Stáž Hrůzy

22. kapitola - Dopis

   Ohromeně jsem sledoval jak Hannah spěšně kráčí pryč. Pořádně ani nechápu co se stalo. Tedy vím, že se naštvala, ale proč? Proč je na mě naštvaná? A co znamenal ten políček. Tedy na holku má docela sílu. Už teď tam mám určitě otisk. 

   Zítra si to s ní vyřídím. Hned co přijde do práce. Ale asi má své dny. Budu na ní mírný. A co mělo znamenat to s tím, že jí neznám. Vím jak se jmenuje. Samozřejmě, kdo by nepamatoval jméno tak otravné osoby. Jen mi prostě přijde nesmyslné, abych svého zaměstnance oslovoval jménem. 

   A vše ostatní je nepotřebné. K čemu mi bude, že vím kde bydlí, nebo další ty nesmysly. Zbytečně to zabírá místo, které potřebuji.

   ,,Tak jedeš GD?'' Vyrušili mě moji noční přátelé. Zřejmě si chtěli jet užít. Ale mě teď přešla chuť. Když vím, že nemá přítele, najednou nemám nejmenší chuť hledat svoji alkoholovou vílu. 

   ,,Ne. Radši zamířím domů,'' odmítl jsem jejich nabídku. Ale nechal jsem se jimi odvést před svůj byt. Vzdálenost od výtahu k mému luxusnímu bytu se zdála snad nekonečná, ale když jsem konečně došel ke dveřím, byl jsem tak moc vyčerpaný, že jsem se do postele těšil. 

   Otevřel jsem je a k mému překvapení mě přivítal Gaho. ,,Gaho, chlapče, co tu děláš?'' Vyjekl jsem. Po dobu turné jsem ho poslal do takového toho hotelu pro psy. Věděl jsem, že na něj nebudu mít čas a jen by tu trpěl. 

   Přivítal mě zakňučením plným stesku. ,,Copak, není ti něco?'' Podrbal jsem ho za uchem a vydal se do ložnice. Ochotně mě následoval a když jsem se svalil na postel vyskočil si na své místečko vedle mě. Pak se uvelebil a já ho mohl hladit po hlavě a drbat všude možně. 

   ***

   Zbytek noci jsem se jen převaloval. Nakonec jsem to vzdal a vydal se do studia. Všude bylo ticho a v budově zbyly už jen sekretářky a pracovníci, kteří měli moc práce. Ve studiích nikdo nebyl. Rozptýlil jsem se nejdříve otravováním těch několika sekretářek, které tu zbyly.

   Odváděl jsem je od práce a sledoval jejich nešťastné obličeje, když zjistily, že nestíhají. Chvíli jsem se tím bavil, ale pak mě to omrzelo a zamířil jsem proto raději do našeho studia. Mám dobrý pocit, protože dnes bych si mohl s Hannah všechno vyříkat. A většinou chodí dřív než ostatní, takže na to budeme mít svůj klid.

   Jenže je lehké promýšlet si, co vše jí chci říct, ale ta představa, že jí to budu muset říct byla pro mě velice nepříjemná. Ale rozhodně jí zakážu tu příšernou práci na benzínce. Zakážu jí všechno, co jí bude rozptylovat od její práce. A ode mě. Zní to sobecky, ale chci aby byla jen mojí asistentkou. Jen mojí.

   Hodiny plynuli a Hannah nikde. K mojí smůle se dovnitř hrnuly ostatní členové mé skupiny. Dokonce přišly všichni naráz. Panovala mezi nimi veselá nálada, ale když mě spatřili, všichni na mě ohromeně zírali. Nikdy jsem tu nebyl dřív jak oni. A když jo, vyspával jsem vzadu kocovinu.

   ,,Ahoj,'' vydechl Seungri. ,,Vyspáváš tu kocovinu?''

   ,,Ahoj,'' pozdravil mě i Taeyang a ladným hupsnutím se uvelebil na pohovce. ,,Neblázni Riri. Vždyť je úplně střízlivý.''

   ,,To je snad poprvé, co tě takhle vidím,'' přistoupil ke mě T.O.P a poplácal mě po ramenou, jako kdybychom se dlouho neviděli. ,,Vítej zpátky.''

   Jsem docela zklamaný, že tu Hannah není. Ostatní to na mě samozřejmě poznali. Sedl jsem si mezi ně a všichni jsme na sebe mlčky hleděli. Jako kdyby se tohle už jednou stalo. Tenhle pocit déjá vu mám teď mnohem častěji, než kdykoliv jindy. ,,Poslyšte kluci, neviděli jste tu Hannah?''