Nový člen v týmu 7. [Naruto ff] [POZASTAVENO!]

VIII.

Když jsem se vrátila zpátky, nikdo venku nebyl, tak jsem zamířila dovnitř do domu. Vyběhla jsem schody a zaposlouchala se.

"Co budeme dělat? Co když není na naší straně?" uslyšela jsem hlas vycházející z Narutova pokoje, který patřil Sakuře-san.

"Prostě budeme pokračovat dál, v průběhu uvidíme jak se budou věci vyvíjet. Pak se rozhodneme co dál." dál pokračoval Yamato-san. A to bylo vše co jsem potřebovala vědět.

Zamířila jsem do svého pokoje a sbalila si věci. Jelikož jsem měla jen zbraně a oblečení na převlečení, tak mi to dlouho netrvalo. Zkontrolovala jsem, jestli mám vše, vyšla z jsem pokoje a zamířila opět ven.

Venku jsem si sedla na dřevěný práh u domu a pozorovala oblohu. Slunce už vyšlo, venku byl krásně slyšet zpěv ptáků z lesa a byla cítit rosa která pokrývala trávu.

"Pokračujeme dál..." ta nezaujatost mnou byla v Narutově hlase slyšet víc, než bylo potřeba. Ale co s tím nadělám, jsem zvyklá i na horší.
Po Narutovi vyšli z domu všichni ostatní a já se tedy k nim připojila. V poslední chvíli Yamato-san použil svůj Mokuton a dřevěný dům nám zmizel před očima.

"Tak jdeme, za pár hodin budeme ve vesnici." řekl Yamato-san a přejel pohledem po všech kromě mě. Směsné. Takže teď se naštvou, a budou dělat, že neexistuju? Hmpf. Fajn, nemám problém.

Ve vesnici.

Celou cestu jsme mlčky přeskakovali ze stromu na strom. Ani jsme se nijak nezdrželi, takže jsme dorazili do vesnice poměrně za chvíli.

"Pane Bože! Já mám hlad!" co jiného se muže taky od Naruta očekávat. Ale nakonec se ukázalo, že mají hlad všichni. Procházeli jsme se vesnicí, než jsme narazili na jednu restauraci, takže jsme bez váhání vešli dovnitř.
Uvnitř to bylo v celku prostorné ale stolů bylo obsazeno jen málo, takže jsme neměli problém s tím, kam si sednout.
Jelikož Naruto za každou cenu nechtěl sedět vedle mě, takže se rychle namáčkl k Sakuře-san. Takže jsem si sedla k oknu naproti Sakuře-san a vedle mě si sedl Sai, a Yamato-san no čela stolu.
Ale naštěstí nevypadalo, že by na mě byl nějak Sai naštvaný. Což mě přeci jen trochu potěšilo.

*

Když jsme vyšli z restaurace, rozhodla jsem se pro něco, co mě samotnou překvapilo.

"Naruto. Chci si s tebou promluvit." vždycky mě vůbec nezajímalo, co si o mně ostatní myslí. Ale teď. Něco jako by se se mnou trochu změnilo.
Přece jen, mám ho trénovat. Takhle by jsme nikam nedošli.

"Fájn!" nakonec po přemýšlení Naruto souhlasil, i když to neznělo bůh ví jak nadšeně. Ale i tak, jsem za to v celku ráda.
Ostatní to taky očividně překvapilo, ale šli kousek stranou na nechali nás o samotě.

"Naruto. Jestli to půjde takhle dál, tak tě nebudu moci takto trénovat.
Chápu jak se cítíš, ale nemůžeš mi rozkazovat s kým se mám bavit a s kým ne." Prostě už mne to nebavilo. Takže jsem se rozhodla mu říct co nejdříve pravdu. "Ještě než začneš něco říkat... Chápu to, že jsi Jinchuuriki a že jsi to měl a máš v životě těžké. Ale pořád to může byt horší, věř mi.
Vím to z vlastních zkušeností." pokračovala jsem dál, i když mě chtěl přerušit.

Viděla jsem na jeho obličeji jak si pomýšlí, co mi odpoví.

"Jak to můžeš vědět z vlastních zkušeností? Jak můžeš vědět, jak se někdo jako Jinchuuriki cítí? Jsi snad Jinchuuriki nebo co?!" vypadlo z Naruta.

Nevěděla jsem co mám odpovědět. Sice už jsem to začala ale pořád se mi mu nechce říkat pravda. Pomoc.

"Ano. Jsem Jinchuuriki. Ale nebudu ti říkat kterého z Bijuu. To ti řeknu, až na to bude ta zprávná chvíle. A také to udržíš v tajnosti, rozumíš?!" rozhodla jsem se pro pravdu. Ale pořád si nemyslím, že jsem udělala správnou věc. Navíc nemohu zaručit, že jsi ti nechá v tajnosti. Nebo jestli mi to vůbec věří.

"Fajn... Ale mám otázku. Co by jsi dělala, kdyby nás Akatsuki znovu přepadli a museli jsme bojovat. Na koho stranu se postavíš? Na naší, nebo jejich?"
Tahle otázka mě v celku zarazila.

"Jelikož jsem tady pro to, abych ti pomohla. Abych vám pomohla s tréninkem a tobě s porozuměním Kyuubimu. Sice jsem vám zatím nepřispěla ničím užitečným, ale až přijdeme z mise, trénink začne na sto procent.
A koho bych se zastala? Samozřejmě že vás, od toho tu přeci jsem. Ale na druhou stranu zase nemůžete po mé chtít, abych je hned zabila. Takhle to nefunguje.
Ale jinak bych se postavila na vaši stranu."