Obsession [Shingeki no Kyojin]

5.Levi

,,Debile jeden podělaný," zanadával jsem, když jsem se snažil odtrhnout od sebe jednoho alfu ve fervoru, který na ulici ucítil můj pach. 

Debilní svět, debilní kódy, debilní alfy, jak má s tímhle sakra člověk žít. Opravdu bych vyměnil cokoli za to, abych mohl normálně existovat, necítit ty pachy různých alf a omeg a hlavně nemuset snášet (no, v mém případě se to tak nedalo nazvat) osahávání nadržených alf ve fervoru. To mi dělalo největší problém, protože vzhledem k tomu, že ve všech mých papírech stálo, že jsem beta, nemohl jsem být přistižen s nějakou alfou ve fervoru, jak se na mě lepí.

,,No ták, pomož mi, dovol mi tě šoustat," tomu týpkovi skoro tekly sliny z pusy, což mě, člověku, který má rád naprostou čistotu a vyhýbá se takovýto projevům... náklonnosti, přišlo neuvěřitelně odporné. Zase po mně začal natahovat svoje pracky a tentokrát jsem ho tedy za jednu vzal, ale jen proto, abych ho pak mohl pořádně kopnout do břicha a následně do hlavy, aby upadl do bezvědomí. 

Fuj, teď jim budu smrdět. Musel jsem znovu domů a znovu se umýt, ale tak nechci riskovat své odhalení. Kdyby na mě Erwin pocítil zápach alfy ve fervoru, pravděpodobně by ucítil i můj pach, jako omegy a pak bych pravděpodobně skončil ošoustaný Erwinem. Ne, děkuju, budu se mýt klidně dvacetkrát, aby se to nestalo. 

Doma jsem si pro jistotu vzal další dávku prášků a snažil jsem se ignorovat to, že už začínám překračovat normu. Aspoň v tomhle jsem se snažil být optimistický. Taky mě ale těšilo, že konečně všichni mají svoje bydlení a téměř celá legie nemusí bydlet pod jednou střechou v neustálém ohrožení, tedy přesněji - ohrožovalo by to víc omegy a mě ještě víc, protože jsem byl údajně beta, který je doopravdy omega. 

,,Proč vlastně nechceš, aby někdo věděl, že jsi omega?" zeptala se mě Hanji, když jsem se u ní zastavil pro další supperssantiva. 

,,Tch, říkal jsem ti, že bych byl takhle ve větším ohrožení. Copak sis nevšimla, jak na mě Erwin kouká? Jako, já netoužím skončit pod ním s roztaženýma nohama, jako nějaká coura," odfrkl jsem si a trpělivě čekal, až mi tak brejlatá slepice dá ty blbý prášky. 

,,Ale stejně - tak či tak, jednou se to dozví a ty to moc dobře víš. Fervoru se nevyhneš, Levi," Hanji se na mě s vážným pohledem podívala a popravdě mi lehce přejel mráz po zádech. 

,,To zní, jakobys mi vyhrožovala, čtyřoká," Hanji ale zavrtěla hlavou. Bylo mi jasné, že mi nevyhrožuje, ale spíš jsem nechtěl slyšet a ani myslet na to, že jednou fervor dopadne i na mě. Co bych pak dělal? Asi jedině umíral, co víc. Nenechám se přece ojet nějakým alfou, tch, ani v kritickém fervoru. To radši fakt chcípnu. 

,,Ty víš, že ne. Nejsem přece jeho příčinou," Hanji se tiše zasmála, jako bych jí vážně pobavil a postavila přede mě suppressantiva.,,Pamatuj - prášky fervor pouze oddalují. Neznamená to, že se mu vyhneš," připomněla mi a já, aniž bych se rozloučil, jsem vzal prášky a odešel. Její slova se mi ale v paměti zasekla a opakovala se, jako by se zaseklo rádio. 

Jsem víc než to, já to zvládnu a nenechám nějaký debilní genetický kód zvítězit nad mým tělem. Pf, za žádných okolností. Budu proti tomu v sobě bojovat a změním to. 

Když jsme teprve dělali testy na to, kdo má jaký kód, v hloubi duše jsem doufal, že budu alfa. Byl jsem přece dostatečně silný, chladný, sebejistý a mohl jsem vést lidi, kdybych chtěl, ale slova Hanji, že jsem omega, mě vyvedla z míry. Nechápal jsem to, bylo to zcela nelogické a nejasné. Přemýšlení nad tím, proč nejsem alfa, zabíralo kolikrát celý den a nikdy jsem se nedostal k odpovědi, i když jsem k ní kolikrát byl blízko. 

