozoroval ho.

Thomas se otočil, když viděl chlapce, který šel kolem něho, přilo mu, že to byl běžec. (ti co mapují labytint a hledají cestu vem)

"Proč ti lidé chodí do bludiště?" Thomas si pomyslel
Pak si ale uvědomil, že to jsou ti, kteří hledají cestu ven.

Tam venku to není tak snadné jak se zdá, protože běžci, kteří se vracejí z cesty zpět na mýtinu, vypadají hodně unaveně.