Dneska jsem byla venku s Áďou a Adrian... To jsou moje kamarádky ze školy. Je s nimi velká sranda ale Je to není.
Když jsem přišla domů tak bylo všude dost policajtů.
"Mami?"
"Ano?"
"Proč je všude ta policie?"
"No víš... Je mi to moc líto ale policie je tu proto že tu hledají jednu dívku :\"
"Jakou?" Zděšeně jsem polkla.
"Jane"
"Neeeee!! Mami? :'(( proooč?" pomalo mi začali stýkat slzy po očích.
"Neboj zlato. To bude dobrý. Je mi to moc líto:(("
"Nevím co budu bez mojí milované Je dělat :'(("
Achbože. když odešla mamka tak se mi hlavou začali honit hrozné myšlenky. "Mám se zabít?" "Život už nemá smysl". Nechápu jak se to mohlo stát. Pořád tomu nemohu uvěřit :'(.
Po chvíli jsem si řekla "Kdyby jsem se zabila tak by jsem ublížila ještě dalším lidem. Nemá to smysl". Alespoň že mám ještě Áďu a Adrian.
Celý týden jsem nešla do školy a jen přemýšlela nad tím jak se to mohlo stát. "Achjo" vzdychla jsem si.
Zavolám Áďe a Adrian jestli nechtějí jít ven.
"Halo?" Zvedne telefon Áďa
"Ahoj Áďo... Ty už asi víš co se stalo co?" Hned jak sem se to dořekla tak sem se rozplakala
"Steffi je mi to moc líto :(( Pokud chceš tak dneska přijď určitě si na tebe udělám čas neboj"
Se slzami v očích jsem odpověděla "Dobře. Děkuju Áďo za 3min jsem tam tak zatím pa"
U Áďi
"Tak jsem tu" zvolala jsem na ni ode dveří
"Tak povídej" řekla mi
Nevím proč ale bylo mi líp. Vyzpovídala jsem se jí a to mi udělalo trochu dobře.
Tohle je zatím 4 kapitola. Plánuji udělat ještě jednu kde se vše ukončí. A jako vždy omluvte chyby :))
ČTEŠ
•Pouto přátelství•
FantasyTak abych vám vysvětlila o čem je tenhle příběh. Jde o holčinu jménem Steffanie Charles která pozná její nejlepší kamarádku Jane Roberthons (Je). Žijí v malém městečku poblíž Londýna. Je jim 14 let. Jejich pouto přátelství je velmi pevné to by jste...
