Not so Merry Christmas (Michael Clifford) [m.c.]

Epilog

„Sakra," sykla jsem a minimálně posedmé za posledních deset minut nadzvedla ten samý polštář, „Kde je ten svetr?"¨

„No na mě nekoukej," uchechtl se Ash a opřený o linku v kuchyni usrkl z hrnku s teplým kakaem, „Růžová není úplně moje barva."

„Ale byl pro Zoey," mlela jsem dál rozrušeně a skousla si spodní ret, „Musím ho zabalit, než dorazí."

„Hai, klídek," vplul do obýváku Calum a pobaveně se zakřenil, „Nikdo z nás ti ho nevzal. Takže se najde."

„Ale oni nikdy v Austrálii nebyli!" rozhodila jsem rukama zoufale do vzduchu, „Vlastně ani neslavili Vánoce jinde než v Americe. Ani já. Panebože, tohle jsou moje první Vánoce mimo domov. Ani tu není sníh. Zoey sníh miluje! Sakra, co mě to napadlo, proč jsem je zvala? Mamka bude zklamaná, Zoey taky, já jsem tak blbá-,"

„Tak zaprvý, pozvat je byl můj nápad," popadl mě někdo za ruku a když jsem pozvedla hlavu, setkala jsem se se známýma zelenýma očima a konejšivým úsměvem, „A zadruhý; všechno bude v pohodě, Lee. Prostě přijedou a společně zažijeme nejlepší Vánoce ze všech."

„Ale nemám ten svetr," zabručela jsem, ještě ne tak docela uklidněná, „Byl na něm sob a třpytil se."

„Jsem si jistej, že ho brzy-,"

„Ehm, lidi?" ozvalo se najednou z chodby váhavým a podle všeho i znepokojeným hlasem, „Proč má na sobě ten kocour růžovej svetr?"

„Cože?" zamračila jsem se a dveřmi vklouzla na chodbu za Lukem, který si teď přeměřoval zrzavou kouli chlupů, neboli všemi obecně nenáviděného kocoura Alexandra. Byl zabalený do huňatého kusu látky, rukáv svetru převaloval mezi zuby.

„Kdo to sakra udělal?" zaječela jsem a rychle se jala vyprošťování zvířete z útrob Zoeiného dárku.

V odpověď se mi dostal výbuch hlasitého zvonivého smíchu, který mi život otravoval už skoro rok, a v útrobách mi zabublala vlna vzteku.

„Děláš si ze mě srandu, Irwine?" zařvala jsem a se svetrem v jedné ruce vletěla do kuchyně, kde se ten kudrnatej zmetek prohýbal smíchy málem až na zem, „Já tady mám málem infarkt a ty se můžeš po-,"

„Hailey!" zasmál se Michael a rázně si mě za pas přitáhl k sobě, „Nejanči. Hlavně, že se našel, ne?"

„Ale ten idiot-,"

„Toho idiota bohužel nezměníš," povzdechl si naoko lítostivě Mike a Ashovi z hrdla uniklo nevrlé zavrčení, „Snažím se o to už několik let."

„Mikey, já má strach," hryzla jsem se do zevnitř do tváře a odvrátila pohled ke straně.

„Tak my jdeme, ehm," odkašlal si Calum a ramenem drcl do Luka, „Připravit stromeček."

„Ale ten už je přece-," zamračil se Luke nechápavě, ale Ashton ho výmluvně kopl do holeně, až blonďákovi vytryskly slzy.

„Jo, jasně, stromeček," zapištěl a s bolestivým úsměvem přikývl. V dalším zlomku vteřiny už po těch třech magorech nebyla ani stopa.

„Lee, čeho se bojíš?" stiskl mi Mike ruku mezi prsty, když byli z dohledu. Zamrkala jsem, ale neodvážila se podívat vzhůru.

„Všeho," odpověděla jsem prostě a povzdychla si, „Co když se jim tu nebude líbit? Nebo nebudou chtít trávit Vánoce v Austrálii? Co když přikývli jen proto, že věděli, že je to pro mě důležitý? Co když-