Má pravá tvář.(FF- VADAK)

Oranžové růže

To je snad jenom zlej sen. Mám já na to ale štěstí. Jsem tak blbá!
No nic. Musím si nést následky sama, ikdyž to bylo omylem. Teď mu ale nemůžu říct, pro koho ta zpráva byla a podobně. Ještě by mu to bylo líto, nebo by se našval. A já o obojí nestojím.

T: Jéé ahoj. Jdeš právě včas! Falešně jsem zvolala a taky se na něho tak usmála. Je vidět, že ho to potěšilo.

V: No, to je dobře. Víš, jsem tak šťastnej, když tě vidím veselou. Ten úsměv ti taaaaaaaak sluší.
Bla bla bla bla bla. Myslela jsem si v duchu. Ještě dříve bych se nad těma jeho flirtovníma sladkýma řečičkama málem rozplynula.
Ty časy už jsou dávno pryč.

V: A tady jsem ti přinesl něco malého. Nečekal jsem, že bys napsala tak rychle.

To já také ne. Zamyslela jsem se.

Z pozad vytáhl jednu oranžovou růži a větší krabičku s čokoládovými pralinkami. Jen jsem se tak připitoměle usmála a s nucením ho objala.

T: To si nemusel. Ale děkuju.

To opravdu nemusel.

Kytičku v mé oblíbené barvě jsem dala do jednoduché bílé vázy a čokoládu někam na jídelní stůl. Stejně ji táta sní, až se vrátí z práce tak je to fuk.
Vrátila jsem se ke vchodovým dveřím. Čím blíž jsem od něho byla, tím jsem byla nervóznější.
Zamkla jsem dveře na dva západy a svazek klíčů hodila do vaku.
Ucítila jsem jak se jeho konečky prstů otírají o ty mé a mně to nebylo vůbec příjemné. Nakonec se naše ruce spojily a my vyšli po asfaltovém chodníku bůhví kam. Po pár krocích jsme se zastavili na místě pod mým balkónem, kde předtím stál. Tedy včera. Vadim vzhlédl k zábradlí přes které jsem visela a mě přeběhla pobzádech husí kůže. Jen tak se tam koukal a nic nedělal, ani se neusmíval. Pak se zase rozešel. Celé mi to přišlo nějaké divné.
Jen tak jsme chodili po městě a já se strašně nudila. Paty mě už bolely od toho věčného našlapování. Najednou jsme se se ocitli spíše v zadní části města, neboli tam, kam nechodím. Vždy jsem si myslela, že tu pobývají nějací feťáci apodobně. Až teď jsem ale zjistila, jak je to tu krásné. Veliký rozlehlý park se zelenou trávou a cesty lemované mohutnými stromy.
Byli jsme tu sami, ale já měla stále pocit, že tu s námi ještě někdo je.
Narazili jsme na lavičky, pod kterými šuměl potůček. Sedl si na jednu z nich a poplácal si na stehna, čímž mně dal najevo, abych se posadila na jeho klín. Obmotal svoje ruce kolem mého pasu, položil si hlavu na mé rameno a věnoval mi drobný polibek na stranu mého krku. Zase ta vlna. Teď ale né emocí, ale opět husí kůže. Zachvěla jsem se. Koukali jsme se společně na slunce odrážející své paprsky o hladinku potůčka. Natočil si mě tak, abych mu lépe viděla do obličeje, ale já nechtěla navazovat oční kontakt.
Nakonec mě vzal za bradu a lehce přitáhnul k němu. Nejprve mě pohladil po trváři. Očima jsem sledovala jeho ruku a na obličeji měla vyděšený výraz. Hlasitě jsem polkla a dlouze mrkla. On se jenom uchechtl a začal se přibližovat k mým od zimy popraskaným rtům. Já se jen hlavou oddalovala. Přisál se na mé rty a já mu rukou najela na hrudník, který mu tlačila opačným směrem.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Tramtadadáá. Ano, je tu 21 část!! Whohooo. Omlouvám se, že měla vyjít už včera, ale nestihla jsem ji dopsat. O víkendu možná napíšu ještě jednu😛

Děkuju za všechny 📚 a 🌟

Xoxo☝💕