Já- můj život (Jirka Král, Johnny Valda)

Holka nebo kluk?!

Po strašně dloooooouhé době je tu další díl, doufám, že se bude líbit ;)

"Tak gratuluji, bude to holčička, ale jak jsem říkal, nejsem si jistý na 100%..." řekl doktor klidným hlasem a podal mi ruku.

Byla jsem šťastná, po pravdě jsem si myslela, že to bude holčička... Tak nějak jsem to cítila... 

Jirka mezitím čekal venku. Já vyšla a on se tak na mě podíval tím pohledem: Tak co?! A vzápětí to i řekl....

"Nech se překvapit, když mě vezmeš třeba na večeři, tak ti to řeknu..."

"Nevydírej mě...." řekl přísně a zasmál se.

"Co myslíš, že to je? Si tipni..." a podívala jsem se na něj zvědavě.

"No, to fakt nevim... No tak já si teda zkusim tipnout...."

Po dlouhém a usilovném přemýšlení z něj vypadlo:

"No já si myslím, že to je holka..." 

"No, správně, dneska by jsi měl vsadit Sportku... Ale prý to není stoprocentní..." a usmála jsem se na Jirku.

"Fakt? No, já si jen tipl..." vykoktal ze sebe a dal mi pusu.

"Tak to se musí oslavit! Počkej, já někomu zavolám...." řekl Jirka a odběhl s telefonem v ruce.

Pak mě odvezl domů a někam odjel... Prý pro překvapení... Mezitím, jsem se dívala na Hvězdy nám nepřály.

Jirka přijel zrovna, když to skončilo a já jako vždycky jsem u konce brečela... Přišel ke mně do pokoje a zeptal se mě proč brečím...

"Ale.... Dívala jsem se na smutnej film" řekla jsem mu a otřela si slzu.

"Pojď se mnou." řekl mi a vzal mě za ruku.

Šli jsme ven. Musela jsem mít zavřený oči, když to bylo tak ukrutné překvapení... Když jsme vyšli, Jirka mi sundal ruku z očí a přede mnou seděl pes... Když jsem ho uviděla, nemohla jsem uvěřit, že Jirka mi koupil psa, no spíš fenu... Ví, že jsem si ho přála, když máme konečně zahradu, ale nečekala jsem to. Nemohla jsem uvěřit, že přede mnou je Švýcarský ovčák, kterého jsem vždycky chtěla...

"Ježiši, Jirko, já nevím co říct, děkuju... Jak?.. No, kde si ho sehnal?" zeptala jsem se a stále jsem byla překvapená, jako kdybych poprvé v životě viděla Švýcarského ovčáka.

Když jsem byla malá, měli jsme jednoho, Badíka... Pořád si na něj pamatuju, umřel na Silvestra, když mi bylo asi 10... Bylo to hrozný...

"No, neboj, neukradl jsem ho nějaký rodině. Jedna moje známá chová Švýcarské ovčáky a hned jsem věděl, že je to dárek přesně pro tebe!.... No, jak jí pojmenuješ?" zeptal se mě Jirka a pohladil zatim bezejmennou fenku.

"Co třeba Bella?" podívala jsem se na Jirku s nadějí, že by mi to jméno mohlo projít.

"Co se mě ptáš, je to tvůj dárek, pojmenuj jí třeba Koule!" a zasmál se.

"Když myslíš.."

"Jako fakt, chceš dát tomu psovi jméno Koule?" a podíval se na mě Jirka divně.

"Ne dělám si srandu, ale je to takový roztomilý..." a zasmála jsem se a pohladila Bellu po hlavě.

...

"Víš, jak jsem říkal, že se to musí oslavit?" zeptal se mě Jirka a podíval se na mě.

"No...."

"No, tak pojd, rezervoval jsem nám stůl v jedné restauraci..." řekl Jirka příjemným hlasem a políbil mě.

Byla jsem strašně ráda... Byl to snad jeden z nejlepších dnů v mém životě. Byla jsem opravdu šťastná, že jsem mohla v mém životě poznat Jirku a byla jsem za to vděčná...

Když jsme vycházeli a šli k autu, co mě samozřejmě nepřekvapilo, Bella měla v rohu naší zahrady boudu a nějaké misky... Asi jsem si toho nevšimla, když jsme byli venku, jak jsem byla překvapená... Jenom by mě zajímalo, jak to všechno Jirka narval do auta.

Asi vám nebudu vyprávět ty nechutný slaďárny, co jsme s Jirkou zažili v té restauraci, možná jen to, že to byla špičková restaurace, vůbec jedna z nejlepších v Praze a že lepší jídlo jsem v životě nejedla...

Když jsme přijeli:

"Na tenhle den na doživotí nezapomenu!" a objala jsem Jirku s pocitem štěstí a spokojenosti.