Stáž Hrůzy

7. kapitola - Konfrontace

   Schůze se docela protáhla. Prakticky jediné o čem to bylo, bylo chválení takto dobře promyšleného projektu. Nic na co bych nebyl zvyklý. Procházel jsem kolem kójí a přemýšlel o tom, jak bude vypadat moje asistentka, když tam musela dlouhou dobu čekat. Stát takhle dlouho není zdravé a jediné na co si mohla sednou je leda tak ta studená zem. Jestli bude nemocná, strhnu jí to z platu. 

   Otevřel jsem dveře a pohledem okamžitě prohledal prostor, kde jsem naposledy zanechal svoji asistentku. To místo bylo prázdné. Kde ksakru je? Měla stát tady. Čekat na mě. Tohle jí strhnu z platu. Začal jsem prohledávat místnosti okolo a našel ji hned v té druhé. 

   Okýnkem ve dveřích do studia iKON - brzy debutující skupiny, kterou naše společnost podporuje, jsem sledoval svoji asistentku, jak napodobuje jejich taneční kroky. Smála se a poskakovala do rytmu hudby, která doléhala až ke mě. Nadšeně tleskala, když jí členové ukazovaly ten či onen krok. Dokonce na sobě měla i bundu jednoho z nich. Bobbyho bundu.

   Zadusil jsem v sobě zavrčení a vkročil dovnitř. Snaží se mi odlákat moji sekretářku? Tohle mu teda nedovolím. A ona. Není tu ani dvacet čtyři hodin a už se snaží vetřít do brzo debutující skupiny. Jak nechutné.

   ,,Co tady děláš? Za tohle ti strhnu plat,'' vykřikl jsem jejím směrem. Polekaně nadskočila, protože neměla do teď čas si všimnout, že jsem přišel. ,,Jak si dovoluješ opustit své místo-''

   ,,Nech ji,'' přerušil mě Bobby. Zaraženě jsem ho pozoroval. Skočil mi do řeči. Takové nedomrlé mlátě si na mě dovoluje. ,,Nechal jsi i stát na chodbě. Víš jaká je tam zima? Tak jsem ji vzal sem, aby se zahřála.'' 

   ,,A při té příležitosti jsi jí vnutil svoji mikinu?'' Prohlédl jsem si ten kus bílého hadru, který na sobě měla. Samozřejmě, že vím, jaká je tam zima. Jinak bych na sobě asi neměl kabát. I v létě je to jediný prostor, kde teplota nestoupne nad deset stupňů. ,,Koukej to sundat!'' Štěkl jsem na ní.

   ,,Jen si ji nech. Je tvoje. Jako památka na mě,'' zmařil můj rozkaz Bobby. Stoupl si přímo naproti mě. Chce mi tím snad říct, že tady je šéfem on. Nikdy mi nikdo neodporoval. A tahle situace nebude výjimkou. ,,Máš s tím snad problém?''

   ,,K čemu jí bude památka na skupinu, která také nemusí debutovat?'' Vpálil jsem mu do tváře. Samozřejmě že mám problém. Ať si sežene vlastní asistentku a neotravuje tu mojí. Udělal jsem malý krůček k němu. Propaloval jsem ho stejně tvrdým pohledem, jako on mě. Kdyby to nebylo divné, klidně bych na něj vycenil i zuby, místo toho mi zbývalo jen zatnout čelisti. ,,A než se zeptáš, ano jsem schopný to zařídit. Takže si teď moje asistentka sundá tvoji bundu a půjde se mnou.''

  Bobby chtěl zase něco odseknout, když se do toho vložila moje asistentka. Ani nemusela nic říct. Prostě si jen sundala tu mikinu. Všichni až na Bobbyho ji obdivně sjeli pohledem. Ne, oni ji očumovali. Nejradši bych jim všem jednu vrazil, aby na ni takhle nekoukali. ,,To je v pohodě, Bobby,'' řekla odevzdaně. Podala mu mikinu a děkovně mu položila dlaň na rameno. 

