Má pravá tvář.(FF- VADAK)

Když ty na mě takhle..

I když jsem se snažila tvářit co nejvíce v pohodě a svá, mamka i přes tuto masku poznala, že nejsem ve svý kůži. Ještě než stačila něco říct, otočila jsem kolečkem na zesílení hlasitosti rádia schválně tak, aby tu hudbu uslišeli až v Číně...nejlépe. Loktem jsem se opřela o kožené postraní dveře a sledovala jedoucí auta v protisměru. Mamka mě jen pohladila po stehně. Sem tam mi ukápla nějaká ta slza, ale já si ji utřela a se ještě více zahleděla do světel pouličních lamp. Jakmile jsem zpozorovala maminčino šlápnutí na brzdu a celkově zpomalení auta, zabrala jsem za kliku a pádila k sobě do pokoje. Teri v klidu, přece nedovolíš, aby si kvůli němu brečela. Stále jsem si opakovala v hlavě. Opět jsem sjela po mých dveřích a přemýšlela. Když jsem tenhle sice dobrej, ale neúspěšnej plán vymyslela tady, vymyslím další. A nebo ne. Nic vymýšlet nebudu, nechci se trápit kvůli někomu kdo sám dobře neví jaká je pro něho ta pravá a pak, když na to příjde, začne hrát pana dotěrnýho a zase přileze. To tak. A nebo při nejhoršim za nim dolezu já.

Opřela jsem se o své ruce po kterých stále stékaly mé slzy a došoupala se na náš skromný balkón. Jakmile jsem otevřela ty velké skleněné dveře, foukl na mě jemný, ale studený větřík. To mě přimělo k tomu, abych si došla pro něco v čem mi nebude až taková zima..pokud bych tu chtěla chvíli zůstat. Vrátila jsem se tedy zpátky s huňatou dekou a borůvkovým čajem v ruce. Mým oblíbeným. Sedla jsem si na jakési slamněné křesílko, které mi připomínalo rodinné dovolené v Turecku, když jsme si před náš malý bungalov přinesli právě taková křesílka a koukali jak zapadá zářivé slunce za nádherné moře.
Rozhlížela jsem se..jen tak..a nic nedělala. Začala jsem si lechce pobrukovat nejakou smutnou písničku, až jsem z toho začala zpívat na celé město. Byla jsem jak vyšinutá. Chtěla zpívat víc a víc. To bylo divné. Pomyslela jsem si když jsem po půl hodině odcházela z balkonu.

Zakopla jsem o práh dveří a silně upadla na zem. Jelikož bylo možná 11 večer, viděla jsem fakt jen tak trošku před sebe, ale i přes to jsem nedávala pozor. Můj oblíbený bílí hrníček se pádem roztříštil na sto malých střepů a já cítila, jak mi po obličeji tečou kapky krve. Bolelo to a dost, ale ne až zas tak abych se nemohla ani zvednout. O to jsem se následně pokusila.

Pstttt. Teri? Jsi to ty? Jsi v pořádku?.

Zvolal na mě někdo stojící přímo pod balkonem. Jen v duchu jsem doufala, že to není...

To jsem já. Vadim.

Opět na mě potiše křikl. Toho jsem se bála.
Nevím jestli mám vylézt a začít mu nadávat jakej je to kretén atd...anebo ho prostě jen ignorovat. Přeci jen jsem mu lhala o tom, že mám za něj "náhradu" takže bych na něj křičet ani nesměla. Odhodila jsem se sebe všechny ty neposlušné střepy a opatrně vstala. V rychlosti jsem zavřela dveře a běžela do koupelny, kde jsem si omyla čerstvě stékající krev a ošetřila se. Schválně jsem to dělala co nejpomaleji, abych nemusela riskovat, že pokud bych se vrátila a jakože se hodlám vrátit to nemusela poslouchat znovu. Přeci jen tam nemůžu nechat ten rozbitý hrnek, ještě aby se o něj někdo říznul. Vypadala jsem asi jako mumie díky těm skoro prosáklím obvazům. Tiše jsem opustila místnost ve které jsem se nacházela a po špičkách došla zpáky k balkónu. Raději po špičkách, abych případně slyšela né moc hlasité volání.

Mé našlapování se vyplatilo. On tam pořád stál a stále na mě volal. Ty střepy jsem ale musela uklidit. Teď Teri v klidu. Jednoduše jsem k nim doběla. Omylem jsem na jeden z nich šlápla, takže jsem je rovnou překročila..tedy spíše nešikovně přeběhla. To jsem se ale zastavila až u zábradlí. Tedy u toho, co zatím bránilo střetnutí našich pohledů. Přepadla jsem přes něho trupem a všechny vlasy mi spadaly před obličej. Jen tak tak jsem se tam udržela a bála, abych nesletěla. Tak různě jsem hýbala hlavou a snažila se nespadnout. Pak jsem se ale zadívala do jeho snědého obličeje a tím se naše pohledy střetly. Byla jsem tam jen já a on a můj, můj oblíbený rozbitý bílí hrníček.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Protože nemám moc času, snažím se si kapitoly předpisovat, ale moc mi to nejde. :dd Za to se omlouvám. Doufám ale, že vám takhle jedna kapitolka týdně stačí. Hned jak budu mít trošku čas..vydám jich víc. Teď nejspíš čekejte nějaký nový příběh. Kdyžtak mi pište ..jaký by jste chtěli
Za chvilku 1000 reads? Jako vážně? :** Jste nejlepší.

Xoxo