-
Vejdu do školy a pomalu dojdu ke třídě. Zaklepu a vezmu za kliku. V očích mám utrápený pohled a chystám se říct připravenou výmluvu.
„Dobrý den," Začnu nezaujatě a porozhlédnu se po třídě, jestli se náhodou Harry nepřinutil přijít. „Omlouvám se, byla jsem u doktora." Zakončím tu 'strašně zdlouhavou' větu a učitel souhlasně kývne.
„Tak se posaď." Zapluju do své lavice a hodím učebnice na stůl. Položím si na něj ruce na které položím hlavu. Zavřu oči a přemýšlím. Ještě před chvílí jsme se líbali a leželi v mé posteli, ve které on i strávil dnešní noc. Tak proč jsem to zkazila? Přesvědčil mě, že strach z něj mít nemusím. A to, že se se mnou nehodlá vyspat při první příležitosti taky.
Ale nejspíš už to bude napořád ten kluk, co mě chtěl znásilnit. Nemáme spolu být, i kdyby jen přátelé, a proto ani nebudeme.
V tu chvíli se zásadně rozhodnu obnovit v sobě vše, co jsem pociťovala dřív. Nechutenství, nenávist, arogantnost.
Vše to ale vystřídá pocit napětí ve chvíli, když se ozve zaklepání na dveře třídy, které se ve stejný moment i otevřou. Vejde dovnitř a pohledem zamíří k vyučujícímu.
„Kde jste byl pane Ironsi?" Zeptá se učitel a zkoumavým pohledem ho přejíždí od hlavy k patě. Harry má na sobě černé džíny a namodralou, na půl rozepnutou košili která mu odkrývá část hrudníku. Koukne se po třídě a jeho pohled se zastaví u mě. Dívá se mi do očí, jako by přemýšlel. Nic ani nenaznačuju, ale on pozná, že větší haló z toho dělat nechci. Právě on je ten, kdo přeruší náš oční kontakt a otočí se zpět k učiteli.
„Zaspal jsem." Řekne jednoduše a učitel protočí očima. Poté rukou ukáže na lavici ve které Harry běžně sedává, a on si tam beze slova sedne.
Zbytek hodiny mi nevěnuje jediný pohled, jako by byl vážně konec. Díky tomu předpokládám, že jsme opravdu definitivně skončili.
Oběd...
Opět se nic nemění. Sedím na zelené židli a přejíždím ho pohledem, Sedí asi o tři stoly dál a baví se s přáteli jako dřív. Opravdu jsem doufala, že si ke mně sedne? Je konec, sakra. Shai, uvědom si to.
Teda...Jane.
Další týdny ubíhají pomalu, ale když nad tím vším tak zpětně přemýšlím, mám pocit, že mi na něm vlastně ani nezáleželo. Byla to jen iluze, chvilkový omámení nebo tak něco a už je to naštěstí pryč. Právě sedím na obědě a vidličkou šťouchám do už studeného jídla. Sedím na svém obvyklém místě obklopena pár přáteli které stejně nevnímám a radši zírám do talíře.
„Ne!" Uslyším najednou zvýšeným hlasem od protějšího stolu. Zvednu k němu oči a zahlídnu smutnící blondýnku sklánějící se nad Harrym. Nicol.
„A-ale proč ne?" Zeptá se ho potichu. Nikdo na konci jídelny její tichý hlásek asi neslyší, avšak já ho vnímám až příliš dobře.
„Prostě ne!" Vyjekne Harry a zvedne k ní pohled plný vzteku.
„Dobře... Jen," Odmlčí se a utrápená očka sklopí k zemi. V tuhle chvíli na ně už upírá zrak celá jídelna. No co chcete? Harry je Harry. Populární a nejchytřejší z ročníku zároveň? To se nevidí moc často. „Nekřič." Dořekne a Harry se naštvaně zvedne od stolu. „Harry," Zamumlá, ale on na to nějak nereaguje. Bere si ze stolu mobil s klíčemi a chce odejít. „Proč sakra?!" Křikne na něj. Harry se vztekle otočí zpět na ní.
„Mám zájem o někoho jinýho!" Řekne nabručeně a až teď si všimne, jak na něj zírám. „Nedívej se na mě tak." Pronese výhružně s pohledem upřeným do mých očí a mě zamrazí. Tohle je první věc, co mi řekl od toho, co jsme spolu u nás doma naposledy mluvili. Odejde z jídelny a pár zvědavých pohledů přistane na mě. Zvednu se a vyběhnu z jídelny.
„Hej!" Křiknu a on se otočí těsně před tím, než zahne za skřínky. Dívá se na mě lehce naštvaným pohledem. „Neměli bychom si promluvit?" Udělám pár kroků dopředu abych k němu byla blíž.
„Miluješ mě?" Zeptá se a já po chvíli záporně zakývám hlavou.
„Pak nevím o čem se tu bavíme." Rozhodí rukama a udělá krok dozadu. Otočí se a zahne se skřínky. Bez váhání se rozeběhnu za ním a stoupnu si před něj. Bez výrazu mě sleduje a zkoumá každý rys mého obličeje.
„O tom, že..." Naléhavě jsem se mu podívala do očí a vydechla. „Vzdals to." Řekla jsem jistým tónem a pohodila rameny.
„Chtělas to," Odpověděl naštvaně.
„Ne, nechtěla. Když jsem řekla konec... Neměl to být konec, chápeš? Jako ano, něco uvnitř mě tě nenávidí, ale..." Jako by se zamýšlel. Poté se otočil a odešel.
Dobře no.
***
Omlouvám se, že jsme neodpověděla na komentáře u minulé kapitoly, ale nebyl moc čas a popravdě ani nálada:)
No, jestli tu mám nějaké čtenáře Game On, upozorňuju, že 12.2 už vychází další díl! <3 :)
Bye:))
