Slátanina ✔

DSSPPJ - sedmá

Heeeej lidi, Lia se dostala na počítač a našla ten sešit s DSSPPJ, takže je tu další kapitola plná protivných poznámek, pitomostí a nejpitomějších kombinací jmen! Tenhle díl věnuji mojí Anonymce. Ale užít si ho můžete všichni. :D

Kapitola 7. - To černé v autě (*ugh*)

Sabina a Sabrina (tak... ale ono to zase nezní až tak špatně. Až na to, že teď už ani já netuším, která je která) vyšly ze školy. Nikdo na ně nečekal, atak (není atak záchvat? Aha, je. Slovník cizích slov se občas fakt hodí.) si sedly na nízkou zídku a houpaly nohama.

,,Proč jsi nám neřekla, jak se jmenuješ?" zeptala se Sabina ,,Způsobilo mi to menší šok (uf a takhle příšerně se vyjadřuju někdy i teď, ale vidět to napsaný... A tak špatný zápis přímé řeči -_-), když jsemsi (ale ty řádky jsou tak krátké!) to uvědomila. (Tady chybí i uvozovky, i odstavec.) Sabrina na ni zkoumavě zazírala: (cooooo? Zazírala snad ani neexistuje. Ty jo, já vytvořila slovesu zírat nějaký nový patvar. Co jsem to tam změnila? To není jen vid...) ,,Myslela jsem, že to víš. Možná pořád zapomínám, že jsi v tomhle jiná. Já kdybych nevěděla, jak se jmenuješ, zeptala bych se. (Znají se asi dvě hodiny a vyměnily si sotva tři věty! Nemůže použít pořád! Tady opět moje představa o ději přesahuje to, co jsem doopravdy napsala.)

,,Odkud jsi znala moje jméno? Já jsem ti ho přece neřekla, ne?"

,,Slyšela jsem tvoji mámu, jak ti tak říká, když jste mě vytáhly z auta. (Až na to, že ji nikdo nevytahoval. Sabrina z auta vystoupila. A Sabinina máma s vytahováním vůbec nepomáhala.) A myslím, že ji támhle vidím," ukazovala na skupinku lidí a koní (bože, to zní pitomě). ,,Kolik máš vlastně sourozenců? Jsou tady všichni?"

,,Je jich šest (jééé, není tam číslice!), vidíš - (a opakování je matka moudrosti, takže směle do toho -_-) Sára a Sandra, Sam, Selena, Sharon a Shelly. Já jsem nejstarší. Kolik máš sourozenců ty?"

,,Jerom (ono to bylo původně "jen" a já tam dopsala "om", ale bylo tam málo místa, takže z toho vzniklo "jerom") bráchu Adriana (vážně, Lio? Ty chceš dostát tomu názvu Dlouhá slátanina se spoustou postav s pitomými jmény, že?). Je mu 14 (auauuuu)."

,,Ahoj, můžeme vyrazit? Za tu hodinu bych nestihla dojet na farmu pro další koně (po té cestě, po které se špatně jede na koni, ale autobus tam projede bez problémů), takže pojedete spolu a já s dvojčaty," řekla máma, jen co dorazila.

Když projeli vesnicí, pustili se po kamenité cestě (po té, po kter- Ne, Lio, už to není vtipné, fakt).

Sabrina jela na Lusace (to pro případ, že bychom zapomněli, jak se Sabinin kůň jmenuje. Počkat, ale my to fakt zapomněli :D), seděla v sedle před Sabinou, tak jak jeli (tady bych psala tvrdé, i když by to mohlo být diskutabilní... Jak to autorka myslela?) cestou do školy.

,,Jak se jmenuješ?"zeptala se mamka.

,,Sabrina Venemová (Vemenová. :DDD Lio, nech toho opakování vtipů! Vymysli si nějaké nové, ano?) Ale domů teď nemůžu. (A jak to souvisí se jménem? Zase se pár replik ztratilo v mé hlavě a nikdy se nedostaly na papír?) Nemám klíče."

,,Nevadí, vezmeme tě k nám," vyřešila situaci mamka, která si nevšimla podobnosti jejich jmen. (Jasně. Učitelka z toho má málem infarkt a máma, která by se mimochodem měla jmenovat stejně jako Sabina, si toho nevšimne. Liina logika.)

Když projížděli kolem místa, kde spadlo auto, Sabrina seskočila z koně. Bylo to obdivuhodné, protože nohu musela přehodit přes Lusačinu hlavu a přitom se neposunout ani o kousíček (kousíček -_-) dozadu, protože by mohla shodit Sabinu. (Uznávám, na koni jsem jela asi čtyřikrát, ale myslím, že tohle je pitomost. Jsou tam dvě jedenáctileté holky na hřbetě jednoho velkého koně. Pochybuju, že by Sabina spadla, obzvlášť když jezdí odmalička, jenom kvůli tomu, že by do ní Sabrina trochu šťouchla.) Seběhla dolů z kopce a vlezla do auta. (Ta Sabrina je divná.) Máma všechny zastavila. (Ta je taky divná. Teď jsem si ji představila s takovou tou dopravní značkou stop v ruce.)

,,Sabrino! Co se stalo? Pojď nahoru!" volala (a mávala stopkou).

Za chvíli Sabrina vylezla zauta (proč používat mezery, když je stejně každému určitě jasné, že tam měla být) a na rukou nesla něco černého. Vyšplhala zpátky (stop stop stop. Takže to auto tam jen tak NECHALI, ano? A Sabrina v pohodě slezla dolů a s plnýma rukama se dostala bez problému nahoru, přestože ještě ráno ke zdolání kopce potřebovali LANO?) a nasedla na Lusaku (to by mě zajímalo jak, když s tím sesedaním byl takový problém...). Nikomu neukázala, co drží, atak (jo, atak budu mít za chvíli já) se vydali na farmu. (A to to nikomu nepřišlo DIVNÉ???)

Čím víc se blížili, tím víc se Sabrina tvářila překvapeně (nemělo by být překvapení náhlé? Jak se může postupně zvětšovat?), až vykřikla: ,,Tohle je VAŠE farma?"

,,Ano, to je ona. Vidíš stáj? Teď jedeme tam." (A to nikoho nezajímá, proč byla tak překvapená? Mě jo! Ale tohle je konec kapitoly.)