Rudé stíny

Kapitola čtvrtá: George Flanaghan.

„Příště si pro ni dojde sám." zasyčela Cat směrem k Jacobovi, když konečně vyšli ze dveří. Voják u brány nijak neprotestoval, aby si hůlku vzali. Ale dívka cítila jeho pohled na svých zádech. Znejistěla. Všechno proběhlo až moc jednoduše. No což. Tak bude mít poměrně klidný den. „Je to největší pitomec z celé země." dodala naštvaně a sevřela pouzdro v podpaží. Jake mírně pozdvihl obočí.

„Nesmíš mu to tak zazlívat. Umí být i milý, ale možná ho nějakým způsobem provokuješ." Mladík lhostejně pokrčil rameny a ani se na ni nepodíval. Chodil uvolněně, přirozeně, ale pomalu. Nikdy nespěchal.

„Jenže on mě vytáčí. Copak si mám nechat líbit ty jeho kecy, Jaku?" zaúpěla nevrle Caitlin a nepřirozeně zkřivila tvář.

„Michael tě taky štve, ale jeho kecy mu neoplácíš zdaleka v takové míře a na mě si taky většinou milá." poznamenal nenuceně a usmál se na ni.

„Myslíš, že za to můžu já?!" vyjekla dívka. Jacob si přiložil ukazováček k ústům a rozhlédl se po chodbě. Nikde nikdo.

„Neříkám, že za to můžeš ty." zašeptal. „Jen mě už nebaví vás pořád usmiřovat." Zadíval se jí do očí. Caitlin cítila, že má pravdu, ale nikdy, ani Jacobovi, by nepřiznala, že má vlastně to drzí pako ráda. Ne moc ráda, ale svým způsobem jí na něm záleželo. Přece jen byl jako ona, byl lepší čaroděj a dříve jí dokonce učil. Jak nesnášela ty jeho povýšený kecy! Od té doby se nic nezměnilo. Anthony Gerad Smith byl prostě arogantní vůl. Jenže její. Dále pokračovali mlčky. Doprava a rovnou ke dveřím do kopky. Několikrát se rozhlédli, než vešli. Nikdo je neviděl. Schody pak seběhly a vmžiku opět stály u svých druhů.

„Šikulky." uculil se Tiny a natáhl se pro pouzdro. Cat jej však vmžiku schovala za záda.

„A co za to, dlouháne?" zeptala se s laškovnou jiskrou v očích a výhružně se mu podívala do očí.

„Dej to sem!" zavrčel nevrle a přiblížil svůj obličej k jejímu na pár centimetrů.

„A co za to?" zopakovala posměšně.

Anthony se potutelně usmál a dřív než si to stihla uvědomit, jí drsně políbil. Cat to překvapilo. Pokusila se ho odstrčit, ale přesně v tu chvíli jí upadlo pouzdro s hůlkou. Tiny se od ní odtáhl, sebral svou hůlku a ještě na ní mrkl. „Umím si vydobýt, co chci." zašvitořil a vytáhl svou kostěnou hůlku z pouzdra.

„Tohle už nikdy nedělej!" vyprskla vztekle a znechuceně si otřela rty dlaní.

„Ale di ty. Máš mě ráda." Nevinně se usmál. „A věř mi, že tohle dělat nebudu, jen když mi nedáš na výběr." Znovu na ní mrkl a pak se znechuceně zašklebil. Michael si s ním plácl a Cat oba tiše proklínala. Jenže tentokrát se začal smát i Jacob. Tak od něj to nečekala. I pan slušňáček jí zradil. „Ha. Ha. Ha. Jen se smějte, pitomci!" zavrčela na ně a znovu si otřela pusu. Fuj.

„Jistěže budeme, bloncko." Ten falešný nevinný výraz v Anthonyho tváři jí připadal směšný a nepřirozený. Parchant jeden. „Tak jdete už? Ráda bych se taky ještě vyspala, než bude ráno." poznamenala odcházejíc zpět do schodů.

„Je teprve tak půlnoc." pokrčil rameny Jacob.

„Hej! Cat! Můžu spát s tebou!" zazubil se Tiny, ale dívka po něm vrhla další ze svých nedostupných pohledů.

„Jestli budeš takhle pokračovat, tak budeš spát pod drnem." Vlídně se usmála a pokračovala nahoru. Všichni tři jí následovali, ale Caitlin cítila jejich kyselé úšklebky. Zkazila jim zábavu, chudáčkům.

Caitlininu mysl zase zaplavilo to známé vzrušení. Bála se. Byla napjatá. První vyšla na chodbu ona. Teprve, když se ujistila, že je čistý vzduch, přišli do spojovací místnosti i kluci. Bylo ticho. Klid. Cat si to hrdě kráčela k východu, když jí dveře zatarasila mužská postava. Tu tvář znala až moc dobře. „George Flanaghan!!!" vykřikla a v jejím hlase zazněl prapodivný cit. Strach.

„Blacwoodová!" V mužových nebezpečně jiskřících očích barvy ledu zajiskřilo. Jeho tvář se zkřivila ve vítězném úšklebku. „Ahoj, zlatíčko."

„Co tady děláš?" vyjekla a ustoupila několik kroků dozadu. Muž jí následoval s fanatickým leskem v obličeji.

„To bych se měl ptát já tebe, zlatíčko." odvětil drze mladík. Byl neuvěřitelně přitažlivý. Jeho tvář byla oválná s ostře řezanými lícními kostmi a bradou. Jeho ledové oči kontrastovaly s tmavými vlasy, které by nazvala barvou noční oblohy. Místy se leskly spíše do modra. Byl dost vysoký, ale ne moc. Jeho postava byla vypracovaná a oblečení upravené a drahé.

„Tak slečínka šla zachránit kamarády. Šla zachránit ty prachsprostý zlodějíčky?" Uchechtl se a přistoupil k dívce blíž.

„Co ode mě chceš?!" Cat se konečně trochu uklidnila a hrdě zdvihla hlavu. Její jindy kruté tmavomodré oči připomínající rozbouřené moře se však třpytily strachem.

„Dopis." odvětil stroze.

„Jaký dopis?" Nevěděla, o čem mluví. Kdyby věděla, stejně by mu nic neřekla, ale tentokrát v tom byla vážně nevinně. Překvapivě.

„Však ty dobře víš, děvko!" zavrčel mladík, kterého všichni znali jako George Flanaghana.

Přesně v tu chvíli se muž zapotácel. Ahthony mu vlepil facku. „Nenaučili tě způsobům, ty kreténe!" zasyčel a plivl mu do tváře. Tím ho však rozzuřil.

„Odveďte ho! Ty dva do vězení a tu proradnou děvku taky!" zavrčel Flanaghan. „Od teď se bude vězení hlídat!"

Ještě dříve, než stihl někdo něco namítnout, se kolem vyhrnuli vojáci. Cat a Tiny ještě naštěstí stihli vyřknout kouzlo, které bylo praktické a používané. Šlo o prosté zaříkávadlo, díky kterému se hůlky čarodějů ztratily, a vyvolat zpět je mohl pouze jejich nositel. Jak prosté. Jenže i tak se celý Caitlinn plán bortil. Půjde zpět do vězení, ale tentokrát jako trestanec. Zavřou jí do stejné temné kopky jako předtím Anthonyho. Třeba je dají do stejné kopky a budou moci přemýšlet jak utéct. Jenže... Tinyho odvedli a Cat nevěděla kam.