„Jsou nebezpeční, slečno Blackwoodová." Voják pomohl dívce po úzkých schodech dolů do sklepení. Jeho tvář byla pobledlá úzkostí, jak tak usilovně svíral v kostnaté dlani hůlku z černého ebenového dřeva. To nijak zajímavé útlé dřevo bylo známkou jeho nadřazenosti. V očích Caitlin Mercury Blackwoodové však stejně vypadal obyčejně. Caitlin byla jako on a přece úplně jiná. Aristokratská jemná tvář vzbuzovala dojem anděla stejně jako vlnité plavé vlasy, ale jen se člověk podíval do těch temně modrých očí, poznal jaká je její pravá povaha. Utopil se v nich už nespočet životů. Ona je nepočítala. Byla stín, zlodějka, probírala kapsy bohatým i chudým, a ti muži tam dole v kopce byli její.
„Umím se o sebe postarat." odsekla po chvíli a s hrdě zdvihnutou hlavou a s mírně zastřeným pohledem vytáhla vlastní hůlku. Ten prostý kus ořechového dřeva, nepoddajného a lesklého.
„O tom nepochybuji, slečno, ale má slova nepadají nadarmo. Mnoho lidí tam vešlo a už se nikdy nevrátilo. Ne nadarmo se o nich říká, že chodí ruku v ruce se smrtí." Zastrčil ebenovou hůlku do své boty.
„To já také. Tohle je jediná cesta ven?" Tázavě mu pohlédla do očí.
„Ano, slečno." odvětil voják. Caitlin ho zastavila a chytila za rukáv maskáčové bundy.
„V tom případě vás již nepotřebuji, je to pravda?" láskyplně se usmála. Mladík hlasitě polkl a pohlédl jí zpříma do uhrančivých očí. Přesně v tu chvíli dívka mávla hůlkou a voják se ještě s tím nechápavým výrazem ve tváři skácel na podlahu. Dívka se zasmála, vyskočila do výšky a zatleskala jako malá holka. „Děkuju ti za službu." Odepnula mu zpoza opasku velký svazek klíčů a skoro provokativně mu s ním zachrastila před nosem. Točité schody seběhla tak rychle, že jí to dole podklouzlo a málem napálila do mříží naproti. Úzká vlhká ulička zde ústila v široký tunel a po obou stranách ještě odpornější cely. Hrubě opracovaná skála se nad hlavou ztrácela v temnotě. Bylo to zde cítit plísní a zatuchlinou, ale dívka cítila ještě něco odpornějšího. Pach hnijícího masa. Normální člověk by se tady snadno ztratil, ale Caitlin zde byla milionkrát. Zachichotala se jako malá holka, když se na zdích samy rozsvítily pochodně a ozářily tak okolní špínu a rzí pokryté mříže. Vězení bylo prázdné, krásné a temné. „Roztomilé místečko." poznamenala pro sebe. Začala přejíždět klíči po mřížích. Kovy zachrastily a utvořily ten vábný uši drásající zvuk.
„To ti to trvalo!!!" ozvalo se z dálky a ozvěna se rozrazila o zdi. Ten hlas byl hrubý, ale veselý, mužský, ale ne moc hluboký. Znala ho. Dala se do běhu, rychlého. Jenže podlaha byla kluzká, takže její spěch nebyl na místě. Na konci to nedobrzdila a narazila zpříma do mříží. Upadla.
„No vidíš. Tak tohle mám z toho, že vás zachraňuju!" Zaklela a chytla se za rozbolavěné temeno hlavy.
„Jako vždy. Uspěchaná Cat." Ozval se tentokrát jiný hlas a oba dva muži vystoupili ze stínů a v dlaních uchopili mříže. První měl kaštanové krátké vlasy, snědou hranatou tvář a krásné jantarové oči. Chlapecké, neposedné. Jeho postava byla vysoká, dobře tvarovaná. Oblečení bylo tvořeno černým tílkem, stejně barevnými džíny a okopanými pohorkami. Druhý měl úzkou nevýrazně řezanou tvář s vystouplými lícními kostmi. Vlasy měl i nyní úhledně sčesané, plavohnědé. Oči byly oříškové. Bystré a moudré, spíše klidné. Nikdo by nepoznal, že jsou bratři, ani Caitlin by to nepoznala, kdyby je tak dobře neznala. Byl každý úplně jiný. Ano, měli jinou matku, ale i tak. Podoby tam nebylo ani za mák, ať už ve vzhledu nebo charakteru. Ten tmavovlasý se jmenoval Michael O'Reilly. Pochází z druhého stavu, což jsou ti lepší lidé. Světlovlasý mladík byl Jacob Murphy a narodil se ve třetím. (obyčejní čarodějové a skrývající se polokrevní) Jméno zdědil po matce. Byla čarodějka, (což už je samo o sobě zakázané) ale Jacob nezdědil čarodějné schopnosti nebo je zatím neobjevil. Ale někdo tu chyběl. Kde je Tiny, kde je Anthony Smith? Kde je to šílené černovlasé pako? Anthonony byl čaroděj z čtyřky, čili „běžný." Přezdívku Tiny dostal již před pěti lety, ale už k němu dávno neseděla. Jednalo se totiž o metr a devadesát vysokého mladíka, s havraními černými vlasy, zelenýma očima a statnou štíhlou postavou.
ČTEŠ
Rudé stíny
FantasyČarodějové a lidé. Čistá magická krev a prašivost. Kdysi dva oddělené světy. Nyní vládcové a poddaní. Už je to dávno, co byl svět (Caitlinin svět) rozdělen. Monarchie zavládla chaosu a nastolila krutou společnost. Lidé jsou takzvaný Prach a čarodějo...