Obsession [Shingeki no Kyojin]

18. Eren

,,Erene.. Erene..." šeptal Levi mé jméno a slzy mu tekly z očí doslova potokem. Stáli jsme tam, kousek od východu ze soudní síně a Levi se ke mně tiskl jako k poslední záchraně, což jsem evidentně byl. Schovával svůj obličej na mé hrudi, aby ho nikdo z odcházejících neviděl a dělal správně. Nechtěl jsem, aby viděl ty obličeje, které nejčastěji dělaly alfy. Tolik zloby, hněvu, žárlivosti v každém z nich, ale všichni se můžou jít klidně oběsit, protože Levi je můj a jsem pro něj rozhodnutý klidně postavit celý svět vzhůru nohama. 

Věděl jsem ale, že zornice mi teď zlátnou a nebylo to jen kvůli tomu, že jsem tu viděl tolik potenciálního nebezpečí pro mojí omegu, ale kvůli tomu, že jsem se dostával do fervoru. Ovšem, co nejvíc jsem se snažil kontrolovat, co nejvíc jsem se snažil potlačit volání svého kódu a zastrčit ho v myšlenkách někam do pozadí, protože teď na to není čas. Levi má za sebou těžký a stresující den, musí k sobě domů, aby si odpočinul. Ano, k sobě domů - nehodlal jsem ho táhnout k sobě, aby mě uspokojil. Určitě by se na mě i naštval, že nejsem schopný se aspoň trošku kontrolovat a teď, když mě takhle objímal a brečel mi na hrudi, nechtěl jsem tu chvíli nijak kazit. Pro něj budu klidně trpět věčnost.

,,Všechno je v pořádku, Levi," konejšivě jsem ho políbil do vlasů a chvilku takhle zůstal, abych nasál tu úžasnou, tolik známou vůni, která mi zároveň tak strašně chyběla, ale musel jsem se krotit. Hrál jsem nebezpečnou hru a opravdu jsem netoužil po tom, abych tu stál s erekcí v kalhotech, když ke mně byl Levi tak přitisklý. ,,Pojďte, odvedu vás domů," nechtěně jsem se od něj odtáhl, ale pak jsem ho vzal okolo ramen a vedl ven ze soudní síně.

,,Jak jsi přišel na to, že ten týpek ukradl ty papíry?" začal se mě Levi vyptávat na otázky, které jsem čekal a na které jsem si v myšlenkách už připravil odpovědi. 

,,Přišlo mi nelogické, že si vojenská policie nepřišla i pro mě, protože když na úřad nedošli papíry, znamenalo to, že jsem si vás v ten den vzal násilím. Plus, ani generál Erwin nevěděl o vašem zatčení, dozvěděl jsem se to náhodou od Armina. Pak jsem byl za Hanji-san, která si už myslela, že jí vážně zabiju. Měla doslova celý kabinet v papírech, protože hledala ten náš dokument. Generál i Hanji-san pak odešli k vrchnímu soudu, aby se samotný soud pokusili nějak zdržet a mě napadlo, že když už o tom nevěděl ani generál a nezatkli mě, něco je tu špatně a napadlo mě, že ten papír někdo mohl ukrást. Ptal jsem se Hanji-san na podezřelé a řekla mi tři jména. Nakonec to byl ten třetí, málem mi hajzl zdrhl, ale jakmile jsem ho chytil i s papírem, letěl jsem k soudu, abych ho zastavil," odvyprávěl jsem mu celý proces a čekal jsem na jakou otázku se zeptá dál.

,,Proč ale ten papír nezničil?" taky jsem si myslel, že se na tohle zeptá.

,,Byl to alfa, který vás chtěl, ovšem, strašně se mě bál. Byl jeden ze členů Legie a bojoval ještě proti titánům a jeho moc mě děsila. Zároveň vás ale obdivoval a evidentně se do vás zamiloval. Když ukradl papíry, doufal, že tak bude mít možnost se k vám dostat blíž a nahradit mně, ale zároveň se mě strašně bál a nebyl odhodlaný papír zničit, ve strachu, že si příjdu pro jeho duši," hned na to, jsem zavrčel. ,,Hajzl jeden, myslel jsem si, že ho fakt zabiju," v ten moment mi zornice určitě zezlátly, ale to nebylo kvůli vzteku, nýbrž kvůli nesnesitelné touze po Levim, po jeho těle, ale ne. Nedovolím si to.

,,Myslel jsem si, že mě vedeš k sobě," konstatoval Levi, když jsem ho přivedl před dveře jeho bytu a nechápavě se na mě zamračil. Já se naopak snažil maximálně jeho pohledu vyhýbat a snažit se v klidu oddychovat. 

,,Potřebujete si po takovém dni odpočinout," usmál jsem se, ale a jen na chvíli jsem se na něj podíval, abych následně mohl svůj pohled znovu odvrátit. Levi mě ale svýma ocelově šedýma očima propaloval, jako srpnové slunce louku a maximálně jsem se snažil nevzrušit.