Má pravá tvář.(FF- VADAK)

Nechápu! 2. část

Minule:
T: Ty jsi spal s Carrie? Z oka mi ukápla další slza.
-------------------------------------------------------------
Chvíli se na mě jen tak koukal a buď nevěděl co na to říct nebo tím akorát potvrdil pravdu. Myslela jsem, že zvítězila ta 2 možnost, ale po chvilce přemýšlení začal sypat první slova.
V: Co..co c co? Proč bych měl spát s Carrie? V duchu jsem si oddychla.
T: Já jen že jsem ji potkala..a ona mě začala mlátit..a...a kopat do mě a.. pak mi zašeptala do ucha, že..že prej ať se o tebe nesnažim..žee si prej její. A když jsem se zvedla a šla tě hledat tak jsem jí potkala znovu. Začala se vychloubat atd.. a řekla, že jsi v posteli nic moc. Začala jsem ze sebe koktat mezi vzlyky.
On mě jen obejmul, dál se k situaci nevyjadřoval, ale v obětí se rozhlížel po táboře zda ji nespatří. Bála jsem se o Vadima..o to co ji udělá..jestli jí něco udělá a mě jestli Carrie něco neudělá. Měla jsem divné předtuchy.
Snažila jsem se zhluboka oddechovat abych nabrala sílu a přestala na to myslet.
Stmívalo se. Ležela jsem na pruhované dece u kraje lesíka a nechávala se ovívat studeným větříkem. Začala jsem se ještě víc bát než před chvílí, protože mi docházelo, že zítra se s Vadimem musím rozloučit. Samozřejmě se k mému strachu přidal i pocit toho, že jsem sama v černém lese a na nebi září měsíc tak silně, že to ani nejde popsat.
Svou deku jsem raději složila do menšího útvaru a oklepala ze sebe neposlušné jehličí. Vzhlédla jsem nahoru ke korunám stromů kde svítil ten mě už známí měsíc. Zírala jsem na něj tak upřeně. Vyrušilo mě akorát křupnutí větví v blízkosti asi 10 metrů. Zadívala jsem se na to místo, ale i přes to jsem nic nespatřila ..otočila jsem se o 180 stupňů a své nohy zapojila do pochodu. Pomalinku jsem se blížila k táboru uprostřed toho smrkového lesa a můj strach stejnou rychlostí ustopoval. Po celou dobu chůze jsem měla pocit..jakoby mě nikdo sledoval. Ale prosimtě Teri ..kdo by tě tady sledoval. Špytla jsem si pro sebe.
Protože byla taková tma, že nebylo na krok vidět ..chvíli jsem kroužila kolem chatek a marně se snažila najít tu svoji. Vyndala jsem svou ruku z kapsy od mikiny a nahmatala mobil který jsem měla schovaný za gumou mých legín. Zhruba po 30 sekundách se vypnul. Teď se mi udělalo ještě hůř, protože jsem bez spojení a hlavně bez baterky. Po dlouhém pátrání jsem to prostě vzdala. Rozložila jsem si deku někde v černočerné tmě a lehla si. Zachumlala jsem se a přála si, aby tento den brzy skončil.
¤¤¤¤¤¤¤
Probudila jsem se rozvalená na orosené trávě a asi tak kilometr od své "přikrývky". Nikdo nikde. Byla jsem celá polámaná a myslela, že snad nevstanu. Opřela jsem se o blízký smrček a pokusila se dostat na nohy.
Deku jsem si hodila kolem sebe jako takové pončo a vyrazila k chatkám. Vypadalo to tu opravdu opuštěně..jako by tu před tím nikdo nebyl. Zabrala jsem za lechce postříbřelou kliku od té naší a nestačila se divit. Pokoj byl až na mé rozházené věci naprosto vyklizený. Počkat. Kde je Vadim?
V ostatních chatkách to vypadalo uplně stejně jako v té naší. Tedy až na ten můj nepořádek Všichni už byli pryč. Pryč odsud.

To Vadim jako odjel aniž by se semnou rozloučil?
Chtěla jsem vytočit mamky číslo, ale pak mi došlo že mam vybitou baterku. Asi budu muset stopem.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX Mooooc se omlouvám za kratší pauzu, ale moc jsem nestíhala. Teď to určitě napravím. A prosím...napište mi do komentářů.. zda mám po pár dílech příběh ukončit nebo pokračovat. Omlouvám se za chyby. A jinak tolik reads za tak krátkou dobu? :O Jste neuvěřitelný❤ jinak se pomalu, ale jistě blížíme k hranici 1000 reads Překonáme ji?

Xoxo