Obsession [Shingeki no Kyojin]

1. Levi

,,Děláš. Si ze mě. Prdel?" obracel jsem se konkrétně na svojí rádoby "kamarádku", pokud se tak Hanji dala za ta léta, co jsem jí znal, nazvat a která právě přede mnou seděla, noha přes nohu a papíry v rukou, kde byly jakási čísla a grafy a hlavně, kde bylo řečeno jaký kód jsem měl.

,,Levi, v takových věcech, jako jsou genetické kódy jsem víc než vážná," podívala se na mě přes skla svých brýlí a bylo nad míru jasné, že to opravdu myslí vážně. 

,,Takže mi chceš říct, že patřím do kategorie nižší úrovně? Že jsem to, s čím si mají ostatní jen hrát?! Tch," posadil jsem se na postel a zaskřípal tiše zuby. Teď by se vážně hodila nějaká ta titánní šíje a čepele, které už v tomhle novém světě nebyly potřeba. Kdo by mohl uvěřit tomu, že lidstvo přeci jen vyhraje, ale podařilo se nám to. Díky titánovi, heh, jaká to ironie osudu, i když Eren už titán nebyl, jinak by dávno lehl pod mé čepele a byl by mrtvý.

,,Chápeš to špatně, Levi. Omegy nejsou nižšší úroveň, jen jsou prostě určeny pro.. klidnější a domáčtější život," snažila se mě Hanji nějak uklidnit, ale já jí místo toho jen probodával pohledem. 

,,Jasně, "domáčtější život", musím se sakra věnovat legii," zavrčím na ní, ale jsem si při tom vědom toho, že Hanji za to nemůže. Za to nikdo nemůže, jen ten debilní kód nebo moje tělo, že je náchylnější zrovna k tomuhle typu kódu. Sakra, radši bych byl betou a mohl bych zůstávat normálním člověkem a nedělat si starosti s tím, že by nějaký alfa mohl přefiknout můj zadek až by na to měl chuť. 

,,Tak, pokud chceš, z tohodle kabinetu se to nedostane a nikdo se nedozví, že jsi omega, ovšem, při nepozornosti, se to někdo může dozvědět, zvlášť v období fervoru. Dám ti suppressantiva, ale nemůžu ti zaručit, že vždycky budou fungovat a jinak budu všem říkat, že jsi beta, dobře?" na tomhle jsem se s Hanji shodnout mohl a tak to bylo i nejlepší. Nestojím o to, aby někdo vůbec tušil, jaký kód mám a takhle to pro mě bude o hodně bezpečnější a nebudu si muset dělat starosti, jen musím prostě dávat pozor na to, abych si v čas vzal ty suppre-něco. Jednoduché.

V ten samý den byly výsledky předány i ostatním členům legie. Mikasa, Saša, Connie a Christa jsou bety - ti byli víc v klidu a Connie nadával, že není alfa. Za to ale Jean a Eren oslavovali - byli alfa. Jediný, kdo seděl zcela v tichosti, byl Armin - ten byl stejně jako já omegou, ale všichni viděli ve výsledcích, že jsem beta. 

Soucítil jsem s Arminem, ale nemohl jsem nic udělat. Nebyl jsem nikdy ten typ, co by někoho utěšoval a k tomu, jeho přátele se zaručovali, že ho ochrání a nejvíc se samozřejmě za to zaručovali Eren a Mikasa. Musel jsem se v duchu uchechtnout - bylo nad všechno svaté jasné, že až Armin bude v období fervoru, bude ho chtít Eren s Jeanem přefiknout a budou se prát doslova jako zvířata. Ovšem nic takového nehrozilo, pokud Arminovi Hanji dala ty suppre-něco. To by ho mělo, stejně tak jako mě, zachránit.

Ve dveřích jídelny se objevil Erwin a gratuloval všem k výsledkům, ale.. k čemu tu sakra kdo měl gratulovat. Ty debilní genetické kódy byly jak prokletí. Hanji měla na ně teorii - říkala, že jelikož lidstvo bylo jezeno a zabíjeno titány, lidé nechtěli moc riskovat ztrátou svých dětí a tak byla porodnost značně nízká. Proto, po tom, co vymizel strach z titánů po té, co do posledního byli zabiti a zničeni, dalo to možnost vyvíjet se novému kódu, který měl přivést ke zvýšení porodnosti. Prostě příroda, jedním slovem. 

