Nový člen v týmu 7. [Naruto ff] [POZASTAVENO!]

VI.

"Jsou tady Akatsuki! Pojď! Rychle!"

Jakmile to Sakura-san dořekla, rychle jsem se zvedla, vzala si věci a rozeběhla se ven.

"Byakugan!"
Použila jsem oční techniku abych zjistila kde všichni jsou.
Pár metrů v lese jsem zahlédla Saie, Naruta a opodál byl Yamato-san. Takže jsem se rozeběhla směrem k nim.

"Sledujte! Tohle je umění!" zaslechla jsem kousek opodál. Hned jsem věděla, kdo z Akatsuki to je.

Jakmile jsem doběhla vedle Naruta, přede mnou byl ten koho jsem očekávala.

"Dei-chan?!" řekla jsem přece jen trošku nevěřícně.

Uviděla jsem vedle sebe Naruta já vytváří Rasengan.
"Počkej." zarazila ho. To ho dost překvapilo.

"Aki-chan?"
Takhle už mi dlouho nikdo neřekl.

"No konečně někdo kdo pozná právé umění, hmpf!
A vůbec, co ty tady s nima děláš?" zeptal se Deidara.

"To bych se měla ptát spíš já tebe co tady děláš. A vůbec kde máš Sasoriho?"

"Sasori-donno je mrtvý. Můžeš se na to zeptat tý Růžovky za sebou! Hmpf." řekl ne moc s příjemným tónem.

Počkat.. Sasori je mrtvý? Otočila jsem se a podívala se nevěřícně na Sakuru-san. Sakura-san že by někoho zabila..? Tomu se mi moc nechce věřit.

"Ano... S pomocí Chiyo-sama jsme ho zabily." řekla tiše Sakura-san.

"Vždyť oni zabily Gaaru! A vůbec jak se s ním můžeš takhle bavit? Vždyť je to náš nepřítel!" vložil se do toho Naruto.

Zasmála jsem se.
"Chápu že je to váš nepřítel.. Ale můj rozhodně není, a to v podstatě nikdo z Akatsuki. Deidaru jsem poznala když jsem přišla do Iwagakure [Kamenná vesnice] . Poté jsem s ním byla ještě když se přidal k Akatsuki. Mimochodem jsem se taky k Akatsuki mohla přidat. Ale jak vidíte, nepřidala.
A také neříkám, že když Sakura-san zabila Sasoriho, tak ho musím hned pomstít.
Takže tak...
A jestli dovolíte, chtěla bych si s Deidarou promluvit o samotě."

"Ale..." uslyšela jsem ještě Naruta. Ale asi si uvědomil, že hádat se se mnou nemá cenu.

Nakonec stejně nevím, jestli jsem zvolila zrovna vhodná slova. Přece jen se na mě začali dívat stylem 'Dělá si z nás srandu? Máme ji ještě věřit?' No... Nevadí.
Po pár divných pohledech nakonec odešli zpátky.

"Můžeš mi říct, co tady děláš?!" skoro jsem až na něj vykřikla.

"No... Šel jsem okolo a uviděl jsem Uzumaki Naruta. A tak jsem si řekl "Hele, jinchuuriki! Třeba se mi ho podaří chytit", takže proto." řekl s klidem.

"Ale Dei-chan! Vždyť-jsem-vám-říkala-ať-toho-necháte! Bože...
Ještě-říkám-že-teď-budu-Naruta-trénovat! Jste natvrdlý nebo co?" po každém mém slově jsem mu dala pohlavek.

"Umění neporučíš, hmpf."

Bože! Už mě s tím uměním štve.
Neudržela jsem se a dala mu pěstí.

"Hej! Za co to bylo?" vykřikl na mě.

"Promiň... Umění mi poručilo že ti mám dát pěstí, vyříkej si to s ním. Vy si přece rozumíte."

Upřímně nemohla jsem z jeho naštvaného pohledu.

"A teď už jdi, budou na mě ještě víc naštvaný, jestli se co nejdříve nevrátím.
Zbohem Dei-chan, zase příště."

"Příště ti ukážu pravé umění, Aki-chan! Hmpf!"

Protočila jsem oči a otočila se k němu zády, směrem k ostatním. A každý jsme se rozešli vlastní cestou.
Všimla jsem si že se začíná rozednívat. Jedno z mála věcí co miluju, je se dívat na východ a západ slunce.