KAPITOLA 5
Koukám se na Annu. Jsme zase v kině a povídáme si o ději filmu. „Víš, já myslím, že nás nemůžou stále sledovat, to bychom se nedostali ani sem do kina." Řeknu Anně. „To máš pravdu. Já ti navíc hrozně moc chci říct, co se mi stalo při zkouškách. Představ si, že sem zůstala poslední." „No tomu se moc nedivím, tak trochu jsem to čekala." „Další testy co jsme dělali, byli opět na papíře a mně protože jsem byla poslední, prozradili, že všechny další testy budou jako písemky ve škole." Ještě než jsem na to stačila zareagovat, se nad námi ozval hrozivý hlas: „A mám vás, trest smrti vás nemine!"
Leknutím jsem sebou trhla a zjistila, že ležím doma na své posteli a je úterý. Dneska budou zase zkoušky. Dnes musím zůstat poslední já, jako zůstala Anna v mém snu. Jen doufám, že dnešek nebude takový, jak to popsala má snová Anna-písemka za písemkou. Vtom mé uvažování přetrhne křik mé mámy: „Vstávej ospalče!" „Jen když mi povíš něco o tátovi." Zařvu na ní zpět. Je to sice chabý pokus, ale třeba tentokrát vyjde. „Ale o tom jsme už milionkrát mluvili. Prostě tu není a to je vše co potřebuješ vědět." „Není, tak mi alespoň popiš, jak vypadal,prosííííííííííím." „Už si nevzpomínám, a jestli rychle nevstaneš, tak tě z té postele vytáhnu sama." „Ach jo!" Zaprotestovala jsem ale, radši jsem rychle vstala. Mé přemlouvání stejně nemělo šanci uspět.
Zobrazí se přede mnou velká 152, a já vím, že musím vstoupit. Co by se asi stalo, kdyby se někdo rozhodl, že na zkoušky prostě nepřijde? Možná by ho zabili. Vůbec nechápu, jak někdo může vzít práci klidaře. Klidaři jsou podle Maufronta(náš prezident) naši ochránci. Podle mě jsou to naši dozorci, kteří se nám snaží znepříjemnit život. Pochopila bych, kdyby trestali lidi za dělání špatných věcí, jenže oni většinou trestají obyčejné lidi bez viny. S prací je to tady ale složitý, takže chápu chudáky, který chtějí mít co nejlepší práci. Co ale nechápu, jsou boháči, kteří se dobrovolně stávají klidaři. Je to jako kdyby jim vážně šlo pouze o to nás týrat.
Tabulka možností na práci v uncomu
Klidař: Musíš být první ve zkouškách. Práce je podobná tomu, co nás učili, že byli v dávných dobách policajti.
Výkonný pracovník: Stačí být druhý ve zkouškách. Práce zahrnuje např. vytváření zkoušek.
Podřadný pracovník: Stačí být třetí ve zkouškách. Práce zahrnuje např. uklízení parků, učitele a takové ty klasické práce.
Žebrák: Neoficiální pracovník. Je např. na černém trhu.
Přemýšlím, jaká je má vysněná práce. Nejspíš výkonný pracovník. Ale vzhledem k tomu, že jsme s mamkou evidované žebračky, tak se spokojím se vším.
No nic, prostě teď vstoupím. Otevřu dveře a uvidím před sebou malou místnost. To se mi nějak nezdá. Vypadá to tady úplně jinak než včera. Místnost je úplně prázdná a celá bílá. Naproti ode mě je pět dveří. Až když k nim přijdu blíž, všimnu si, že jsou na nich nápisy. Na posledních dveřích najdu své jméno a vkročím dovnitř.
Ocitnu se v ještě menší místnosti, než sem byla předtím. Je tu jedno okno, židle a malý stoleček. Na stolečku leží papír a za ním tužka. Že by další test. Néééé. Naštěstí to test není a tak si papír v hlavě přečtu.
Pokyny pro zkoušky dospělosti. Vymysli příběh, který by vystihoval tvůj život, poté udělej 10 lehsedů,dřepů a kliků. Svůj příběh si zapamatuj. Ukaž nám na kameru něco, na co máš talent. Pokud potřebuješ více místa, tak to řekni na kameru a my ti dáme další pokyny. Až budeš se vším hotová, vyjdi z místnosti a počkej na ostatní.
Docela by mě zajímalo, jak souvisí dřepy se zkouškou dospělosti. Pomyslela jsem si a začala jsem se poohlížet po kameře. Nakonec jsem ji našla. Byla malá a schovaná v rohu. Tak jo, vymyslím jim ten nejlepší příběh, který kdy slyšeli.
