Má pravá tvář.(FF- VADAK)

Takže jsem sama.

Pohled Terez:
Leželi jsme vedle sebe. Vůbec jsem si to neužila, měla jsem pocit jako by mě do toho někdo nutil. Stále jsem se před ním snažila přetvařovat, ale nevydržela jsem to. Zvedla jsem se z postele a cítila jak se mi motá celý svět okolo. Když jsem za Váďou nešla včera, tak musím teď. Asi jsem vstala moc rychle. Přes mé pyžámko které tvořilo bílé tričko a kraťasy do pasu jsem si přehodila teplý kabát a chystala se otevřít dveře. Bylo zamčeno.

T: Ty si zamknul?
H: Jo .....to aby nás někdo nerušil.(šibalsky se usmál)
Věděla jsem, že dveřmi to nepůjde.. tak jsem zkusila okno. Rozběhla jsem se proti, když v tom mě chytil za zápěstí. Nechápala jsem co dělá, ale rozhodně neměl v plánu mě pustit.
T: Co..co to děláš? Nech mě!!
Málem jsem se na místě rozplakala.
H: V klidu.. kam jdeš!?
Rychle jsem se snažila vymyslet výmluvu na to..kam jdu, aby se nedozvěděl, že jdu za Váďou.
T: Mam hlad. Řekla jsem si, že bych mohla jít na snídani dřív..než se tam nahrnou ostatní.
Konečne moji ruku pustil a já se chystala vylézt oknem. Při seskoku z chatky jsem se ale zatrhla za rezavý hřebík, který mi přes moje břicho udělal krvavý řez. Krev se propila přes bílou látku mého trička a já sténala bolestí. Zvedla jsem se z doměním, že mě takováhle "maličkost" nemůže zastavit. Celá udýchaná jsem běžela k Váďovo chatce. Vzala jsem za kliku..a v ten moment jsem si připadala jako tenkrát..u Horiho doma. Vadim tam v posteli obímal nějakou cizí holku. Tak tohle jsem opravdu nečekala...i po tom co se stalo předevčírem? Jako vážně Vadime? Vypadal jakoby se nic nestalo, ale mě to trhalo srdce. Zřejmě pochopil proč jsem tak udivená.

V: Víš Terez já jsem přemýšlel..a stýkat se bez Horicovo vědomí není zrovna nejlepší nápad. Prostě to co bylo mezi náma.. byl jeden velký omyl, tak už na to nemysli ano? Usmál se. Neodpověděla jsem a vlastně jsem mu ani odpovědět nechtěla. Až teď jsem si uvědomila co pro mě vlastně znamená..že ho miluji. Nahnaly se mi slzy do očí. V tu chvíli si všiml mé krvavé skvrny na triku.
V: Proboha co se ti stalo? Horic tě bije? Začal zmatkovat a svojí rukou směřoval na moje břicho. Tep se mi zvýšil ani nevim o kolik. Bejt v jiný době a situaci bych asi zrudla jak rajče a nechala si to lìbit, ale teď mě zklamal. Bez váhání jsem odsud uprchla. Jen jsem ho slyšela jak na mě volá..nic víc. Tím u mě skončil. Nevím jestli pochopil, že ho miluju, ale každopádně jsem mu nehodlala jen tak odpustit.

S dveřmi od naší chatky jsem párkrát zakymácela než mi přišel Hori otevřít. Spatřil moje napuchlé uplakané oči a já věděla, že bych mu nenakecala něco o tom, že se mi něco strašného stalo v jídelně. Musela jsem prostě s pravdou ven. Řekla jsem mu naprosto všechno..nic jsem nezatajila. On jen zíral s otevřenou pusou. Viděla jsem jak mu z oka teče slza, svou dlaní si přikrejvá čelo a zavírá oči. Pak jen bezeslov odešel. Měl větší sílu než já takže jsem ho ani zastavit nemohla. Pak jsem si jen sedla na postel a brečela..a brečela.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXPředem se chci omluvit jestli je část trochu nezáživná, ale nejsem zrovna v náladě. Každopádně snad stačí. Jinak jsem vás chtěla poprosit o nějaké zápletky...kdyby vás někoho něco napadlo..tak šup s tím do komentářů :)

Xoxo