KAPITOLA 6
Jedna, dva, tři, ještě 7 kliků a bude hotovo. Nenávidím kliky. Devět a konečně deset. Hotovo, svůj příběh už mám a cvičení je taky za mnou, ale na co mám talent? Chvilku přemýšlím, ale nic moc mě nenapadá. Ve škole mě šla vždycky čeština, ale to jako talent neobstojí. Taky umím hrát na vršky od lahví, ale to je talent spíš k smíchu. Nakonec nepřemýšlím nad tím, na co mám talent, ale nad tím co mě nejvíce baví. Zpěv, rozhodně zpěv, vždycky když se cítím špatně tak mi pomůže z nesnází. Vzpomenu si na svou oblíbenou písničku a začnu zpívat:
Už mě nebaví se přetvařova-a-a-a-at
A chci si uchovat své já (své jáá)
Už se nikdy nechci takhle chova-a-at
a už nechci být jináá (áá)
A hodně často se mi stává
Že stoupám někam do neznáma.
Do minulosti, co mám ráda
Kde skrývám svého kamaráda
Který říká:
Tak buď sama sebou a do světa zařvi
Jak si bláznivá, že nejsi stydliváá
Že ti nezáleží na okolí
Tak sundej rychle masku svoji-í.
No tak snad jim bude stačit jedna sloka. Řeknu si a odejdu z menší místnosti do trochu větší, kde už na mě čeká Róza a Karol. Karol se tváří zamyšleně a něco si pro sebe opakuje, zatímco Róza si kontroluje krásně nalakované nehty. Nejspíš nebude chudá. Já jsem nikdy lak na nehty neměla. Jednou bych to možná chtěla zkusit, třeba si na něj vydělám, pokud zvládnu dostat dobrou práci. Musím vyhrát, nebo skončit minimálně třetí.
Za dvacet minut jsme už v místnosti všichni a tak se Karol jako obvykle ujme slova. V Karol je něco zvláštního. Působí jako vůdce.
„Z jistých zdrojů vím, že teď si máme příběhy přečíst a začne Petr, protože včera vypadl jako první, takže toho o něm moc nevíme." „Dobře." Odpoví a začne povídat. Z příběhu jsem pochopila, že jeho celé jméno je Petr Malý a že je velmi chudý, nemá moc přátel a má velmi těžký život. Jeden z mnoha těžkých životů naších lidí patří jemu. Je mi ho trochu líto, doufám, že se z něj nestane žebrák. „Tak kdo chce začít číst teď?" Zeptá se Karol. „Já." Vyhrknu ze sebe, aniž bych nad tím přemýšlela a začnu vyprávět svůj příběh.
