BY ACCIDENT [ h.s. fanfiction cz ]

ep 13

Prudce jsem otevřela oči.

Vážně se mi to nezdálo, byl to on. Jeho chraplavý hlas je nezaměnitelný.

Měl o něco delší vlasy, než si pamatuju. Přes šedou mikinu, kterou měl na sobě bylo poznat, že strávil hodně času v posilovně. Taky na něm byla vidět celková únava, měl ztrápený obličej a temné kruhy pod očima.

„Co tu děláš?" zeptal se po chvíli, zatímco stál na místě, několik metrů ode mě.

Otevřela jsem pusu, ale najednou jsem nevěděla, co říct. Všechna slova jakoby se mi vypařila z pusy.

„Bello," zkusil to podruhé. „Co tady sakra děláš?"

„Chtěla jsem tě vidět." konečně jsem ze sebe něco dostala, i když jsem ta slova téměř žašeptala.

Nic neřekl. Možná taky nevěděl, co říct.

Zmenšil tu vzdálenost mezi námi a s hlasitým povzdechem se posadil na schodek, hned vedle mě.

Oba jsme mlčeli a dívali se před sebe.

„Chybíš mi." odhodlala jsem se znovu promluvit.

Neodpověděl.

Doufala jsem, že se dočkám stejného pocitu z jeho strany, ale nic.

Seděla jsem tam a čekala, co se bude dít.

Po několika dlouhých minutách, kdy jsme seděli a mlčeli se Harry zvedl a beze slova otevřel dveře do domu.

„Harry, prosím." rychle jsem se postavila na nohy. „Neopouštěj mě.. ne teď, ne takhle."

Věnoval mi významný pohled. „Stejně jako si ty opustila mě?"

Z jeho očí se dal vyčíst nejen vztek, ale i zklamání. Především zklamání. Nevydržela jsem to a sklopila pohled k zemi.

„Hledal jsem tě, víš." začal. „To, že si my neodepisovala a ani nezvedala telefony jsem ignoroval, byl jsem doma po 2 měsících a první co, tak jsem běžel k vám. Ale sousedka mi řekla, že jste se odstěhovali."

Odhodlala jsem se a zvedla hlavu. Naše oči se střetly.

„Říkal jsem si, že kdyby si o mě měla zájem, kdybych pro tebe něco znamenal, dáš mi o sobě vědět." pokrčil rameny. „Ale jsem rád, že si mě využila, abych tě postavil na nohy a zahrála divadýlko, že jsem ti ublížil, zatím co ty si zlomila srdce mě."

„Musíš to pochopit, Harry." mluvila jsem tichým hlasem. „Potřebovala jsem se postavit na vlastní nohy. Ty jsi úžasný, to ano, ale celou dobu by si mě vodil za ručičku. To jsem nepotřebovala." zakroutila jsem hlavou.

„Stačil jeden telefonát, Bello." zakřičel. „Nemohla si do prdele zvednout telefon a říct mi to?"

Jeho křik způsobil, že jsem kousek odskočila a nebyla bych to já, kdybych nezakopla o schodek a nespadla pěkně na záda. Nezapomnělo se ozvat hlasité zadunění, když se se zemí potkala i má hlava.

-

-

Seděla jsem na kuchyňské lince a pozorovala Harryho, jak hledá lékarničku.

„Je to jen škrábanec." ujistila jsem ho. „Můžu jít domů."

Neodpověděl a dál prohledával poličky. Celá takhle situace byla šílená a absurdní, ale stejně jsem se dokázala soustředit jen na to, jak úžasný je.

Jak moc bych ho chtěla pohladit po tváři.

Jak moc bych chtěla, aby mě obejmul.

Jak moc bych chtěla, aby naše ruce byly propletené.

Jak moc bych ho chtěla líbat.

Když našel co hledal, vytáhl velkou náplast s polštářkem a přesunul se ke mě. Já si sundala z čela ledový obklad, který stejně nezabránil tomu, abych tam měla zítra velkou bouli a nechala ho se přiblížit.

Nakrčil obočí, jak moc se soustředil, aby byla náplast rovně, což byla jedna z věcí, která mě dostávala do kolen. Nemohla jsem odtrhnout oči.

Harry si mého pohledu všiml a došlo k tomu trapnému očnímu setkání. Ale ani jeden z nás se neodtrhl, což mi společně s jeho blízkosti způsobilo zrychlení dechu.

„Odpusť mi to." zašeptala jsem a překonala tu minimální vzdálenos, která od sebe dělila naše obličeje.

Políbil mě, ale jen na velmi krátký okamžik. Po několika sekundách se odtrhl a hned na to se ke mě otočil zády.

Stoupla jsem si. „Harry, já-"

Utnul mě v půlce věty. „Nechci to slyšet."

„Miluju tě." vyletělo ze mě dřív, než jsem si stihla uvědomit význam těch slov.

Napřímil se a chvilku zpracovával slova, která jsem právě řekla. „Cože?" váhavě se otočil.

„Slyšel si." usmála jsem se. „Miluju tě."

Vážně jsem to řekla znova?

Vždyť je to přece pravda. Je to můj rytíř, který mě zachránil. Miluju ho, jak bych nemohla.

Propletla jsem své prsty s jeho. „Udělám cokoliv, aby si mi odpustil. Protože teď vím, že s tbeou chci být. Jedině s tebou. Jsi jediný, kdo mě dokáže udělat šťastnou."

Usmál se a políbil mě. A tentokrát se neodtrhl...

-

-

v.a.: konečná, dámy a pánové :-D uf uf, nekonečné přepisování je konečně u konce

děkuji vám všem, co jste příběh četli, komentovali, hodnotili.. moc si toho vážím :-)

kdyby se vám po mě stýskalo, rozhodně si přečtěte můj další příběh destroyed nebo KMHBYG

vaše lau xxxxxxxxxx