   Ale musím si zachovat svoji tvář. Sundal jsem si svůj kabát a přehodil jí ho přes ramena. Bez dalších slov jsem ji táhl z tohohle studia. Když jsme konečně byly na chodbě, cítil jsem, jak ze mě všechen ten vztek vyprchává. ,,Do toho studia už nikdy nevkročíš. Na Bobbyho nepromluvíš ani jediné slovo, nebo-''

   ,,Ti strhnu plat,'' dokončila za mě. Myslím, že trest jí dojde dřív, než ho já řeknu nahlas. Možná bych měl změnit tresty. 

   ,,A ten kostým si okamžitě sundáš a vezmeš si něco svého,'' ohromeně ke mě vzhlédla. ,,Bylo nechutné, jak na tebe pohlíželi,'' konstatoval jsem své znechucení. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že by tenhle převlek v někom mohl vzbudit zájem o ní. Myslel jsem, že se mi tím povede spíš opak. ,,Neboj, za tohle porušení ti plat nestrhnu.''

   ,,Děkuji, pane,'' uklonila se. Kabát jí přitom sklouzl z jednoho ramene a odhalil tak jedno její rameno a paži. Okamžitě jí naskočila husí kůže. Teď když jsem ho neměl na sobě jsem také pociťoval ten ostrý, řezavý chlad, který tu byl. Přitáhl jsem jí kabát opět k tělu. V tom kostýmu a s mým kabátem jí to docela slušelo. Vlastně jí ten černý kabát dělal docela pěknou postavu. Také jí dodával na výšce.

   ,,Víš co? Nech si ten kabát,'' pronesl jsem až moc přívětivě. Vlastně jsem se k ní choval až moc přívětivě. Ale nedělal jsem to z vedlejších pohnutek. Co mě děsilo, byl fakt, že jsem tohle dělal, protože jsem to sám chtěl. ,,Ale s nikým tady nemluv. Věnuj se jen mě a skupině. Toť vše,'' nahnul jsem se k ní, abych ji převyšoval a získal tak nad ní snadno převahu. 

   ,,Tak to ne,'' ohradila se. Poprvé za celou dobu co tady je, se vzepřela mému přání. ,,Nebudete mi zasahovat do osobního života. Mohu si tu najít přátelé. Vést společenský život. A když budu chtít můžu si zde najít i přítele. Třeba i Bobbyho. Zdá se být milý a sympatický. Dokonce mě i rozesmál. Od srdce. Poprvé za celou dobu, co jsem měla tu čest Vás poznat. A vy s tím nic nenaděláte, jasný?'' 

   Strhla ze sebe můj kabát a hodila ho na mě. Pak se vydala chodbou zpět k našemu studiu. Ani nečekala na moji odpověď. Nemůžu ani říct, jestli jsem víc rozrušený nebo zaskočený. Když padlo slovo přítel a Bobby, naprosto jsem vypnul. Nemůže si přeci najít přítele!

   Co když nebude poté stíhat svoji práci. A co když ji zaměstnám natolik, aby si přítele nenašla? To je skvělý nápad. A jako vždy napadl mě. Prostě jí nedám ani na chvíli vydechnout. GD ty jsi prostě frajer. Tohle by nikoho jiného ani napadnout nemohlo. Bude se mnou trávit tolik času, že na nějakého Bobbyho brzy zapomene. Zapomene na to si hledat nějakého přítele a nebo přátele.

   Dnes sice kratší, ale za to si myslím, že o to obsahově bohatší kapitola. Bobbyho konfrontace s G-Dragonem. Hannina konfrontace s G-Dragonem. Konečně ta holka naše vystrčila drápky. A GD je z toho dost mimo. Ale naštěstí to jeho chorý mozek vyřešil. Sice ne moc elegantně, ale jak ho znám, myslí si že je to naprosto dokonalé. Bože, ten má snad stejně velké, ne-li větší ego jak já.