Erwin se posadil vedle mě a já ucítil jeho specifický zápach, který mohl patřit jen jemu. Nebyl tak silný a moc se mi nelíbil. Díky bohu nebo co tam nahoře vůbec je, že on můj compár není, i když, to jsem mohl přece poznat jedině v období fervoru, ne? Nedej Bože, aby to byl on, o to vážně nestojím. 

,,Jsi beta, Levi. Gratuluju," zdálo se mi to nebo jeho hlas zněl.. trošku jinak? Určitě se mi to jen zdálo, dneska toho akorát na mě bylo moc. 

,,Tady není proč gratulovat, Erwine," sykl jsem a sledoval jsem tu bandu dospívajících, jak se raduje ze svých výsledků. Jen ať si počkají do fervoru, pak se moc radovat nebudou a Arminovi to nepřeju. Popravdě jsem to nepřál ani těm spratkům Erenovi a Jeanovi, ale tak co - jejich osud je jasný - někde na nějaké vysoké vojenské pozici (což se už Eren k tomu blížil - zachránil přece lidstvo) nebo v klídku někde za vnitřní stěnou Shinou, kam se bez pochyb odebere Jean. 

,,Ale Erenovi se dá pogratulovat. Přítomnost alfa-kódu v jeho těle eliminovala přítomnost genů spojených s jeho proměnou do titána. Jen díky tomu kódu je mezi námi," v tom měl generál pravdu. Eren mohl děkovat všem svatým, že mu byl přidělen tak silný kód, který na padrť zničil to, co v něm zbývalo po titánovi. Nemohl se už proměnit a tím pádem tu nebyl důvod ho zabíjet. 

Příjemná vůně mě slabě zasáhla do nosu. Tiše jsem tu vůni nasál hlouběji do plic, co nejvíc, ale bylo jí tak málo. Přistihl jsem se u toho, jak se má teplota o trochu zvedla. Sakra! Hanji říkala, že když se zvedá teplota, tak se šíří feromony a lákají tak alfy. Opustil jsem co nejrychleji místnost a dal si ty suppre-něco, abych oddálil fervor, pokud tedy měl přijít. Ten debilní fervor... nikdy není jasný kdy příjde, takže budu muset ty prášky užívat v celku často. Nechci riskovat, že by se mě někdo pokusil znásilnit. Ohraničení zákonem neznamená, že někdo neposlechne svoje zvířecí nebo spíš genetické pudy a nebude se na mě chtít vrhnout jenom kvůli tomu, že ho za to pošlou za mříže. 

Zatímco jsem seděl u sebe na posteli a bezděčně zíral do blba, tak jsem se myšlenkami vrátil k té vůni. Bylo mi jasné, že patří někomu z alf, ale taky jsem moc dobře věděl, že nepatří Erwinovi, který seděl hned vedle mě. Tch, na něj si budu muset dávat velký pozor. Sakra, obecně si budu muset dávat pozor. Vážně jsem nestál o to, aby jeho erekce skončila u mě v zadku. Zbývaly tedy dvě možnosti - buď Eren nebo Jean. Nedej Bože, aby to byl jeden z nich, ale evidentně byl. Ovšem, na co se tím teď zabývat? Díky práškům byl fervor daleko a doufám, že je budou brát i ti spratci, abychom tu po nocích neměli divoké orgie. 

-------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Vím, vím, dlouhá doba (4 či 5 měsíců), ale tak, omluvte mě, aktivně píšu jinou fanfikci. Každopádně to, co vám můžu slíbit je, že tuhle fanfikci dokončím. Nebude to zítra, možná to nebude ani za 4 měsíce, ale dokončím ji. Nesnáším pocity, které se mi objevují, když narazím na nedokončenou fanfikci, takže vám zaručuju, že se mnou vám to nehrozí.