Not so Merry Christmas (Michael Clifford) [m.c.]

"Nezpíváme o spodním prádle."

„Abys věděl, jsem děsně zajímavá osobnost," zakřenila jsem se a viděla, jak s povzdechem obrací oči v sloup.

„To jsem si všiml," zabručel v odpověď a já se uchechtla. Příležitostí měl dost, to je pravda.

„No, narodila jsem se v Bostonu," začala jsem a zamyšleně přitom kývala hlavou, „Vyrostla jsem v Bostonu. Chodila do školy v Bostonu. A pak konečně vypadla do New Yorku."

„A proč?" šlehl ke mně tázavým pohledem.

„Ani nevím, prostě jsem chtěla zkusit něco... většího," pokrčila jsem rameny, „Víc možností, znáš to. Co ty?"

„Sydney," zašklebil se.

„Co?" nechápala jsem, „Ty jseš ze Sydney?"

„Ne, ten přízvuk jsem vyhrabal na Aljašce," zašklebil se jízlivě. To jeho všudypřítomná potřeba mluvit za každou cenu ironicky mě už začínala docela dopalovat.

„A já myslela, že jsi Skot, hele," oplatila jsem kousavě jeho poznámku a nabručeně se zadívala z okna. Jestli se mnou chce navozovat nějaký smysluplný dialog, byla bych vděčná za trochu toho respektu.

„A mám skupinu," promluvil po chvíli ticha s náznakem hrdosti v hlase.

„A co já s tím?" povytáhla jsem obočí a obrátila k němu lhostejný pohled.

„Jsme celkem slavný," pokračoval nadějeplně.

„Tak znovu," zopakovala jsem otráveně, „Co já s tím?"

„Ale no tak, Lee!" zakroutil hlavou s povzdechem, „Máme před sebou ještě pět hodin sezení na prdelích, tak se přestaň chovat... takhle."

Lee? Co to má jako být za přezdívku? V životě mě tak nikdo nenazval.

Ale znělo to dobře.

„Takhle?" ušklíbla jsem se, „Nechceš být trochu konkrétnější?"

„Prostě tak, jak se chováš."

„Díky za tvůj podrobný psychologický rozbor, teď už doopravdy vím, co bych měla na svém otřesném chování změnit," vyprskla jsem rozladěně.

„Sakra, chováš se jako kráva!" vyjel zvýšeným hlasem a odtrhl rozhněvaný pohled od vozovky, aby mi mohl do tváře vmést své rozhořčení.

Jen jsem zamrkala a udiveně se svezla hlouběji do sedačky. Michael si pro sebe něco zamumlal, povzdychl si a zase se začal plně soustředit na řízení.

Skousla jsem si ret a nejistě ho pozorovala. Možná jsi to vážně trochu přehnala, Lee. Můj řidič si volnou rukou zajel prsty do nabarvených vlasů a já se ne zrovna s nadšením přistihla, že stisk mých zubů na polštářku spodního rtu zesílil.

Co se to se mnou sakra děje?

Nervózně jsem si odkašlala, sundala nohy z palubní desky a co nejpohodlněji si je složila pod sebe. Pak jsem zašilhala k Michaelovi a když bylo znát, že napětí z jeho obličeje pomalu vyprchává, odhodlala jsem se pokračovat v rozhovoru.

„A...," začala jsem rozpačitě, „Jak se teda jmenuje? Ta tvoje skupina?"

Zamračil se a přimhouřil zelené oči mým směrem, jako by odhadoval, jestli se ptám vážně.

„5 Seconds of Summer," odpověděl nakonec.

„Počkej!" zalapal jsem po dechu a roztáhla rty do širokého úšklebku, „Vy jste ti krasavci, co zpívají o spodním prádle!"