V.

170 6 0
                                    

"Všechno."

Nečekala jsem, že budou chtít vědět úplně všechno.

"No dobrá..." povzdechla jsem.
"Je mi šestnáct let a pocházím z klanu Ootsutsuki. Asi tak když mi byli čtyři, odešla jsem se svým starším bratrem od klanu. Hned rok potom jsme se s bratrem museli rozdělit, a od té doby jsem ho už neviděla, ani o něm neslyšela.
Nakonec jsem tedy cestovala sama. Prošla jsem prakticky skoro všechny vesnice, ve které jsem strávila nějaký čas, který jsem využila na trénování. Takže jsem si z každé vesnice kde jsem byla odnesla nějaké nové zkušenosti.

V mém klanu se stane že každý po narození zdědí Byakugan a nebo Sharingan - a poté Rinnegan -, a také se dá poté "získat" Tenseigan ale není to vůbec nic lehkého.
A já jsem z nějakého důvodu zdědila jak Byakugan tak i Sharingan, což se v podstatě ještě nikomu nestalo.
No... A to je asi všechno o mně..."

Když jsem vše dořekla, všichni se na mě dívali opravdu zvláštním výrazem, ze kterého jsem nemohla poznat, co si myslí.

"Ty máš opravdu Byakugan i Sharingan?" zeptal se podezřívavě Naruro.

"Ano."

"Takže ty jsi už od pěti let byla celou tu dobu sama?" zeptala se Sakura.

"Ano."

Neřekla jsem snad vše jasně? Proč se mě na to znovu ptají? Nesnáším když se musím opakovat.

"No nic... Měla si opravdu zajímavé dětství. Ale už se úplně setmělo, takže vás rozdělím a budete se střídat v hlídání před možnými nepřáteli.
Takže bude Naruto, Sakura a Sai a potom bude Akiko sama. První začne Akiko a po dvouch hodinách se vystřídáte. Všichni rozumí?" naštěstí Yamato-san změnil téma.

"Ano!" odpověděli všichni najednou.

Jsem ráda že Yamato-san pochopil, že jsem raději sama než obklopena lidmi.

O několik hodin později.

Uplně jsem vypustila to, že se máme po dvouch hodinách střídat. Na střeše domu jsem strávila přes tři hodiny, možná že i víc. Vůbec jsem nevnímala čas. Jen jsem pozorovala oblohu plnou hvězd a soustředila se, jestli není někdo poblíž.

Nakonec jsem se přece jen rozhodla, že se vystřídáme.
Seskočila jsem že střechy a ladně dopadla na zem. Vešla jsem do domu a vyšla schody.
Nevěděla jsem, kdo má jaký pokoj. Ale uslyšela jsem vedle svého pokoje dost hlasité chrápání, podle kterého jsem usoudila že je to Naruto. Tak jsem zamířila k němu.
Párkrát jsem zaklepala a čekala.
Jelikož chrápání neustalo, tak jsem zaklepala znovu ale hlasitěji.
Nic.
Rozhodla jsem se tedy vejít dovnitř. Opatrně jsem otevřela a vešla.
Uprostřed pokoje jsem uviděla rozvaleného Naruta jak si v klidu pochrupuje. Přišla jsem k němu a klekla si kousek od jeho obličeje.

"Naruto." zkusila jsem to.

Nic.

"Naruto!" zkusila jsem hlasitěji.

Pořád nic.
Co kdyby tady byl nějaký nepřítel? Vzbudil by se a nebo by ho lehce zabili ve spánku? Myslím si, že je rozhodně pravděpodobnější druhá možnost.

"Naruto!!!" skoro jsem až zakřičela.

"Ááá!" vykřikl Naruto a leknutím se probudil.

Bože... Co je to za ninju?

"Máte mě vystřídat. Jestli si svím křikem nevzbudil ostatní, tak je vzbuď." řekla jsem jednoduše a odešla do svého pokoje.

"Sakra, to jsem se leknul." uslyšela jsem ještě Naruta za sebou. Musela jsem se tomu zasmát.

Vešla jsem do svého pokoje a zamířila k oknu, kde jsem měla své věci. Tam jsem odložila své zbraně, a poté jsem si vedle svých věcí lehla a jednoduše usnula.

O dalších pár hodin později.

"Akiko-chan!" uslyšela jsem někoho volat mě jméno, což mě vzbudilo. Posadila jsem se a ve dveřích jsem uviděla Sakuru-san.

"Jsou tady Akatsuki! Pojď! Rychle!"

________________________________________

Další díl je tady! ^^

- Akiko ^^

Nový člen v týmu 7. [Naruto ff] [POZASTAVENO!]Kde žijí příběhy. Začni objevovat