Byl příjemný pocit se probouzet a cítit dotyk Caitlin Mercury Blackwoodové. Když se vzbudil, pořád si ještě hrála s jeho vlasy. Nechápal, co jí na tom baví, ale nevzpouzel se tomu. Teď bylo víc než zapotřebí si s ní udržet dobrý vztah. Bylo vidět, že jí to celé hodně vzalo, jinak by mu už dávno vlepila facku a škádlivě m nadávaa. Ona však nic takového nedělala. Dívala se na něj smířlivě a zcela ztraceně. Bylo mu jí vlastně trochu líto, i když někde kdesi hluboko cítil, že jí pokládá za vinu tu svojí ruku. Bolelo to. Cítil to i ve spaní.
„Dobré ráno, bloncko." začal sladce a zadíval se jí do očí. Jen se na něj laškovně zašklebila, pak sklopila zrak a opřela se o neopracovanou studenou stěnu.
„Měl by si spát." řekla nezúčastněně a znovu se mu zadívala do očí.
„Kolik je hodin?" zeptal se a neobratně se zvedl na loktech, přičemž mu paží opět projela nezvladatelná bolest. Zasyčel, zkousl si ret a znovu si lehl. „Nevím." Pokrčila smutně rameny. „Myslím, že někdy dopoledne, jelikož oběd ještě nepřinesli. Nevím, jak dlouho tu jsme."
„Jak dlouho jsem spal?" pokračoval v otázkách a lačně se na ni díval. Ten pohled si odpustit nedokázal. Musel.
„Moc dlouho ne." znovu pokrčila rameny a smířlivě se na něj podívala.
Tiny se jen povzbudivě pousmál. Věděl, že se odsud musí dostat. Dnes odvedli Michaela a zítra ho sem vrátí. Bude mít zlomené kosti v ruce a bude v bezvědomí. Nechtěl ani pomyslet na to, jaké začnou používat metody potom. „Cat, můžu se tě na něco zeptat?" začal nejistě a dívka přikývla. „Můžeme se odtud nějak dostat?"
Caitlin se zatvářila smutně. „Nevím, Tiny." Její hlas zněl utrápeně. „Hodně jsem nad tím přemýšlela. Dostat se z kopky by nebylo těžké, můžeme vyvolat svoje hůlky, ale východ ze sklepení nyní bude hlídat nejméně pět vojáků a na ně sami nestačíme. Museli bychom najít jiný východ nebo sehnat posily."
Athony nad tím očividně právě přemýšlel. „Třeba by jsme mohli vyčarovat nějaké bludy..."
Caitlin ho zarazila prudkým zavrtěním hlavou. „Blud je jen iluze. Není nijak silný."
„A co ten dopis. Vážně o tom nic nevíš?" Podezíravě se na ni podíval, jakoby jí předem vyčítal, že mu o tom neřekla.
„Ne, nevím. Nemám ponětí, o čem mluví." Nasupeně se na něj podívala. „Jestli mi nevěříš, tak okamžitě zmiz s mého osobního prostoru!" Její pohled ho pálil na kůži.
„Dobře víš, že ti věřím, jen jsem chtěl mít jistotu. Musíš uznat, že lžeš vcelku často." řekl a vlídně se usmál.
„Jenže vám nikdy." Její hlas byl opět klidný a mrazivý. Bez citu. Dětství v paláci pod disciplínou na ní nechalo své stopy. Nedávala moc najevo emoce a vždy, když něco cítila, uzavřela se do sebe a mluvila jako robot. Bez duše. Právě teď se snažila skrýt smutek z toho, že opět zklamala jako vůdce. Její smečka jí nevěří.
Tinymu to asi došlo, protože se na ni povzbudivě usmál a natáhl zdravou ruku k její tváři, aby jí mohl pohladit. „Vždyť já vím." řekl něžně a opět měl chuť jí políbit. Jenže ho to rychle přešlo, když viděl její výraz v očích, který jasně říkal: Zkus to a já tě vykastruju. Tak se jen jemně dotkl její tvářičky a pak znovu začal přemýšlet. Jenže to nedokázal dlouho, jelikož ho vyrušilo světlo pochodně. Blud, který měl v Anthonyho případě podobu jeho vlastního otce (Byl to totiž starý otrapa a násilník a často ho v dětství bil), pomalu kráčel uličkou a za sebou vláčel mužské tělo. Ten mladý muž byl špinavý, rozcuchaný a prapodivně oblečený. Tiny si myslel, že je v bezvědomí, ale když procházeli kolem jejich cely a zamykali ho do té naproti, jen tak nenápadně se na Tinyho usmál a mrkl. Stačil jediný pohled do těch rudě zbarvených očí a Athony pochopil, byl to čaroděj a dost dobrý.
Hned, co blud zmizel, se ten prapodivný kluk v cele postavil, koukl na drahé hodinky, které na zápěstí. Pak se podíval na Caitlin a vyhledal její pohled.
„Slečna Blacwoodová?" zeptal se s úsměvem. Byl překvapivě veselý na to, že mu od spánku stékal proužek krve.
Cat nejistě přikývla. „Jsem rád, že vás poznávám. Robert, jméno mé a nebojte se. My vás odsud dostaneme." Mluvil klidně a přitom se stále usmíval. Jenže Tiny ani Caitlin nic nechápali. Kdo to je? A jak to myslí, že je zachrání?
Je to sice krátké, ale snad nevadí. Příští díl bude delší. :)
ČTEŠ
Rudé stíny
FantasyČarodějové a lidé. Čistá magická krev a prašivost. Kdysi dva oddělené světy. Nyní vládcové a poddaní. Už je to dávno, co byl svět (Caitlinin svět) rozdělen. Monarchie zavládla chaosu a nastolila krutou společnost. Lidé jsou takzvaný Prach a čarodějo...