O pár týdnů později...
Vypadal v pořádku. První dny nechodil do školy, ty další chodil ale nevnímal a ty poslední vypadal už naprosto v pohodě a šťastně. Na chodbách se oblizoval každý den s jinou holkou a opět vymetal každou párty s tou jeho partou. Prostě byl v pořádku. Možná mě o tom přesvědčoval jeho úsměv, možná ty zářící oči které jsem občas nenápadně sledovala na chodbách nebo v jídelně, co já vím. Nezamýšlela jsem se ani nad tím, jestli se jen nepřetvařoval a uvnitř mu bylo příšerně, protože jsem se bála, že by odpověď možná byla ano. Že je mu ve skutečnosti hrozně a trápí se jen kvůli mně. Nedělala jsem to všechno abych mu ublížila, to vůbec. Byla to nejspíš kombinace naděje, zoufalství a neschopnosti mu ublížit, když tu byla nějaká šance, že to vyjde alespoň na přátelství. Jak nad tím teď ale tak přemýšlím, ubližovala jsem mu vlastně celou dobu. Nejen tím, že on o přátelství nestál, ale chtěl něco víc, ale měl pravdu i pokud šlo o mé názory. Opravdu se velmi často měnily.
Pohled Harryho...
Vypadala v pořádku. Nejsem si úplně jistý jestli byla, ale rozhodně tak vypadala. Nadobro jsme spolu skončili a můj čas se krátil a krátil. Byl jsem si jistý jak to nakonec dopadne, a snažil jsem se sám sobě namluvit, že mi bez ní je líp. Že mi nechybí její objetí a občasné, vyjímečné polibky. Ale chyběly. A chybět ještě dlouho budou, protože ty krávy se kterýma se denně líbám a spím s nima za ni nejsou žádná plnohodnotná náhrada, nýbrž jen náhražky kterými se snažím zaplnit tu díru v srdci, co mi po Shai zbyla. Vím, že ta láska vymizí, možná to bude dokonce i dřív než bych čekal. Ale teď k ní cítím to co cítím a jelikož ona se mnou skončila, musím dělat něco, co mě přiměje na ni zapomenout. Alespoň na tu malou chvíli, kterou strávím s nějakou jinou.
