„Děkuju Calume, ale měla bych už jít, nechci ti tu být na obtíž," špitla dívka a sklopila zrak.
„Můžeš tu být jak dlouho chceš," odpověděl.
„Měla bych se vrátit, bratr se bude bát," lehce se pousmála, chlapec ovšem poznal, že její úsměv je z velké části falešný.
„Chceš se vůbec vracet Carther? Jestli chceš, tak já ti tu ustelu v pokoji pro hosty," pohladil ji po tváři.
„N-nechci, ale musím," zatřásl se jí hlas.
„Nic nemusíš, musíš jen umřít," pošeptal.
„Já vím, ale stejně půjdu," zvedla se a začala si oblékat bundu „ještě jednou děkuju," pousmála se.
Calum ji pevně sevřel ve své náruči.
„Jsem tu vždycky pro tebe Carther," odpověděl.