Přemýšlením nad tím, jsem strávil prakticky jednu celou noc a když jsem se s tím konečně smířil, další den, jakoby se mi osud chtěl vysmát do ksichtu - zpozoroval jsem na sobě první příznaky fervoru. Snažil jsem se znovu brát suppressantiva, pak víc, že jsem překročil i kritickou dávku, která fervor jen urychlila. V rychlosti jsem popadl telefon s pevnou linkou a zavolal Hanji, protože jen ona mi teď mohla pomoct. A taky pomohla. Dojela za mnou, zabalila mi pár věcí, které jsem jí řekl, aby vzala a odvezla mě k sobě do práce, kde měla speciální pokoje pro omegy ve fervoru. 

,,Levi, nechceš, abych někoho přivedla?" konejšivě se mě zeptala, když jsem se rozvalil na posteli a snažil se nepoddat svým instinktům a nezačat se válet v nějakých nabízejících se pózách. A i když moje tělo a omega ve mě křičeli ano, rozum stejně zvítězil a já, i když těžce, řekl ne. Na víc jsem se nezmohl, ale viděl jsem ve tváři Hanji, že stejně někoho zavolá a pravděpodobně Erwina.

,,OPOVAŽ SE NĚKOHO ZAVOLAT, JASNÝ?!" zařval jsem na ní z plných plic a ona teda beze slov, s posmutnělou tváří přikývla. Když za sebou zamkla dveře, pustil jsem se do pláče. Chtěl jsem, tak strašně moc jsem potřebovat svojí alfu, aby si mě přitiskl k sobě, líbal mě, mluvil na mě, ochraňoval mě a hlavně mě uspokojil, ale taky jsem věděl, že to jen tak někomu nechci dovolit. 

Erwin sice nebyl "jen tak někdo", ale v jeho případě stále hrály instinkty alfy. Nechtěl jsem ho, i když teď, ve fervoru, jsem se modlil o to, aby nějaký alfa přišel a zbavil mě toho mučení. 

V hlavě mi matně vzplanulo slovo "compár" a stalo se natolik otravným, že za chvíli jsem myslel jen na něj. Omega ve mě, říkala ano, on dojde, musí se objevit, když po něm tak toužím, ale rozum se nad touto částí jen ironicky smál. 

Compár je jen jeden a ten může být kdekoli. Nemusí vůbec tušit, že jeho omega se právě teď válí v pokoji pro omegy pod ochranou Hanji a blíží se ke kritickému fervoru. Má alfa je pravděpodobně s nějakou jinou omegou a myslí si, že našel svého compára. Nebo ne. Já nevím.

Přetočil jsem se na bok a zakvílel jsem. Musel jsem se aspoň uspokojit sám. A tak jsem se po většině času, kdy mě Hanji nenavštěvovala, opravdu uspokojoval sám, i když to mi bylo na prd platný, protože kritický fervor se už blížil.

Byl to třetí den a tělo mě tak bolelo, že jsem už nebyl schopný se sebe ani dotknout. Můj penis bolestně pulzovat celou tu dobu a nemohl jsem se pořádně ani vymočit. Nechtěl jsem ani vědět, jakou jsem měl teplotu nebo jestli byla taková teplota v pokoji, potřeboval jsem skoro pořád větrat a obklady, které mi tu Hanji nechala, byly ani né za minuty teplé, doslova horké. Nemluvím ani o tom, že kvůli samolubrikaci, jsem měl pořád mokrou, jak zadnici, tak i prostěradlo, ale už jsem to ignoroval. Dalo se na to zvyknout. Cítil jsem, že brzy pravděpodobně příjde můj konec, takže jsem se v myšlenkách se všemi loučil a říkal si, jestli třeba po smrti neuvidím Farlana a Isabel společně se svým týmem, ale jedna věc mě vrátila do reality - první byla rána na dveře, jakoby na ně někdo spadl. I ten zvuk dokázal mnou projít jako nějaká energie, takže jsem se zachvěl a zasténal. Další ale byla ta vůně.. Ta vůně, kterou jsem už jedno cítil, ale teď.. teď jsem jí cítil koncentrovaněji a věděl jsem, že její zdroj je přímo za těmi proklatými dveřmi. Věděl jsem, že tam stojí můj compár, můj alfa. 

Ozvalo se zachrastění klíče a následně se dveře začali otevírat, přičemž každý zvuk mnou projížděl jako daleké pohlazení společně s tou vůni. Ach, ta božská vůně..

Když se dveře otevřeli úplně, teď jsem ho viděl - svého alfu.

,,Erene..." zavzdychal jsem a už jen chuť jeho jména na mém jazyku mě donutila zasténat a skoro vyvrcholit.

--------------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Milí zlatí milovníci alfaomega EreRi c: jelikož mám dneska narozeniny, tak vám udělám dáreček a napíšu dneska další kapitolu c: ale trošku později, dneska jsem ještě nejedla :DD takže očekávejte blíž k večeru c: